1I připluli na druhý břeh moře do kraje Gadařanů;
2a hned při jeho vyjití z lodi mu z hrobek vyšel naproti jeden člověk posedlý nečistým duchem,
3jenž měl bydliště v hrobkách a nikomu se nedařilo ho svázat, ani řetězy,
4protože ho často okovy a řetězy svázaného měli a ty řetězy byly od něho přervány a okovy rozdrceny, a nikdo nebyl schopen ho zkrotit.
5A ustavičně, nocí i dnem, v hrobkách a v horách křičel a sám sebe zraňoval kameny.
6Vida však Ježíše zdaleka, přiběhl a poklonil se mu,
7a vykřiknuv silným hlasem, praví: Co je ti do mne, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Zapřísahám tě Bohem, bys mě nemučil.
8Pravil mu totiž: Vyjdi, ty nečistý duchu, z toho člověka!
9A dotazoval se ho: Jaké máš jméno? I praví mu: Mám jméno Legie, protože je nás mnoho.
10A prosil ho úpěnlivě, aby je neodesílal ven z toho kraje.
11I bylo tam u samé hory veliké stádo vepřů, jež se páslo;
12i prosili ho snažně, říkajíce: Pošli nás do těch vepřů, abychom vešli do nich.
13A Ježíš jim [hned] povolil a ti nečistí duchové vyšli a vešli do těch vepřů, a to stádo se zřítilo po srázném svahu do moře - asi dva tisíce - a v moři tonuli.
14A ti, kdo je pásli, prchli a podali zprávu do města i na venkov i vyšli, by uviděli, co se to stalo,
15a přicházejí k Ježíšovi a spatřují toho, jenž býval ovládán démony, jak sedí [a je] ošacen a při zdravém rozumu - toho, jenž byl měl tu legii. I ulekli se
16a ti, kdo to uviděli, jim vylíčili, jak se to tomu, jenž býval ovládán démony, stalo, i o těch vepřích.
17I počali ho snažně prosit, by od jejich hranic odešel.
18A když nastupoval do lodi, prosil ho snažně ten, jenž kdysi byl ovládnut démony, aby směl být s ním;
19a nedopustil mu, nýbrž mu praví: Jdi do svého domu k svým a zvěstuj jim, jak veliké věci ti PÁN učinil a jak se nad tebou smiloval.
20I odešel a počal v Dekapoli hlásat, jak veliké věci mu Ježíš byl učinil, a všichni se divili.
21A když se Ježíš v lodi zase přeplavil na druhý břeh, sešel se k němu početný dav, i byl u moře.
22A [hle,] přichází jeden z představených synagogy, jménem Jair, a vida ho, padá k jeho nohám;
23a úpěnlivě ho prosil, pravě: Má dcerka je v posledním tažení; rač přijít a položit na ni ruce, tak aby jí bylo pomoženo a a by ožila.
24I odešel s ním, a za ním šel početný dav a stiskali ho;
25a jakási žena, jež dvanáct let měla tok krve
26a mnoho vytrpěla od mnoha lékařů a vynaložila vše, co měla, a nic nepořídila, nýbrž spíše přišla do horšího stavu,
27přišla, uslyševši o Ježíšovi, v davu odzadu a sáhla si na jeho šat;
28pravilať: Sáhnu-li si byť i jen na jeho šatstvo, budu vyhojena.
29A její pramen krve hned vyschl a na těle poznala, že byla z toho trápení vyléčena.
30A Ježíš hned, rozpoznav sám v sobě, že z něho vyšla moc, pravil, obrátiv se v davu: Kdo si sáhl na mé šatstvo?
31A jeho učedníci mu pravili: Vidíš, že tě stiská dav, a pravíš: Kdo si na mne sáhl?
32I rozhlížel se, by uviděl tu, jež toto učinila.
33Ta žena však, ulekši se a chvějíc se, jsouc si vědoma toho, co se při ní stalo, přišla a padla před ním a řekla mu veškerou pravdu.
34A on jí řekl: Dcero, vyhojila tě tvá víra, jdi v pokoji a buď zdráva a prosta svého trápení.
35Zatímco ještě mluvil, přicházejí od toho představeného synagogy a praví: Tvá dcera umřela, co ještě Učitele obtěžuješ?
36Ježíš však [hned], uslyšev to slovo, jež se mluvilo, tomu představenému synagogy praví: Neboj se, jen věř.
37A nenechal nikoho, by ho doprovodil, leč Petra a Jakuba a Jana, Jakubova bratra.
38I přichází do domu toho představeného synagogy a shledává hluk a lidi velice plačící a kvílící,
39a vstoupiv, praví jim: Co hlučíte a pláčete? Ta holčička neumřela, nýbrž spí.
40I vysmívali se mu, on však všechny vyhnal a bere s sebou otce té holčičky a matku a ty, kteří byli u něho, a vchází tam, kde ta holčička ležela;
41a chopiv se ruky té holčičky, praví jí: TALITHA KÚMI; to je v překladu: Dívenko, tobě pravím, zvedej se.
42A ta dívenka hned vstala a chodila, neboť byla dvanáctiletá; i užasli velikým úžasem.
43A velmi důtklivě je napomenul, aby se toto nikdo nedověděl, a řekl, by se jí dalo pojíst.