1V oné době se Ježíš v sobotu vydal na cestu osetými poli a jeho učedníci vyhladověli, i počali trhat klasy a jíst.
2Farizeové však, vidouce to, mu řekli: Hle, tvoji učedníci činí, co není dovoleno činit v sobotu.
3On však jim řekl: Nečetli jste, co učinil David, když vyhladověl, i ti s ním?
4Jak vstoupil do Božího domu a pojedl chlebů k předkládání, jichž mu nebylo dovoleno pojídat, ani těm s ním, nýbrž jen kněžím?
5Anebo jste v zákoně nečetli, že v sobotu kněží v CHRÁMĚ sobotu zevšedňují a jsou nevinni?
6Pravím vám však, že zde je něco větší ho než CHRÁM;
7a kdybyste byli poznali, co je toto: Soucit chci a ne oběť, nebyli byste nevinné odsoudili.
8Syn člověka je přece Pánem soboty.
9I přešel odtamtud jinam a přišel do jejich synagogy;
10a hle, byl tam jeden člověk, mající ruku odumřelou. I otázali se ho, pravíce: Je dovoleno v sobotu uzdravovat? - aby ho mohli obžalovat.
11On jim však řekl: Který člověk z vás bude takový, že bude mít jednu ovci, a jestliže ta v sobotu zapadne do jámy, se jí nezmocní a ji ne vyzvedne?
12Nuže, jak mnohem výtečnější je člověk než ovce! Je tudíž dovoleno v sobotu správně jednat.
13Tu praví tomu člověku: Vztáhni tu svou ruku. I vztáhl a byla mu v pořádku navrácena zdravá jako ta druhá.
14Farizeové však vyšli a uspořádali proti němu poradu, jak by ho zahubili.
15Ježíš však, poznav to, odtamtud ustoupil a vydaly se za ním početné davy, i uzdravil je všechny
16a napomenul je, aby ho nečinili veřejně známým,
17aby bylo splněno to, co bylo řečeno skrze Isaiáše, proroka, jenž praví:
18Hle, můj sluha, jehož jsem si vybral, můj milovaný, v němž má duše našla svou slast; položím na něho svého Ducha, i ohlásí soud národům.
19Nebude se svářit ani pokřikovat, aniž kdo uslyší jeho hlas v ulicích;
20zmáčknutou třtinu nepřerazí a doutnající len neuhasí, než vynese soud k vítězství;
21a v jeho jméno budou doufat národy.
22Tehdy k němu byl přiveden jeden démonem ovládaný, slepý a němý, i uzdravil ho, takže ten němý mluvil a viděl.
23I žasly veškeré davy, a říkaly: Což snad tento je Davidův Syn?
24Farizeové však, uslyševše to, řekli: Tento démony nevyhání, leč skrze Bélzebúba, knížete démonů.
25Jsa si však vědom jejich úvah, řekl jim: Každé království samo proti sobě rozdělené pustne a žádné město nebo dům sám proti sobě rozdělený se neudrží;
26a vyhání-li Satan Satana, rozdělil se sám vůči sobě - jak se tedy jeho království udrží?
27A vyháním-li já démony skrze Bélzebúba, skrze koho je vyhánějí vaši synové? Pro tuto příčinu budou oni vašimi soudci.
28Pakli však já démony vyháním skrze Božího Ducha, pak tedy na vás přišlo Boží království.
29Anebo jak může kdo vstoupit do domu silákova a uloupit jeho svršky, leč by nejprve toho siláka svázal? A potom jeho dům vyloupí.
30Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo nesbírá se mnou, rozsypává.
31Pro tuto příčinu vám pravím: Každý hřích a urážlivá řeč bude lidem odpuštěna, urážlivá řeč o Duchu však lidem odpuštěna nebude;
32a kdokoli promluví slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno, kdokoli však promluví proti Svatému Duchu, odpuštěno mu nebude, ani v tomto věku ani v budoucím.
33Buď učiňte strom hodnotným i jeho ovoce hodnotným, nebo učiňte strom bezcenným i jeho ovoce bezcenným, neboť strom se poznává podle ovoce.
34Zplozeňata zmijí, jak můžete mluvit dobré věci, jsouce zlí? Ústa přece mluví z toho, čím srdce přetéká;
35dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu dobré věci a zlý člověk vynáší ze zlého pokladu zlé věci,
36pravím vám však, že každý lichý výrok, jejž lidé promluví - vydají z něho v den soudu účet,
37neboť budeš ospravedlněn podle svých slov a odsouzen budeš podle svých slov.
38Tu mu odpověděli někteří z písmařů a farizeů a pravili: Učiteli, rádi bychom od tebe uviděli nějaké znamení.
39On jim však v odpověď řekl: Zlé a cizoložné pokolení se pídí po znamení, a znamení mu dáno nebude, leč znamení Jonáše, proroka.
40Jako byl totiž Jonáš tři dni a tři noci v břiše veliké ryby, právě tak bude Syn člověka tři dni a tři noci v srdci země.
41Ninivané s tímto pokolením povstanou na soudu a odsoudí je, protože se dali na pokání k poselství Jonášovu, a hle, zde je více než Jonáš.
42Královna jihu se s tímto pokolením pozvedne na soudu a odsoudí je, protože přišla od konců země poslechnout moudrost Šalomounovu, a hle, zde je více než Šalomoun.
43Když však nečistý duch od člověka vyjde, prochází bezvodými místy, hledaje oddech, a nenachází.
44Tu praví: Navrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel. I přijde a nachází dům neobydlený, vymetený a ozdobený.
45Tu jde a přibírá s sebou sedm jiných duchů, podlejších než je sám, i vstoupí a bydlí tam, a poslední věci onoho člověka se stávají horšími než první. Tak bude i tomuto zlému pokolení.
46Zatímco však ještě mluvil k davům, hle, venku stála jeho matka a jeho bratři, jsouce žádostivi k němu promluvit.
47I řekl mu kdosi: Hle, venku stojí tvá matka a tvoji bratři, jsouce žádostivi k tobě promluvit.
48On však v odpověď tomu, jenž mu tak pravil, řekl: Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?
49A vztáhnuv svou ruku k svým učedníkům, řekl: Hle, má matka a moji bratři!
50Ano, kdokoli vykoná vůli mého Otce, jenž je v nebesích, ten je mi bratrem i sestrou i matkou.