Mark 10
1 A vstav odtamtud, přichází na území Júdska a na druhý břeh Jordánu. A opět se k němu scházejí davy a opět je, jak měl obyčej, vyučoval.
2 A přistoupili farizeové a otázali se ho, aby ho pokoušeli: Je muži dovoleno propustit ženu?
3 On však jim v odpověď řekl: Co vám přikázal Mojžíš?
4 A oni řekli: Mojžíš povolil napsat list rozvodu a propustit.
5 A Ježíš jim v odpověď řekl: Tento příkaz vám napsal vzhledem k vaší tvrdosti srdce,
6 od počátku stvoření je však Bůh učinil mužským a ženským pohlavím;
7 následkem toho člověk opustí svého otce i matku a bude sloučen se svou ženou,
8 i stanou se ti dva jedním masem, takže již nejsou dva, nýbrž jedno maso.
9 Co tedy spojil Bůh, nechť člověk nerozlučuje.
10 A doma se ho učedníci stran toho opět otázali,
11 i praví jim: Kdokoli propustí svou ženu a uzavře sňatek s druhou, cizoloží proti ní,
12 a jestliže žena propustí svého muže a uzavře sňatek s druhým, cizoloží.
13 I přinášeli mu děťátka, aby se jich dotýkal, učedníci však okřikovali ty, kdo je přinášeli.
14 Ježíš však, vida to, tím byl nemile dotčen a řekl jim: Nechejte děťátka ke mně přicházet, nebraňte jim, neboť takových je Boží království.
15 Věru, pravím vám: Kdokoli nepřijme Boží království tak jako děťátko, nikterak do něho nevstoupí.
16 A poobjímav je, žehnal jim, kladouc na ně ruce.
17 A když se ubíral ven na cestu, přiběhl jeden, a padnuv před ním na kolena, dotazoval se ho: Dobrý Učiteli, co mám vykonat, abych zdědil věčný život?
18 Ježíš mu však řekl: Co mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, leč jeden - Bůh.
19 Příkazy znáš: Necizolož, nevraždi, nekraď, nesvědč křivě, nešiď, cti svého otce a matku.
20 A on mu v odpověď řekl: Učiteli, tyto všechny věci jsem zachoval od svého mládí.
21 A Ježíš, zahleděv se na něho, si ho zamiloval a řekl mu: Chybí ti jedno: jdi, prodej, cokoli máš, a dej chudým, a budeš mít poklad v nebi, a pojď, [chop se kříže a] ber se za mnou.
22 On se však při tomto slově zachmuřil a odešel smutný, neboť měl veliká jmění.
23 A Ježíš, rozhlédnuv se, praví svým učedníkům: Jak ztěžka vniknou ti, kdo mají statky, do Božího království!
24 A učedníci nad jeho slovy trnuli úžasem; a Ježíš jim v odpověď opět praví: Děti, jak těžké je, by do Božího království vnikli ti, kdo na statky spoléhají!
25 Snadnější je velbloudu proniknout otvorem jehly než boháči vniknout do Božího království.
26 A oni upadali v převeliké ohromení a říkali k sobě navzájem: A kdo může být zachráněn?
27 Ježíš však, zahleděv se na ně, praví: Lidem nemožno, ale ne Bohu, neboť Bohu jsou možné všechny věci.
28 Petr mu počal říkat: Hle, my jsme zanechali všechny věci a vydali jsme se za tebou.
29 Ježíš v odpověď řekl: Věru, pravím vám: Není nikoho, kdo zanechal dům nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku [nebo ženu] nebo děti nebo polnosti pro mne a pro blahou zvěst,
30 aby nedostal nyní, v této době, stonásobek - domy a bratry a sestry a matky a děti a polnosti, s pronásledováními, a v nastávajícím věku věčný život.
31 Mnozí první však budou posledními a ti, kdo jsou poslední, prvními.
32 I byli na cestě, vystupujíce do Jerúsaléma, a Ježíš se bral před nimi, i byli zaraženi, a jdouce za ním, báli se. A vzav k sobě opět těch dvanáct, počal jim říkat, co se s ním brzy bude dít:
33 Hle, vystupujeme do Jerúsaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a písmařům, i odsoudí ho k smrti a vydají ho národům,
34 a učiní ho předmětem posměchu a zbičují ho a naplivají na něho a zabijí ho, a po třech dnech opět vstane.
35 I přikračují k němu Jakub a Jan, ti synové Zebedeovi, a praví [mu]: Učiteli, přejeme si, abys nám učinil, cokoli si od tebe vyžádáme.
36 A on jim řekl: Co si přejete, bych vám učinil?
37 A oni mu řekli: Dej nám, abychom usedli, jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici, v tvé slávě.
38 A Ježíš jim řekl: Nevíte, co si žádáte. Můžete pít kalich, jejž piji já, nebo být pokřtěni křtem, jímž jsem křtěn já?
39 A oni mu řekli: Můžeme. A Ježíš jim řekl: Kalich, jejž piji já, pít budete, a křtem, jímž jsem křtěn já, pokřtěni budete,
40 ale dát usednout po mé pravici nebo po mé levici není věc má, nýbrž to patří těm, jimž je to připraveno.
41 A když to uslyšelo těch deset, počali být vůči Jakubovi a Janovi plni nevole;
42 Ježíš však, přivolav si je, jim praví: Víte, že ti, kteří platí za vládce národů, nad nimi panují, a velicí mezi nimi vykonávají nad nimi pravomoc.
43 Mezi vámi však takto není, nýbrž kdokoli si přeje stát se mezi vámi velikým, bude vaším posluhou,
44 a kdokoli si přeje stát se prvním z vás, bude nevolníkem všech.
45 Vždyť an i Syn člověka nepřišel dát si posluhovat, nýbrž sám posloužit a dát své žití jako výkupné za mnohé.
46 I přicházejí k Jerichu, a když se ubíral on i jeho učedníci a značně veliký dav z Jericha ven, seděl u cesty Timeův syn, Bartimeus, slepec, a žebral.
47 A uslyšev, že to je Ježíš, ten Nazareťan, počal křičet a říkat: Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!
48 A mnozí ho okřikovali, aby umlkl, on však křičel mnohem více: Synu Davidův, smiluj se nade mnou!
49 A Ježíš, zůstav stát, řekl, by byl zavolán. I volají toho slepce, říkajíce mu: Buď dobré mysli, vstávej, volá tě!
50 A on, odhodiv svůj přehoz, vyskočil a přišel k Ježíšovi.
51 A Ježíš mu v odpověď praví: Co si přeješ, bych ti učinil? A ten slepec mu řekl: RABBÚNI, abych prohlédl!
52 A Ježíš mu řekl: Jdi, vyhojila tě tvá víra. I prohlédl hned a šel na cestě za ním.