1I vyšel odtamtud a přišel do své otčiny; a jeho učedníci jdou za ním.
2A když nastala sobota, počal vyučovat v synagoze; a mnozí, kteří poslouchali, upadali v ohromení a říkali: Odkud tento má tyto věci? A jaká je to moudrost, jež mu byla dána? A takovéto mocné činy se dějí skrze jeho ruce!
3Není toto ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův a Jóséův a Júdův a Šimonův? A nejsou zde u nás jeho sestry? I uráželi se pro něho.
4Ježíš jim však pravil: Prorok není beze cti, leč ve své otčině a mezi [svými] příbuznými a ve svém domě.
5I nemohl tam vykonat žádný mocný čin, ledaže položil ruce na několik neduživých a uzdravil je;
6a divil se pro jejich nevěru. I obcházel vsi vůkol a vyučoval.
7I přivolává si těch dvanáct; a počal je vysílat, dva a dva, a dával jim pravomoc nad nečistými duchy
8a udělil jim pokyny, aby si nic nebrali na cestu, leč jedině hůl, ne vak, ne chleba, ne peněz do opasku,
9ale ať jsou obuti v sandály; a neodívejte se dvěma tunikami.
10A pravil jim: Kdekoli vejdete do domu, tam zůstávejte, než odtamtud vyjdete.
11A kterékoli místo vás nepřijme, aniž vás vyslechnou - vytřeste, až odtamtud budete vycházet, zeminu, jež bude naspodu vašich nohou, na svědectví jim.
12I vyšli a kázali, aby se lidé dali na pokání,
13a mnoho démonů vyháněli a mnoho neduživých potírali olejem a uzdravovali.
14I uslyšel o něm král Héródés - staloť se jeho jméno veřejně známým - a pravil: Jan, křtitel, byl vzkříšen zprostřed mrtvých a následkem toho v něm projevují svou sílu ty mocné činy.
15A druzí říkali: Je to Eliáš; a další říkali: Je to prorok, jako jeden z proroků.
16Héródés však, uslyšev to, pravil: Jan, jehož jsem já sťal - ten to je, on byl vzkříšen [zprostřed mrtvých].
17On totiž, Héródés, byl poslal a zmocnil se Jana a svázal ho ve vězení, pro Héródiadu, ženu Filipa, svého bratra, protože se s ní oženil,
18neboť Jan Héródovi říkal: Není ti dovoleno mít ženu tvého bratra.
19Ta Héródias si to však na něho pamatovala a byla by ho ráda zabila, a nemohla,
20neboť Héródés se Jana bál, věda, že to je muž spravedlivý a svatý, i choval ho v bezpečí, a naslouchav mu, konal mnoho věcí, a naslouchal mu rád.
21A když nastal volný den, kdy Héródés o svých narozeninách pro své velmože a pro vysoké důstojnictvo a pro přední muže Galileje pořádal večeři,
22a když její, Héródiadina, dcera vstoupila a zatančila, zalíbila se Héródovi i těm, kdo s ním leželi u stolu; a král té dívce řekl: Popros mě, očkoli si přeješ, a dám ti.
23A přisáhl jí: Očkoli mě poprosíš, dám ti, až do polovice mého království.
24I vyšla a řekla své matce: Co si mám vyprosit? A ona řekla: Hlavu Jana, křtitele.
25A hned s chvatem vstoupila ke králi a přednesla svou prosbu, pravíc: Přeji si, abys mi hned teď dal na podnose hlavu Jana, křtitele.
26A král, byv jat převelikým zármutkem, jí vzhledem k přísahám a k těm, kdo s ním leželi u stolu, nechtěl zrušit slovo,
27i odeslal král ihned příslušníka osobní stráže a nařídil, by jeho hlava byla donesena.
28A on odešel a ve vězení ho sťal a jeho hlavu donesl na podnose a dal jí té dívce, a ta dívka ji dala své matce.
29A jeho učedníci, uslyševše o tom, přišli a vyzvedli jeho mrtvolu a uložili ji v hrobce.
30A apoštolové se scházejí k Ježíšovi, i oznámili mu všechny věci, [i] jaké vykonali i jakým vyučovali.
31I řekl jim: Pojďte vy sami na pusté místo do ústraní a [po]hovějte si trochu. Těch totiž, kdo přicházeli a těch, kdo odcházeli, bylo mnoho, a ani pojíst neměli pokdy.
32I odpluli v lodi na pusté místo do ústraní;
33a mnozí je uviděli odjíždět a rozpoznali je, i sběhli se tam pěšky ze všech měst a předešli je.
34A když [Ježíš] vyšel z lodi, uviděl početný dav a byl vůči nim pohnut niterným soucitem, protože byli jako ovce nemající pastýře; i počal je vyučovat mnoha věcem.
35A když již nastala pozdní hodina, přistoupili k němu jeho učedníci a praví: To místo je pusté a hodina již pozdní;
36propusť je, aby odešli do samot a vsí vůkol a nakoupili si chleba, neboť nemají, čeho by pojedli.
37A on jim v odpověď řekl: Dejte jim pojíst vy. I praví mu: Máme odejít, nakoupit chleba za dvě stě denárů a dát jim pojíst?
38A on jim praví: Kolik chlebů máte? Jděte [a] podívejte se. A když seznali, praví: Pět, a dvě ryby.
39I nařídil jim, by všichni byli po skupinách uloženi na zelené trávě;
40a usadili se v řadách po stu a po padesáti.
41A vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl do nebe a požehnal, i polámal ty chleby a podával svým učedníkům, aby jim je předkládali, a ty dvě ryby rozdělil všem.
42A všichni pojedli a byli nasyceni,
43i posbírali úlomků, že jimi naplnili dvanáct košíků, i z těch ryb.
44A těch, kteří pojedli těch chlebů, bylo pět tisíc mužů.
45A hned své učedníky přinutil nastoupit do lodi a brát se napřed na druhý břeh k Béthsaidě, než on propustí dav.
46A rozloučiv se s nimi, odešel pomodlit se na horu.
47A když nastal večer, byla loď uprostřed moře a on na zemi samotný;
48a vida je lopotit se při veslování, neboť vítr byl proti nim, přichází okolo čtvrté noční hlídky k nim, kráčeje po moři, a chtěl je minout.
49Oni však, když ho uviděli po moři kráčet, si pomyslili, že je to přízrak, a dali se do křiku;
50uviděliť ho všichni a byli tím zděšeni. A hned s nimi promluvil, i praví jim: Buďte klidní, to jsem já, nebojte se.
51A vystoupil k nim do lodi a vítr utichl. I žasli převelmi, nadmíru, sami v sobě a divili se;
52nepochopili totiž skrze ty chleby, neboť jejich srdce bylo zatvrzelé.
53A přeplavivše se, připluli k zemi Gennésaretu a přistáli;
54a při jejich vyjití z lodi ho tam hned rozpoznali,
55oběhli celý onen okolní kraj a počali ze všech stran na lehátkách nosit ty, kdo se měli zle, - kde uslyšeli, že tam je.
56A kdekoli vcházel do vsí nebo měst nebo samot, kladli nemocné na tržiště a snažně ho prosili, aby si směli sáhnout byť i jen na lem jeho šatu, a kteříkoli si na něho sahali, docházeli vyhojení.