Mark 6
1 I vyšel odtamtud a přišel do své otčiny; a jeho učedníci jdou za ním.
2 A když nastala sobota, počal vyučovat v synagoze; a mnozí, kteří poslouchali, upadali v ohromení a říkali: Odkud tento má tyto věci? A jaká je to moudrost, jež mu byla dána? A takovéto mocné činy se dějí skrze jeho ruce!
3 Není toto ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův a Jóséův a Júdův a Šimonův? A nejsou zde u nás jeho sestry? I uráželi se pro něho.
4 Ježíš jim však pravil: Prorok není beze cti, leč ve své otčině a mezi [svými] příbuznými a ve svém domě.
5 I nemohl tam vykonat žádný mocný čin, ledaže položil ruce na několik neduživých a uzdravil je;
6 a divil se pro jejich nevěru. I obcházel vsi vůkol a vyučoval.
7 I přivolává si těch dvanáct; a počal je vysílat, dva a dva, a dával jim pravomoc nad nečistými duchy
8 a udělil jim pokyny, aby si nic nebrali na cestu, leč jedině hůl, ne vak, ne chleba, ne peněz do opasku,
9 ale ať jsou obuti v sandály; a neodívejte se dvěma tunikami.
10 A pravil jim: Kdekoli vejdete do domu, tam zůstávejte, než odtamtud vyjdete.
11 A kterékoli místo vás nepřijme, aniž vás vyslechnou - vytřeste, až odtamtud budete vycházet, zeminu, jež bude naspodu vašich nohou, na svědectví jim.
12 I vyšli a kázali, aby se lidé dali na pokání,
13 a mnoho démonů vyháněli a mnoho neduživých potírali olejem a uzdravovali.
14 I uslyšel o něm král Héródés - staloť se jeho jméno veřejně známým - a pravil: Jan, křtitel, byl vzkříšen zprostřed mrtvých a následkem toho v něm projevují svou sílu ty mocné činy.
15 A druzí říkali: Je to Eliáš; a další říkali: Je to prorok, jako jeden z proroků.
16 Héródés však, uslyšev to, pravil: Jan, jehož jsem já sťal - ten to je, on byl vzkříšen [zprostřed mrtvých].
17 On totiž, Héródés, byl poslal a zmocnil se Jana a svázal ho ve vězení, pro Héródiadu, ženu Filipa, svého bratra, protože se s ní oženil,
18 neboť Jan Héródovi říkal: Není ti dovoleno mít ženu tvého bratra.
19 Ta Héródias si to však na něho pamatovala a byla by ho ráda zabila, a nemohla,
20 neboť Héródés se Jana bál, věda, že to je muž spravedlivý a svatý, i choval ho v bezpečí, a naslouchav mu, konal mnoho věcí, a naslouchal mu rád.
21 A když nastal volný den, kdy Héródés o svých narozeninách pro své velmože a pro vysoké důstojnictvo a pro přední muže Galileje pořádal večeři,
22 a když její, Héródiadina, dcera vstoupila a zatančila, zalíbila se Héródovi i těm, kdo s ním leželi u stolu; a král té dívce řekl: Popros mě, očkoli si přeješ, a dám ti.
23 A přisáhl jí: Očkoli mě poprosíš, dám ti, až do polovice mého království.
24 I vyšla a řekla své matce: Co si mám vyprosit? A ona řekla: Hlavu Jana, křtitele.
25 A hned s chvatem vstoupila ke králi a přednesla svou prosbu, pravíc: Přeji si, abys mi hned teď dal na podnose hlavu Jana, křtitele.
26 A král, byv jat převelikým zármutkem, jí vzhledem k přísahám a k těm, kdo s ním leželi u stolu, nechtěl zrušit slovo,
27 i odeslal král ihned příslušníka osobní stráže a nařídil, by jeho hlava byla donesena.
28 A on odešel a ve vězení ho sťal a jeho hlavu donesl na podnose a dal jí té dívce, a ta dívka ji dala své matce.
29 A jeho učedníci, uslyševše o tom, přišli a vyzvedli jeho mrtvolu a uložili ji v hrobce.
30 A apoštolové se scházejí k Ježíšovi, i oznámili mu všechny věci, [i] jaké vykonali i jakým vyučovali.
31 I řekl jim: Pojďte vy sami na pusté místo do ústraní a [po]hovějte si trochu. Těch totiž, kdo přicházeli a těch, kdo odcházeli, bylo mnoho, a ani pojíst neměli pokdy.
32 I odpluli v lodi na pusté místo do ústraní;
33 a mnozí je uviděli odjíždět a rozpoznali je, i sběhli se tam pěšky ze všech měst a předešli je.
34 A když [Ježíš] vyšel z lodi, uviděl početný dav a byl vůči nim pohnut niterným soucitem, protože byli jako ovce nemající pastýře; i počal je vyučovat mnoha věcem.
35 A když již nastala pozdní hodina, přistoupili k němu jeho učedníci a praví: To místo je pusté a hodina již pozdní;
36 propusť je, aby odešli do samot a vsí vůkol a nakoupili si chleba, neboť nemají, čeho by pojedli.
37 A on jim v odpověď řekl: Dejte jim pojíst vy. I praví mu: Máme odejít, nakoupit chleba za dvě stě denárů a dát jim pojíst?
38 A on jim praví: Kolik chlebů máte? Jděte [a] podívejte se. A když seznali, praví: Pět, a dvě ryby.
39 I nařídil jim, by všichni byli po skupinách uloženi na zelené trávě;
40 a usadili se v řadách po stu a po padesáti.
41 A vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl do nebe a požehnal, i polámal ty chleby a podával svým učedníkům, aby jim je předkládali, a ty dvě ryby rozdělil všem.
42 A všichni pojedli a byli nasyceni,
43 i posbírali úlomků, že jimi naplnili dvanáct košíků, i z těch ryb.
44 A těch, kteří pojedli těch chlebů, bylo pět tisíc mužů.
45 A hned své učedníky přinutil nastoupit do lodi a brát se napřed na druhý břeh k Béthsaidě, než on propustí dav.
46 A rozloučiv se s nimi, odešel pomodlit se na horu.
47 A když nastal večer, byla loď uprostřed moře a on na zemi samotný;
48 a vida je lopotit se při veslování, neboť vítr byl proti nim, přichází okolo čtvrté noční hlídky k nim, kráčeje po moři, a chtěl je minout.
49 Oni však, když ho uviděli po moři kráčet, si pomyslili, že je to přízrak, a dali se do křiku;
50 uviděliť ho všichni a byli tím zděšeni. A hned s nimi promluvil, i praví jim: Buďte klidní, to jsem já, nebojte se.
51 A vystoupil k nim do lodi a vítr utichl. I žasli převelmi, nadmíru, sami v sobě a divili se;
52 nepochopili totiž skrze ty chleby, neboť jejich srdce bylo zatvrzelé.
53 A přeplavivše se, připluli k zemi Gennésaretu a přistáli;
54 a při jejich vyjití z lodi ho tam hned rozpoznali,
55 oběhli celý onen okolní kraj a počali ze všech stran na lehátkách nosit ty, kdo se měli zle, - kde uslyšeli, že tam je.
56 A kdekoli vcházel do vsí nebo měst nebo samot, kladli nemocné na tržiště a snažně ho prosili, aby si směli sáhnout byť i jen na lem jeho šatu, a kteříkoli si na něho sahali, docházeli vyhojení.