Mark 8
1 V oněch dnech, když opět byl pohromadě početný dav a když neměli, čeho by pojedli, si přivolal své učedníky a praví jim:
2 Mám niterný soucit vůči davu, protože při mně zůstávají již tři dni a nemají, čeho by pojedli,
3 a propustím-li je do jejich domova s postem, omdlí na cestě, vždyť někteří z nich přišli zdaleka.
4 A jeho učedníci mu odpověděli: Odkud kdo bude moci tyto nasytit chlebem zde v pustotě?
5 I tázal se jich: Kolik chlebů máte? A oni řekli: Sedm.
6 I povelel davu usadit se na zemi, a vzav těch sedm chlebů a poděkovav, rozlámal je a podával svým učedníkům, aby jim je předkládali, i předložili je davu.
7 A měli několik rybek, i řekl, požehnav je, by byly předloženy i ty.
8 I pojedli a byli nasyceni, a posbírali zbytky úlomků, sedm košů.
9 A bylo jich asi čtyři tisíce, i propustil je.
10 A on hned se svými učedníky nastoupil do lodi a připlul do končin Dalmanuthy.
11 I vyšli farizeové a počali se s ním dohadovat, vyhledávajíce při něm znamení z nebe, aby ho pokoušeli.
12 A pozvednuv ve svém duchu, praví: Co toto pokolení vyhledává znamení? Věru, pravím vám: Znamení tomuto pokolení nikterak dáno nebude.
13 A zanechav je, nastoupil opět do lodi a odplul na druhý břeh.
14 I zapomněli vzít chléb a neměli s sebou v lodi než jeden bochník.
15 I napomínal je důtklivě, říkaje: Varujte se, chraňte se před kvasem farizeů a kvasem Héródovým.
16 I domlouvali se mezi sebou [, říkajíce]: Protože nemáme chleba.
17 A Ježíš, poznav to, jim praví: Co se domlouváte, protože nemáte chleba? Ještě nerozumíte, aniž chápete? [Ještě] máte své srdce zatvrzelé?
18 Oči majíce, nevidíte, a uši majíce, neslyšíte a nepamatujete si?
19 Když jsem těch pět chlebů rozlámal pro těch pět tisíc, kolik košíků plných úlomků jste nasbírali? Praví mu: Dvanáct.
20 A když těch sedm pro ty čtyři tisíce, kolik košů jste naplnili nasbíranými úlomky? A oni řekli: Sedm.
21 I pravil jim: Jak to, že ještě nechápete?
22 A přichází do Béthsaidy; i přivádějí mu jednoho slepce a snažně ho prosí, aby na něho sáhl.
23 I chopil se ruky toho slepce, vyvedl ho ze vsi ven, a plivnuv do jeho očí, položil na něho ruce a dotazoval se ho, zda co vidí.
24 I vzhlédl a pravil: Vidím lidi, protože je zřím jako stromy, chodící.
25 Nato opět na jeho oči položil ruce, i nabyl zřetelného vidění a byl zase uveden do žádoucího stavu, i viděl na veškeré věci jasně.
26 I odeslal ho do jeho domu, pravě: Aniž do té vsi vstup, aniž to v té vsi komu pověz.
27 A Ježíš vyšel, i jeho učedníci, do vsí Césareje Filipovy a na cestě se svých učedníků dotazoval, pravě jim: Kdo praví lidé, že jsem já?
28 A oni mu odpověděli, pravíce: Že Jan, křtitel, a druzí, že Eliáš, další však, že jeden z proroků.
29 A on se jich dotazoval: Kdo však vy pravíte, že jsem? A Petr mu v odpověď praví: Ty jsi KRISTUS.
30 I napomenul je důrazně, aby o něm nikomu neříkali,
31 a počal je vyučovat, že Syn člověka musí mnoho věcí vytrpět a být zamítnut od starších a velekněží a písmařů, a být zabit a po třech dnech opět vstát,
32 a mluvil o té věci otevřeně. A Petr, vzav si ho k sobě, mu počal domlouvat,
33 on však, obrátiv se a uzřev své učedníky, domluvil Petrovi, pravě: Kliď se za mne, Satane, protože nemáš na mysli věci Boží, nýbrž věci lidí.
34 A přivolav si dav se svými učedníky, řekl jim: Kdo chce přijít za mnou, zřekni se sám sebe a chop se svého kříže a následuj mě.
35 Kdokoli totiž bude chtít zachránit své žití, ztratí je, kdokoli však své žití pro mne a blahou zvěst ztratí, zachrání je.
36 Copak bude člověku platné, jestliže získá celý svět a utrpí škodu na své duši?
37 Copak by člověk dal výměnou za svou duši?
38 Ano, kdokoli se v tomto cizoložném a hříšném pokolení zastydí za mne a za slova má, zastydí se za něho i Syn člověka, až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly.