1A vstav odtamtud, přichází na území Júdska a na druhý břeh Jordánu. A opět se k němu scházejí davy a opět je, jak měl obyčej, vyučoval.
2A přistoupili farizeové a otázali se ho, aby ho pokoušeli: Je muži dovoleno propustit ženu?
3On však jim v odpověď řekl: Co vám přikázal Mojžíš?
4A oni řekli: Mojžíš povolil napsat list rozvodu a propustit.
5A Ježíš jim v odpověď řekl: Tento příkaz vám napsal vzhledem k vaší tvrdosti srdce,
6od počátku stvoření je však Bůh učinil mužským a ženským pohlavím;
7následkem toho člověk opustí svého otce i matku a bude sloučen se svou ženou,
8i stanou se ti dva jedním masem, takže již nejsou dva, nýbrž jedno maso.
9Co tedy spojil Bůh, nechť člověk nerozlučuje.
10A doma se ho učedníci stran toho opět otázali,
11i praví jim: Kdokoli propustí svou ženu a uzavře sňatek s druhou, cizoloží proti ní,
12a jestliže žena propustí svého muže a uzavře sňatek s druhým, cizoloží.
13I přinášeli mu děťátka, aby se jich dotýkal, učedníci však okřikovali ty, kdo je přinášeli.
14Ježíš však, vida to, tím byl nemile dotčen a řekl jim: Nechejte děťátka ke mně přicházet, nebraňte jim, neboť takových je Boží království.
15Věru, pravím vám: Kdokoli nepřijme Boží království tak jako děťátko, nikterak do něho nevstoupí.
16A poobjímav je, žehnal jim, kladouc na ně ruce.
17A když se ubíral ven na cestu, přiběhl jeden, a padnuv před ním na kolena, dotazoval se ho: Dobrý Učiteli, co mám vykonat, abych zdědil věčný život?
18Ježíš mu však řekl: Co mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, leč jeden - Bůh.
19Příkazy znáš: Necizolož, nevraždi, nekraď, nesvědč křivě, nešiď, cti svého otce a matku.
20A on mu v odpověď řekl: Učiteli, tyto všechny věci jsem zachoval od svého mládí.
21A Ježíš, zahleděv se na něho, si ho zamiloval a řekl mu: Chybí ti jedno: jdi, prodej, cokoli máš, a dej chudým, a budeš mít poklad v nebi, a pojď, [chop se kříže a] ber se za mnou.
22On se však při tomto slově zachmuřil a odešel smutný, neboť měl veliká jmění.
23A Ježíš, rozhlédnuv se, praví svým učedníkům: Jak ztěžka vniknou ti, kdo mají statky, do Božího království!
24A učedníci nad jeho slovy trnuli úžasem; a Ježíš jim v odpověď opět praví: Děti, jak těžké je, by do Božího království vnikli ti, kdo na statky spoléhají!
25Snadnější je velbloudu proniknout otvorem jehly než boháči vniknout do Božího království.
26A oni upadali v převeliké ohromení a říkali k sobě navzájem: A kdo může být zachráněn?
27Ježíš však, zahleděv se na ně, praví: Lidem nemožno, ale ne Bohu, neboť Bohu jsou možné všechny věci.
28Petr mu počal říkat: Hle, my jsme zanechali všechny věci a vydali jsme se za tebou.
29Ježíš v odpověď řekl: Věru, pravím vám: Není nikoho, kdo zanechal dům nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku [nebo ženu] nebo děti nebo polnosti pro mne a pro blahou zvěst,
30aby nedostal nyní, v této době, stonásobek - domy a bratry a sestry a matky a děti a polnosti, s pronásledováními, a v nastávajícím věku věčný život.
31Mnozí první však budou posledními a ti, kdo jsou poslední, prvními.
32I byli na cestě, vystupujíce do Jerúsaléma, a Ježíš se bral před nimi, i byli zaraženi, a jdouce za ním, báli se. A vzav k sobě opět těch dvanáct, počal jim říkat, co se s ním brzy bude dít:
33Hle, vystupujeme do Jerúsaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a písmařům, i odsoudí ho k smrti a vydají ho národům,
34a učiní ho předmětem posměchu a zbičují ho a naplivají na něho a zabijí ho, a po třech dnech opět vstane.
35I přikračují k němu Jakub a Jan, ti synové Zebedeovi, a praví [mu]: Učiteli, přejeme si, abys nám učinil, cokoli si od tebe vyžádáme.
36A on jim řekl: Co si přejete, bych vám učinil?
37A oni mu řekli: Dej nám, abychom usedli, jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici, v tvé slávě.
38A Ježíš jim řekl: Nevíte, co si žádáte. Můžete pít kalich, jejž piji já, nebo být pokřtěni křtem, jímž jsem křtěn já?
39A oni mu řekli: Můžeme. A Ježíš jim řekl: Kalich, jejž piji já, pít budete, a křtem, jímž jsem křtěn já, pokřtěni budete,
40ale dát usednout po mé pravici nebo po mé levici není věc má, nýbrž to patří těm, jimž je to připraveno.
41A když to uslyšelo těch deset, počali být vůči Jakubovi a Janovi plni nevole;
42Ježíš však, přivolav si je, jim praví: Víte, že ti, kteří platí za vládce národů, nad nimi panují, a velicí mezi nimi vykonávají nad nimi pravomoc.
43Mezi vámi však takto není, nýbrž kdokoli si přeje stát se mezi vámi velikým, bude vaším posluhou,
44a kdokoli si přeje stát se prvním z vás, bude nevolníkem všech.
45Vždyť an i Syn člověka nepřišel dát si posluhovat, nýbrž sám posloužit a dát své žití jako výkupné za mnohé.
46I přicházejí k Jerichu, a když se ubíral on i jeho učedníci a značně veliký dav z Jericha ven, seděl u cesty Timeův syn, Bartimeus, slepec, a žebral.
47A uslyšev, že to je Ježíš, ten Nazareťan, počal křičet a říkat: Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!
48A mnozí ho okřikovali, aby umlkl, on však křičel mnohem více: Synu Davidův, smiluj se nade mnou!
49A Ježíš, zůstav stát, řekl, by byl zavolán. I volají toho slepce, říkajíce mu: Buď dobré mysli, vstávej, volá tě!
50A on, odhodiv svůj přehoz, vyskočil a přišel k Ježíšovi.
51A Ježíš mu v odpověď praví: Co si přeješ, bych ti učinil? A ten slepec mu řekl: RABBÚNI, abych prohlédl!
52A Ježíš mu řekl: Jdi, vyhojila tě tvá víra. I prohlédl hned a šel na cestě za ním.