1A v onen den vyšel Ježíš z domu a sedal si k moři,
2i sešly se k němu početné davy, takže on nastoupil do lodi a seděl a všechen lid stál na pobřeží.
3A mluvil k nim mnoho věcí v přirovnáních, pravě: Hle, rozsévač vyšel rozsévat,
4a když rozséval, padla některá zrna podél cesty, i přiletěli ptáci a sežrali je.
5A další zase padla na skalnatá místa, kde neměla mnoho země, a hned vzešla ven, protože neměla hloubky země;
6když však vzešlo slunce, byla sežehnuta, a protože neměla kořene, uschla.
7A další padla na trní, i vzrostlo trní a udusilo je.
8A další padla na řádnou zemi a dávala úrodu, některé sto a některé zase šedesát a některé třicet.
9Kdo má uši, slyš.
10I přistoupili učedníci a řekli mu: Proč k nim mluvíš v přirovnáních?
11A on jim v odpověď řekl: Protože vám je dáno poznat tajemství království nebes, oněm však dáno není.
12Kdokoli totiž má, bude mu dáno a bude obdařen hojností, kdokoli však nemá, bude od něho vzato i to, co má.
13Pro tuto příčinu k nim mluvím v přirovnáních, protože vidouce nevidí a slyšíce neslyší, aniž chápou
14a doplňuje se v nich proroctví Isaiášovo, jež praví: Slyšením budete slyšet a nikterak nepochopíte, a hledíce budete hledět a nikterak neuzříte,
15neboť srdce tohoto lidu ztučnělo a sluch jejich uší otupěl a zamhouřili své oči, aby se snad ne stalo, že by očima uzřeli a ušima uslyšeli a srdcem chápali a byli obráceni ke mně a že bych je vyléčil.
16Blažené však jsou vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší,
17neboť věru, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili uzřít věci, jež vidíte vy, a neuzřeli, a uslyšet věci, jež slyšíte vy, a neuslyšeli.
18Vy tedy poslyšte přirovnání o rozsévači:
19Kdykoli je někdo, kdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlosyn a to, co je v jeho srdci zaseto, uchvacuje - to je ten, jenž byl zaset podél cesty.
20Ten pak, jenž byl zaset na skalnatá místa, to je ten, jenž slovo slyší a ihned je s radostí přijímá,
21nemá však sám v sobě kořene, nýbrž je dočasný, a když pro slovo nastane útisk nebo pronásledování, ihned se uráží.
22A ten, jenž byl zaset mezi trní, to je ten, jenž slovo slyší, a starost tohoto života a klam bohatství spolu dusí slovo, i stává se neplodným.
23A ten, jenž byl zaset na řádnou zemi, to je ten, jenž slovo slyší a chápe, jenž také nese úrodu, i plodí některý sto a některý zase šedesát a některý třicet.
24Předložil jim další přirovnání, pravě: Království nebes se stalo podobným člověku rozsévajícímu na svém poli dobré símě.
25Zatímco však lidé spali, přišel jeho nepřítel a rozsel mezi pšenici jílek, i odešel.
26A když vypučelo osení a nasadilo plod, tu se objevil i jílek.
27I přistoupili nevolníci toho hospodáře domu a řekli mu: Pane, nerozsel jsi na svém vlastním poli dobré símě? Odkud tedy má jílek?
28A on jim děl: To učinil člověk, jenž je nepřítel. A nevolníci mu řekli: Přeješ si tedy, bychom odešli a sesbírali jej?
29On však děl: Ne; abyste snad, sbírajíce jílek, nevykořenili zároveň s ním i pšenici.
30Nechejte oboje spolu růst až do žně, a v době žně žencům řeknu: Sesbírejte nejprve jílek a svažte jej do svazků k jeho spálení, pšenici však skliďte do mé sýpky.
31Předložil jim další přirovnání, pravě: Království nebes je podobno zrnu hořčice, jež jeden člověk vzal a zasel na svém poli;
32ono je sice menší než všechna semena, když však vyroste, je větší než zeliny a stává se stromem, takže přiletí ptáci nebe a hřadují v jeho větvích.
33Pověděl jim další přirovnání: Království nebes je podobno kvasu, jejž jedna žena vzala a skryla dovnitř tří sat mouky, až byla všechna zkvašena.
34Tyto všechny věci promlouval Ježíš k davům v přirovnáních a bez přirovnání k nim nemluvil,
35aby tak bylo splněno to, co bylo řečeno skrze proroka, jenž praví: Otevřu svá ústa v přirovnáních, vyslovím věci od založení světa skryté.
36Nato davy propustil a šel do domu, i přistoupili k němu jeho učedníci a pravili: Objasni nám to přirovnání o tom jílku na tom poli.
37A on v odpověď řekl: Ten, jenž rozsévá to dobré símě, je Syn člověka,
38pole pak je svět; a to dobré símě, to jsou synové království, jílek pak jsou synové toho zlosyna,
39a nepřítel, jenž jej rozsel, je ďábel, a žeň je skončení věku a ženci jsou andělé.
40Jako se tedy jílek sbírá a ohněm spaluje, právě tak bude při skončení věku:
41Syn člověka vyšle své anděly, i sesbírají z jeho království vše, co vede k pádu, i ty, kdo provozují bezzákonnost,
42a naházejí je do ohnivé pece; tam bude pláč a zatínání zubů.
43Tehdy se spravedliví v království svého Otce rozzáří jako slunce. Kdo má uši, slyš.
44Království nebes je podobno pokladu skrytému v poli, jejž jeden člověk našel a zatajil a pro radost z něho odchází a prodává vše, cokoli má, a kupuje ono pole.
45Dále je království nebes podobno obchodníku hledajícímu krásné perly;
46i našed jednu velmi cennou perlu, odešel a rozprodal vše, cokoli měl, a koupil ji.
47Dále je království nebes podobno nevodu vrženému do moře a z každého druhu shrnuvšímu,
48jejž, když byl naplněn, vytáhli na pobřeží a usedše sesbírali dobré kusy do věder a bezcenné vyházeli ven.
49Tak bude při skončení věku: Andělé vyjdou a odloučí zlé zprostřed spravedlivých a naházejí je do ohnivé pece;
50tam bude pláč a zatínání zubů.
51Ježíš jim praví: Pochopili jste všechny tyto věci? Praví mu: Ano [, Pane].
52A on jim řekl: Pro tuto příčinu je každý písmař, vyučený [pro ] království nebes, podoben hospodáři domu, jenž ze svého pokladu vynáší nové i staré věci.
53A když Ježíš dokončil tato přirovnání, stalo se, že odtamtud ustoupil,
54a přišed do své otčiny, vyučoval je v jejich synagoze, takže upadali v ohromení a říkali: Odkud tento má tuto moudrost a tyto mocné činy?
55Není toto ten tesařův syn? Neříká se jeho matce Marie a jeho bratrům Jakub a Josef a Šimon a Júdas?
56A jeho sestry - nejsou všechny u nás? Odkud tedy tento má tyto všechny věci?
57I uráželi se pro něho a Ježíš jim řekl: Prorok není beze cti, leč ve své otčině a ve svém domě.
58A pro jejich nevěru tam mnoho mocných činů nevykonal.