1A k Jónovi se po druhé do stalo slovo Hospodinovo, výrok:
2Vstaň, jdi do Nínívé, toho velikého města, a provolávej k němu to provolání, jež k tobě budu vyslovovat.
3A Jóná vstal a ode šel podle slova Hospodinova do Nínívé; a Nínívé bylo před Bohem veliké město, cesty tří dní,
4a když Jóná počal cestou prvního dne v to město vcházet, jal se provolávat a říkat: Ještě čtyřicet dní a Nínívé bude podvráceno!
5A muži Nínívé uvěřili v Boha a provolali půst, i oblékli se v pytloviny, od jejich největšího až po jejich nejmenšího;
6a když to slovo dospělo ke králi Nínívé, povstal ze svého trůnu a složil ze sebe svůj plášť a pokryl se pytlovinou a usedl na popel,
7a rozhlásil a pronesl v Nínívé výnosem krále a jeho velikánů výrok: Nechť lidé a ni dobytek, skot a ni drobný dobytek, neokoušejí ničeho, nechť se nepasou a ni vody nechť nepijí,
8a nechť se pokrývají pytlovinami, lidé i dobytek, a nechť volají usilovně k Bohu a od vracejí se každý od své zlé cesty a od násilí, jež je v jeho dlaních.
9Kdo ví? Bůh se může obrátit a slitovat se a od vrátit se od žáru svého hněvu, takže nebudeme muset zahynout.
10A Bůh viděl jejich činy, že se od vrátili od své zlé cesty, i jal se Bůh litovat stran toho neštěstí, o němž byl promluvil, že jim je způsobí, a nezpůsobil.