Mark 11
1 A když se blíží k Jerúsalému, k Béthfaze a Béthanii u hory Oliv, vysílá dva ze svých učedníků
2 a praví jim: Jděte do vsi, jež je naproti vám, a hned, jak do ní budete vcházet, uvidíte osle tam přivázané, na něž nikdo z lidí ještě neusedl; uvolněte je a přiveďte.
3 A řekne-li vám kdo: Co to děláte? řekněte: Má ho zapotřebí *Pán; a hned je sem odesílá.
4 I odešli a uviděli osle přivázané u dveří venku na cestě okolo domu, i uvolňují je;
5 a někteří z těch, kteří tam stáli, jim říkali: Co děláte, že to osle uvolňujete?
6 A oni jim řekli podle toho, jak jim přikázal Ježíš, i nechali je.
7 A přivedli to osle k Ježíšovi a naházeli na ně svého šatstva, i usedl na ně.
8 A mnozí svého šatstva nastlali na cestu, a druzí utínali ze stromů ratolesti [a stlali je na cestu].
9 A ti, kteří se brali vpředu, i ti, kteří šli za ním, volali: HÓSANNA, požehnán budiž ten, jenž přichází ve jménu PÁNĚ!
10 Požehnáno budiž přicházející království našeho otce Davida! HÓSANNA v nejvyšších místech!
11 I vstoupil do Jerúsaléma a do CHRÁMU, a obhlédnuv si všechny věci vyšel, ježto již byla večerní hodina, s těmi dvanácti do Béthanie.
12 A nazítří, když z Béthanie vyšli, vyhladověl,
13 a uzřev z daleka jeden fíkovník mající listí, přišel se podívat, zda by na něm snad něco našel; a přišed k němu, nenašel nic než listí, neboť nebyla doba fíků.
14 I řekl mu v odpověď: Nechť již nikdy z tebe nikdo nejí ovoce! A jeho učedníci to slyšeli.
15 I přicházejí do Jerúsaléma; a vstoupiv do CHRÁMU, počal vyhánět ty, kteří v CHRÁMĚ prodávali, a ty, kteří tam kupovali, a zpřevracel stoly směnárníků a sedadla těch, kdo prodávali holuby,
16 a netrpěl, aby někdo CHRÁMEM pronesl nějaký předmět.
17 A vyučoval, říkaje jim: Není psáno: Můj dům bude nazýván domem modlitby pro všechny národy? Vy jste jej však učinili brlohem lupičů.
18 A uslyšeli to velekněží a písmaři, i hledali způsob, jak by ho zahubili, neboť se ho báli, protože všechen dav upadal nad jeho naukou v ohromení.
19 A když nastal večer, ubíral se z města ven;
20 a časně ráno, ubírajíce se mimo, uviděli ten fíkovník od kořenů uschlý.
21 A Petr, vzpomenuv si, mu praví: RABBI, hle, ten fíkovník, jejž jsi proklel, uschl.
22 A Ježíš jim v odpověď praví: Mějte víru v Boha.
23 Věru, pravím vám, že kdokoli řekne této hoře: Odstraň se a vrhni se do moře, a nezapochybuje ve svém srdci, nýbrž bude věřit, že to, co praví, se děje, stane se mu, cokoli řekne.
24 Pro tuto příčinu vám pravím: Všechny věci, za kterékoli se modlíte a jež si vyprošujete - věřte, že je dostáváte, i stane se vám.
25 A když stojíte, modlíce se, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby vám i váš Otec, jenž je v nebesích, odpustil vaše provinění.
26 Neodpouštíte-li však vy, neodpustí ani váš Otec, jenž je v nebesích, provinění vašich.
27 I přicházejí zase do Jerúsaléma; a když se procházel v CHRÁMĚ, přicházejí k němu velekněží a písmaři a starší
28 a praví mu: Jakou pravomocí konáš tyto věci a kdo ti dal tuto pravomoc, abys tyto věci konal?
29 A Ježíš jim v odpověď řekl: Otáži se i já vás na jednu věc, i odpovězte mi a řeknu vám, jakou pravomocí tyto věci konám.
30 Janův křest - byl z nebe či z lidí? Odpovězte mi.
31 I domlouvali se mezi sebou, říkajíce: Povíme-li: z nebe, řekne: Proč jste mu [tedy] neuvěřili?
32 Ale máme povědět: z lidí? - Báli se lidu, neboť všichni měli o Janovi za to, že skutečně byl prorok.
33 I praví v odpověď Ježíšovi: Nevíme. A Ježíš jim [v odpověď ] praví: Aniž vám já míním říci, jakou pravomocí tyto věci konám.