Luke 9
1 A svolav si těch dvanáct, dal jim sílu a pravomoc nade všemi démony i uzdravovat choroby,
2 a vyslal je hlásat Boží království a léčit nemocné.
3 A řekl k nim: Nic na cestu neberte, ani hůl ani vak ani chleba ani peněz, aniž mít po dvou tunikách.
4 A do kteréhokoli domu vejdete, tam zůstávejte a odtamtud vycházejte.
5 A kteříkoli vás nebudou přijímat, setřeste, až od onoho města budete vycházet, i prach ze svých nohou na svědectví proti nim.
6 I vycházeli a procházeli po vsích, hlásajíce blahou zvěst a uzdravujíce všude.
7 I uslyšel o všech věcech, jež se [skrze něho] děly, Héródés, tetrarcha, a byl všecek zmaten, protože někteří říkali, že byl zprostřed mrtvých vzkříšen Jan,
8 a někteří, že se zjevil Eliáš, a další, že opět vstal jeden z dávných proroků.
9 A Héródés řekl: Jana jsem sťal já, kdo však je tento, o němž slyším takovéto věci? I byl žádostiv uvidět ho.
10 A apoštolové, vrátivše se zpět, mu vylíčili, cokoli vykonali. I vzal je s sebou a uchýlil se o samotě do ústraní na pusté místo u města zvaného Béthsaida.
11 Davy však, dověděvše se to, se vydaly za ním; i přijal je a mluvil k nim o Božím království, a ty, kdo měli zapotřebí uzdravení, léčil.
12 A den se počal nachylovat; i přistoupilo těch dvanáct a řekli mu: Propusť dav, aby se odebrali do vsí a samot vůkol a ubytovali se a sehnali něco k jídlu, protože zde jsme na pustém místě.
13 I řekl k nim: Dejte jim pojíst vy. A oni řekli: My nemáme více než pět chlebů a dvě ryby, leda bychom se odebrali my a nakoupili potravin pro všechen tento lid.
14 Bylo jich totiž asi pět tisíc mužů. I řekl ke svým učedníkům: Uložte je v hloučcích po padesáti.
15 A učinili tak a uložili všechny.
16 A vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl do nebe a požehnal je a polámal, a podával učedníkům, by je předkládali davu.
17 A všichni pojedli a byli nasyceni, a co jim zbylo úlomků, bylo posbíráno, dvanáct košíků.
18 I stalo se, když se on samoten modlil, že s ním byli učedníci. A otázal se jich, pravě: Kdo praví davy, že jsem já?
19 A oni v odpověď řekli: Že Jan, křtitel, druzí však, že Eliáš, a další, že opět vstal kterýsi z dávných proroků.
20 I řekl jim: Kdo však vy pravíte, že jsem? A Petr v odpověď řekl: Že Boží KRISTUS.
21 On jim však s důrazným napomenutím dal pokyn toto nikomu nesdělovat
22 a řekl: Syn člověka musí vytrpět mnoho věcí a být zamítnut od starších a velekněží a písmařů a být zabit a třetího dne být vzkříšen.
23 I pravil ke všem: Chce-li kdo přicházet za mnou, zapři sám sebe a chápej se denně svého kříže a následuj mě.
24 Kdokoli totiž bude chtít zachránit své žití, ztratí je, a kdokoli své žití pro mne ztratí, ten je zachrání.
25 Jakýpak užitek má člověk, získá-li celý svět a zahubí-li nebo poškodí-li sám sebe?
26 Ano, kdokoli se zastydí za mne a za slova má, za toho se zastydí Syn člověka, až přijde v slávě své i Otcově i svatých andělů.
27 Říkám vám však pravdivě: Z těch, kdo zde stojí, jsou někteří, kdo nikterak neokusí smrti, než uvidí Boží království.
28 A po těch slovech, asi osm dní, se stalo, že s sebou vzal Petra a Jana a Jakuba a vystoupil na horu pomodlit se.
29 A zatímco se modlil, stal se vzhled jeho tváře jiným a jeho ošacení bílým, oslnivým.
30 A hle, mluvili s ním dva muži, a to byli Mojžíš a Eliáš;
31 ti se ukázali v slávě a hovořili o jeho vyjití, jež měl v Jerúsalémě uskutečňovat.
32 Petr však a ti s ním byli zmoženi spánkem, když se však nadobro probrali, uviděli jeho slávu a ty dva muže, kteří s ním stáli.
33 A mezitímco se oni od něho nadobro vzdalovali, stalo se, že Petr k Ježíšovi řekl: Veliteli, je dobré, že jsme zde. I zřiďme tři stany, jeden tobě a jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi; nevědělť, co praví.
34 Zatímco však pravil tyto věci, objevil se oblak a zastínil je; a při svém vstoupení do toho oblaku byli jati bázní.
35 A z oblaku zazněl hlas, jenž pravil: Tento je můj milovaný Syn - jemu naslouchejte.
36 A při zaznění toho hlasu byl shledán Ježíš samotný; a oni pomlčeli a nic z těch věcí, jež uviděli, v oněch dnech nikomu neoznámili.
37 A v další den, když oni z té hory sešli, se stalo, že se s ním setkal početný dav,
38 a hle, od toho davu zavolal jeden muž, pravě: Učiteli, prosím tě, podívej se na mého syna, protože je můj jednorozený,
39 a hle, popadá ho duch, i vykřikuje znenadání, a lomcuje jím a přitom se mu vytváří pěna, a když ho moří, stěží od něho odstupuje.
40 A poprosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, a nepodařilo se jim.
41 A Ježíš v odpověď řekl: Ó, nevěřící a zvrácené pokolení, dokdy budu u vás a budu vás snášet? Přiveď svého syna sem.
42 Ještě však, když on k němu přicházel, jal se jím ten démon trhat a smýkat; a Ježíš toho nečistého ducha okřikl a toho hocha vyléčil a odevzdal ho jeho otci.
43 A všichni upadali v ohromení nad slavnou velikostí Boží. A když byli všichni v údivu nad všemi věcmi, jež [Ježíš] konal, řekl ke svým učedníkům:
44 Vy si tato slova uložte do svých uší, neboť se schyluje k vydávání Syna člověka do rukou lidí.
45 Oni však tomuto výroku nerozuměli a byl před nimi veskrze zastřen, aby jej nepostřehli, a otázat se ho stran tohoto výroku se báli.
46 A vniklo mezi ně rozumování o tom, kdo asi je z nich nej větší.
47 A Ježíš, vida to rozumování jejich srdce, pojal jedno děťátko, postavil je vedle sebe
48 a řekl jim: Kdokoli přijme toto děťátko v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli přijme mne, přijímá toho, jenž mě vyslal. Kdo totiž je mezi všemi vámi nej menší, ten je veliký.
49 A Jan v odpověď řekl: Veliteli, uviděli jsme kohosi, jak vyháněl démony v tvém jménu, a bránili jsme mu, protože za tebou nechodí s námi.
50 A Ježíš k němu řekl: Nebraňte, vždyť kdo není proti vám, je při vás.
51 A když se vyplňovaly dni jeho vzetí vzhůru, stalo se, že on svou tvář pevně upřel k tomu, by se ubíral do Jerúsaléma,
52 i vyslal před svou tváří posly. A odebravše se, vstoupili do jedné vsi Samařanů, aby pro něho vykonali přípravy;
53 a nepřijali ho, protože jeho tvář směřovala k Jerúsalému.
54 A když to uviděli jeho učedníci Jakub a Jan, řekli: Pane, přeješ si, bychom řekli, ať sestoupí z nebe oheň a stráví je, jak učinil i Eliáš?
55 Obrátiv se však, domluvil jim [a řekl: Nevíte, jakého jste ducha].
56 A odebrali se do jiné vsi.
57 A na cestě, když se ubírali, se stalo, že k němu kdosi řekl: Půjdu za tebou, kamkoli odcházíš, Pane.
58 A Ježíš mu řekl: Lišky mají doupata a ptáci nebe hřadoviště, Syn člověka však nemá, kde by pokládal hlavu.
59 A k jinému řekl: Pojď za mnou. A on řekl: Pane, povol mi nejprve odejít a pohřbít svého otce.
60 Ježíš mu však řekl: Pohřbívat své mrtvé nechej mrtvým, ty však odejdi a rozhlašuj Boží království.
61 A jiný také řekl: Půjdu za tebou, Pane, nejprve mi však povol rozloučit se s těmi, kdo jsou v mém domě.
62 Ježíš však k němu řekl: Nikdo, kdo přiložil ruku k pluhu a hledí dozadu, se nehodí pro Boží království.