1A pravil jim: Věru, pravím vám: Z těch, kdo zde stojí, jsou někteří tací, že nikterak neokusí smrti, než uvidí Boží království přišedší v moci.
2A po šesti dnech s sebou Ježíš bere Petra a Jakuba s Janem a vyvádí je samotné na vysokou horu do ústraní. A byl před nimi přeměněn
3a jeho šatstvo se stalo třpytivým, běloskvoucím [jako sníh], jak je valchář na zemi nemůže vybělit.
4I ukázal se jim Eliáš s Mojžíšem, a mluvili s Ježíšem.
5A Petr v odpověď Ježíšovi praví: RABBI, je dobré, že jsme zde. I zřiďme tři stany, tobě jeden a Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.
6Nevěděl totiž, co by měl promluvit, neboť byli jati velikou bázní.
7I objevil se oblak, zastiňující je, a z toho oblaku zazněl hlas: Tento je můj milovaný Syn - jemu naslouchejte.
8A pojednou, rozhlédnuvše se, již při sobě neviděli nikoho, nýbrž Ježíše samotného.
9A když z té hory sestupovali, napomenul je důtklivě, aby nikomu nevypravovali, co uviděli, leč až Syn člověka vstane zprostřed mrtvých.
10A toho výroku se chopili, dohadujíce se mezi sebou, co je to vstát zprostřed mrtvých.
11I dotazovali se ho, pravíce: Proč říkají písmaři, že nejprve musí přijít Eliáš?
12A on jim v odpověď řekl: Eliáš, přijda ovšem nejprve, napravuje všechny věci; a jak je psáno o Synu člověka, že musí mnoho vytrpět a ne být uznán za nic;
13pravím vám však, že Eliáš i přišel a učinili mu, cokoli se jim zachtělo, podle toho, jak je o něm psáno.
14A když přišel k učedníkům, uviděl okolo nich početný dav a písmaře s nimi se dohadující.
15A hned, když ho uviděli, všechen dav, se velmi zarazili, a přibíhajíce zdravili ho.
16I otázal se jich: Co se s nimi dohadujete?
17A jeden z davu mu odpověděl: Učiteli, přivedl jsem k tobě svého syna, jenž má němého ducha;
18a kdekoli ho uchvátí, trhá jím, i tvoří se mu pěna a skřípe svými zuby a chřadne. A řekl jsem tvým učedníkům, aby ho vyhnali, a nedokázali to.
19On však jim v odpověď praví: Ó, nevěřící pokolení, dokdy budu u vás? Dokdy vás budu snášet? Veďte ho ke mně.
20I přivedli ho k němu, a když ho ten duch uviděl, hned jím zalomcoval, i padl na zemi a válel se a tvořila se mu pěna.
21I otázal se jeho otce: Jak je tomu dávno, co se mu to stalo? A on řekl: Od útlého dětství,
22a mnohokrát ho hodil i do ohně i do vod, aby ho zahubil; ale můžeš-li co, ustrň se nad námi a pomoz nám.
23A Ježíš mu řekl: To to můžeš-li je: můžeš-li uvěřit; tomu, kdo věří, jsou všechny věci možné.
24A ten otec toho hošíka hned vykřikl a pravil [se slzami]: Věřím, buď nápomocen mé nevěře!
25Ježíš však, vida, že se tam sbíhá dav, toho nečistého ducha pokáral, pravě mu: Ty němý a hluchý duchu, nařizuji ti já: Vyjdi z něho a již do něho nevstupuj!
26A vykřiknuv a velice [jím] zalomcovav, vyšel, i stal se jakoby mrtvým, takže většinou říkali, že umřel;
27Ježíš však, chopiv se jeho ruky, ho pozvedl, i vstal.
28A když vstoupil do domu, dotazovali se ho stranou jeho učedníci: Proč se ho nepodařilo vyhnat nám?
29I řekl jim: Tento druh nemůže vyjít nijak jinak než skrze modlitbu a půst.
30A vyšli odtamtud a ubírali se Galileou, i nepřál si, aby kdo zvěděl;
31vyučovalť své učedníky a říkal jim: Dochází k vydání Syna člověka do rukou lidí, i zabijí ho, a až bude zabit, po třech dnech opět vstane.
32Oni však tomu výroku nerozuměli a otázat se ho báli.
33A přišel do Kafarnaúmu, a když se stal o, že byl doma, dotazoval se jich: O čem jste na cestě rozmlouvali?
34A oni mlčeli; byli totiž na cestě mezi sebou měli rozmluvu stran toho, kdo je nej větší.
35I usedl a zavolal těch dvanáct a praví jim: Přeje-li si kdo být první, bude poslední ze všech a posluhou všech.
36A vzav jedno děťátko, postavil je v jejich středu, objal je a řekl jim:
37Kdokoli přijme jedno z takovýchto děťátek v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli přijme mne, přijímá ne mne, nýbrž toho, jenž mě vyslal.
38A Jan mu odpověděl, pravě: Učiteli, uviděli jsme kohosi, jenž nechodí s námi, ve tvém jménu vyhánět démony, a bránili jsme mu, protože s námi nechodí.
39Ježíš však řekl: Nebraňte mu, není přece nikoho, kdo v mém jménu vykoná zázrak a brzy nato bude moci o mně špatně promluvit;
40vždyť kdo není proti nám, je při nás.
41Ano, kdokoli vás napojí pohárem vody v [mém] jménu, protože jste Kristovi, věru, pravím vám: Nikterak své odměny neztratí.
42A kdokoli zavdá jednomu z malých, kteří věří [ve mne], příčinu k úrazu, bylo by pro něho lepší, kdyby okolo jeho šíje visel [veliký] mlýnský kámen a on kdy by byl hozen do moře.
43A bude-li ti zavdávat příčinu k úrazu tvá ruka, utni ji; je pro tebe lepší, bys zmrzačen vstoupil do života, než a bys, maje dvě ruce, odešel do pekla, do toho neuhasitelného ohně,
44[kde jejich červ neskonává a oheň nehasne].
45A bude-li ti zavdávat příčinu k úrazu tvá noha, utni ji; je pro tebe lepší, bys do života vstoupil chromý, než a bys byl, maje dvě nohy, hozen do pekla, do toho neuhasitelného ohně,
46[kde jejich červ neskonává a oheň nehasne].
47A bude-li ti zavdávat příčinu k úrazu tvé oko, vyhoď je; je pro tebe lepší, bys jednooký vstoupil do Božího království, než a bys byl, maje dvě oči, hozen do ohnivého pekla,
48kde jejich červ neskonává a oheň nehasne.
49Budeť každý osolen ohněm a každá oběť bude osolena solí.
50Sůl je dobrá, stane-li se však sůl neslanou, čím ji napravíte? Mějte sůl sami v sobě a zachovávejte mezi sebou pokoj.