1jeť království nebes podobno hospodáři domu, jenž si hned za časného rána vyšel najmout dělníky na svou vinici;
2a dohodnuv se s dělníky na denáru za den, odeslal je na svou vinici.
3A vyšed okolo třetí hodiny, uviděl další stát zahálející na tržišti;
4i oněm řekl: Jděte i vy na vinici, a cokoli bude spravedlivé, vám dám. A oni odešli.
5Opět vyšed okolo šesté a deváté hodiny, učinil taktéž.
6Vyšed však okolo [hodiny] jedenácté, zastihl další, jak tam stojí, i praví jim: Co tu stojíte a zahálíte celý den?
7Praví mu: Protože si nás nikdo nenajal. Praví jim: Jděte i vy na vinici [, a cokoli bude spravedlivé, dostanete].
8Když však nastal večer, praví pán té vinice svému zmocněnci: Zavolej dělníky a vyplať [jim] mzdu, počna od posledních až po první.
9I přišli ti najatí okolo jedenácté hodiny a dostali po denáru.
10A když přišli ti první, pojali domněnku, že dostanou více; a dostali i oni po denáru;
11a vzavše, reptali proti hospodáři domu,
12říkajíce: Tito poslední odpracovali jednu hodinu a učinil jsi je rovnými nám, kteří jsme podstoupili obtíž dne a úpal.
13On však jednomu z nich v odpověď řekl: Příteli, nekřivdím ti. Nedohodl ses se mnou na denáru?
14Vezmi to, co je tvé, a jdi; přeji si však tomuto poslednímu dát tolik jako tobě.
15Není mi dovoleno ve věcech svých učinit, co si přeji? Zdali je tvé oko zlé, protože jsem já dobrotivý?
16Tak budou poslední prvními a první posledními, neboť je mnoho povolaných, málo však vyvolených.
17A Ježíš, vystupuje do Jerúsaléma, vzal na cestě těch dvanáct učedníků k sobě stranou a řekl jim:
18Hle, vystupujeme do Jerúsaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a písmařům, i odsoudí ho k smrti
19a vydají ho národům, by ho učinili předmětem posměchu a zbičovali a ukřižovali, a třetího dne opět vstane.
20Tu k němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny, klaněla se a cosi od něho žádala;
21a on jí řekl: Co si přeješ? Praví mu: Řekni, aby tito dva moji synové v tvém království usedli jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici.
22A Ježíš v odpověď řekl: Nevíte, co si žádáte. Můžete pít kalich, jejž brzy budu pít já? Praví mu: Můžeme.
23[I] praví jim: Můj kalich sice pít budete, ale dát usednout po mé pravici a po [mé] levici není věc má, nýbrž to patří těm, jimž je to připraveno od mého Otce.
24A když to uslyšelo těch deset, byli vůči těm dvěma bratrům jati nevolí;
25Ježíš však, přivolav si je, řekl: Víte, že vládcové národů nad nimi panují a velicí nad nimi vykonávají pravomoc.
26Mezi vámi takto nebude, nýbrž kdokoli si přeje stát se mezi vámi velikým, bude vaším posluhou,
27a kdokoli si přeje být mezi vámi první, budiž vaším nevolníkem,
28právě tak jako Syn člověka nepřišel dát si posluhovat, nýbrž sám posloužit a dát své žití jako výkupné za mnohé.
29A když se ubírali ven z Jericha, vydal se za ním početný dav;
30a hle, dva slepci, sedící při cestě, uslyšeli, že se mimo bere Ježíš, i dali se do křiku, říkajíce: Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!
31A dav je okřikoval, aby umlkli, oni však tím více křičeli, říkajíce: Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!
32A Ježíš, zůstav stát, je zavolal a řekl: Co si přejete, bych vám učinil?
33Praví mu: Pane, aby naše oči byly otevřeny.
34A Ježíš, byv pohnut niterným soucitem, na jejich oči sáhl a jejich oči hned prohlédly, i vydali se za ním.