Mark 9
1 A pravil jim: Věru, pravím vám: Z těch, kdo zde stojí, jsou někteří tací, že nikterak neokusí smrti, než uvidí Boží království přišedší v moci.
2 A po šesti dnech s sebou Ježíš bere Petra a Jakuba s Janem a vyvádí je samotné na vysokou horu do ústraní. A byl před nimi přeměněn
3 a jeho šatstvo se stalo třpytivým, běloskvoucím [jako sníh], jak je valchář na zemi nemůže vybělit.
4 I ukázal se jim Eliáš s Mojžíšem, a mluvili s Ježíšem.
5 A Petr v odpověď Ježíšovi praví: RABBI, je dobré, že jsme zde. I zřiďme tři stany, tobě jeden a Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.
6 Nevěděl totiž, co by měl promluvit, neboť byli jati velikou bázní.
7 I objevil se oblak, zastiňující je, a z toho oblaku zazněl hlas: Tento je můj milovaný Syn - jemu naslouchejte.
8 A pojednou, rozhlédnuvše se, již při sobě neviděli nikoho, nýbrž Ježíše samotného.
9 A když z té hory sestupovali, napomenul je důtklivě, aby nikomu nevypravovali, co uviděli, leč až Syn člověka vstane zprostřed mrtvých.
10 A toho výroku se chopili, dohadujíce se mezi sebou, co je to vstát zprostřed mrtvých.
11 I dotazovali se ho, pravíce: Proč říkají písmaři, že nejprve musí přijít Eliáš?
12 A on jim v odpověď řekl: Eliáš, přijda ovšem nejprve, napravuje všechny věci; a jak je psáno o Synu člověka, že musí mnoho vytrpět a ne být uznán za nic;
13 pravím vám však, že Eliáš i přišel a učinili mu, cokoli se jim zachtělo, podle toho, jak je o něm psáno.
14 A když přišel k učedníkům, uviděl okolo nich početný dav a písmaře s nimi se dohadující.
15 A hned, když ho uviděli, všechen dav, se velmi zarazili, a přibíhajíce zdravili ho.
16 I otázal se jich: Co se s nimi dohadujete?
17 A jeden z davu mu odpověděl: Učiteli, přivedl jsem k tobě svého syna, jenž má němého ducha;
18 a kdekoli ho uchvátí, trhá jím, i tvoří se mu pěna a skřípe svými zuby a chřadne. A řekl jsem tvým učedníkům, aby ho vyhnali, a nedokázali to.
19 On však jim v odpověď praví: Ó, nevěřící pokolení, dokdy budu u vás? Dokdy vás budu snášet? Veďte ho ke mně.
20 I přivedli ho k němu, a když ho ten duch uviděl, hned jím zalomcoval, i padl na zemi a válel se a tvořila se mu pěna.
21 I otázal se jeho otce: Jak je tomu dávno, co se mu to stalo? A on řekl: Od útlého dětství,
22 a mnohokrát ho hodil i do ohně i do vod, aby ho zahubil; ale můžeš-li co, ustrň se nad námi a pomoz nám.
23 A Ježíš mu řekl: To to můžeš-li je: můžeš-li uvěřit; tomu, kdo věří, jsou všechny věci možné.
24 A ten otec toho hošíka hned vykřikl a pravil [se slzami]: Věřím, buď nápomocen mé nevěře!
25 Ježíš však, vida, že se tam sbíhá dav, toho nečistého ducha pokáral, pravě mu: Ty němý a hluchý duchu, nařizuji ti já: Vyjdi z něho a již do něho nevstupuj!
26 A vykřiknuv a velice [jím] zalomcovav, vyšel, i stal se jakoby mrtvým, takže většinou říkali, že umřel;
27 Ježíš však, chopiv se jeho ruky, ho pozvedl, i vstal.
28 A když vstoupil do domu, dotazovali se ho stranou jeho učedníci: Proč se ho nepodařilo vyhnat nám?
29 I řekl jim: Tento druh nemůže vyjít nijak jinak než skrze modlitbu a půst.
30 A vyšli odtamtud a ubírali se Galileou, i nepřál si, aby kdo zvěděl;
31 vyučovalť své učedníky a říkal jim: Dochází k vydání Syna člověka do rukou lidí, i zabijí ho, a až bude zabit, po třech dnech opět vstane.
32 Oni však tomu výroku nerozuměli a otázat se ho báli.
33 A přišel do Kafarnaúmu, a když se stal o, že byl doma, dotazoval se jich: O čem jste na cestě rozmlouvali?
34 A oni mlčeli; byli totiž na cestě mezi sebou měli rozmluvu stran toho, kdo je nej větší.
35 I usedl a zavolal těch dvanáct a praví jim: Přeje-li si kdo být první, bude poslední ze všech a posluhou všech.
36 A vzav jedno děťátko, postavil je v jejich středu, objal je a řekl jim:
37 Kdokoli přijme jedno z takovýchto děťátek v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli přijme mne, přijímá ne mne, nýbrž toho, jenž mě vyslal.
38 A Jan mu odpověděl, pravě: Učiteli, uviděli jsme kohosi, jenž nechodí s námi, ve tvém jménu vyhánět démony, a bránili jsme mu, protože s námi nechodí.
39 Ježíš však řekl: Nebraňte mu, není přece nikoho, kdo v mém jménu vykoná zázrak a brzy nato bude moci o mně špatně promluvit;
40 vždyť kdo není proti nám, je při nás.
41 Ano, kdokoli vás napojí pohárem vody v [mém] jménu, protože jste Kristovi, věru, pravím vám: Nikterak své odměny neztratí.
42 A kdokoli zavdá jednomu z malých, kteří věří [ve mne], příčinu k úrazu, bylo by pro něho lepší, kdyby okolo jeho šíje visel [veliký] mlýnský kámen a on kdy by byl hozen do moře.
43 A bude-li ti zavdávat příčinu k úrazu tvá ruka, utni ji; je pro tebe lepší, bys zmrzačen vstoupil do života, než a bys, maje dvě ruce, odešel do pekla, do toho neuhasitelného ohně,
44 [kde jejich červ neskonává a oheň nehasne].
45 A bude-li ti zavdávat příčinu k úrazu tvá noha, utni ji; je pro tebe lepší, bys do života vstoupil chromý, než a bys byl, maje dvě nohy, hozen do pekla, do toho neuhasitelného ohně,
46 [kde jejich červ neskonává a oheň nehasne].
47 A bude-li ti zavdávat příčinu k úrazu tvé oko, vyhoď je; je pro tebe lepší, bys jednooký vstoupil do Božího království, než a bys byl, maje dvě oči, hozen do ohnivého pekla,
48 kde jejich červ neskonává a oheň nehasne.
49 Budeť každý osolen ohněm a každá oběť bude osolena solí.
50 Sůl je dobrá, stane-li se však sůl neslanou, čím ji napravíte? Mějte sůl sami v sobě a zachovávejte mezi sebou pokoj.