1I scházejí se k němu farizeové a někteří z písmařů, přišedší z Jerúsaléma,
2a vidouce některé z jeho učedníků jíst chléb obyčejnýma, to jest neumytýma, rukama,
3(farizeové totiž, a všichni Židé, nejedí, dokud si důkladně neumyjí ruce, držíce se toho, co se dochovalo od starých,
4a když přijdou z tržiště, nejedí, dokud se nenamočí, a je mnoho dalších věcí, jež přijali, by se jich drželi, namáčení pohárů a hrnců a mosazného náčiní a loží,)
5potom se ho ti farizeové a ti písmaři dotazují: Proč tvoji učedníci nechodí podle toho, co se dochovalo od starých, nýbrž jedí chléb obyčejnýma rukama?
6On však jim v odpověď řekl: Pěkně o vás, pokrytcích, prorokoval Isaiáš, jak je psáno: Tento lid mě ctí rty, jejich srdce je však ode mne daleko vzdáleno;
7ale marně mě uctívají, jako naukám vyučujíce příkazům lidí.
8[Ano,] opustili jste Boží přikázání a držíte se toho, co bylo k dodržování vydáno od lidí, - namáčení hrnců a pohárů, a konáte mnoho dalších takových podobných věcí.
9A pravil jim: Pěkně rušíte Boží přikázání, abyste mohli dodržet to, co bylo od vás k dodržování vydáno.
10Mojžíš přece řekl: Cti svého otce a svou matku; a: Kdo o otci nebo matce mluví zle, nechť smrtí skoná.
11Vy však pravíte: Řekne-li člověk svému otci nebo své matce: Čímkoli by ti ode mne bylo pomoženo, je korbanem, to jest darem …
12a již mu nedopouštíte pro svého otce nebo svou matku něco vykonat,
13zbavujíce Boží slovo platnosti svou tradiční naukou, již jste vydali; a takových podobných věcí konáte mnoho.
14A opět si přivolav dav, pravil jim: Naslouchejte mi všichni a chápejte:
15Není nic, co z oblasti vně člověka do něho vchází, aby ho to mohlo znečistit, nýbrž ty věci, jež z něho vycházejí, to jsou ty, jež člověka znečišťují.
16Má-li kdo uši k slyšení, slyš.
17A když od davu vstoupil do domu, dotazovali se ho stran toho přirovnání jeho učedníci.
18I praví jim: To jste i vy nechápaví? Neuvědomujete si, že nic co je zevnější a vchází do člověka, ho nemůže znečistit,
19protože to nevchází do jeho srdce, nýbrž do jeho břicha a vychází do záchodu, a to všechny pokrmy očišťuje?
20A pravil: Člověka znečišťuje to, co z něho vychází,
21neboť zevnitř, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, cizoložství, smilstva, vraždy,
22krádeže, hrabivost, zloby, lest, bezuzdnost, zlé oko, urážlivé mluvení, pýcha, nerozum.
23Tato všechna zla vycházejí zevnitř a znečišťují člověka.
24A vstal a odešel odtamtud do pohraničí Tyru a Sidónu, a vstoupiv do jednoho domu, přál si, by o tom nikdo nezvěděl, a nepodařilo se mu utajit se,
25nýbrž o něm ihned uslyšela jedna žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha, i přišla a padla před ním k jeho nohám,
26(a ta žena byla Řekyně, rodem Syrofoiničanka,) a žádala ho, aby toho démona z její dcery vyhnal.
27[Ježíš] jí však řekl: Nechej děti, by byly nasyceny nejprve, není přece správné chléb dětí vzít a hodit štěňatům.
28Ona však odpověděla a praví mu: Ba ano, Pane, vždyť i štěňata pod stolem žerou z drobtů děťátek.
29I řekl jí: Pro toto slovo jdi, ten démon z tvé dcery vyšel.
30A odešedši do svého domu, shledala, že ten démon vyšel a že její dcera leží na loži.
31A vyšed opět z území Tyru a Sidónu, přišel středem území Dekapole k moři Galilejskému.
32I přivádějí mu jednoho hluchého, jenž obtížně mluvil, a snažně ho prosí, aby na něho položil ruku.
33I vzal si ho zvlášť stranou od davu, strčil své prsty do jeho uší a plivnuv sáhl na jeho jazyk;
34a vzhlédnuv do nebe, vzdychl a praví mu: EFFATHA, to jest: Buď rozevřen.
35A hned byly jeho uši rozevřeny a vazba jeho jazyka uvolněna, i mluvil správně.
36A napomenul je důtklivě, aby to nikomu neříkali; čím důtklivěji však je on napomínal, tím ještě více to oni rozhlašovali
37a upadali v přenesmírné ohromení, říkajíce: Dobře zařídil všechny věci - působí, by i hluší slyšeli i nemluvící mluvili.