Luke 10
1 A po těchto věcech určil Pán i jiných sedmdesát a vyslal je před svou tváří po dvou do každého města a místa, kam sám hodlal jít,
2 a pravil k nim: Žeň je sice hojná, ale dělníků málo; proste tedy Pána žně tak, aby na svou žeň dělníky vyslal.
3 Jděte; hle, vysílám vás já jako jehňata uprostřed vlků.
4 Nenoste peněženku, ne vak, ani opánky, a po cestě nikoho nepozdravujte.
5 A do kteréhokoli domu budete vcházet, říkejte nejprve: Pokoj tomuto domu;
6 a bude-li tam syn pokoje, odpočine váš pokoj na něm, jinak se vrátí na vás.
7 A v témž domě zůstávejte a jezte a pijte, co mají, dělník je přece hoden své mzdy. Nepřecházejte z domu do domu.
8 A do kteréhokoli města budete vcházet a budou vás přijímat, jezte, co se vám bude předkládat,
9 a uzdravujte v něm nemocné a říkejte jim: Přiblížilo se k vám Boží království.
10 Do kteréhokoli však města vejdete a nebudou vás přijímat, vyjděte na jeho ulice a řekněte:
11 I ten prach, jenž nám z vašeho města přilnul na nohy, si otíráme proti vám; nicméně vězte toto: že se přiblížilo Boží království.
12 Pravím vám, že v onen den bude Sodomě snesitelněji než onomu městu.
13 Běda ti, Chorazine, běda ti, Béthsaido, protože kdyby se byly v Tyru a Sidónu udály ty mocné činy, jež se udály ve vás, byli by se dávno dali na pokání, sedíce v pytlovině a popelu.
14 Nicméně bude Tyru a Sidónu na soudu snesitelněji než vám.
15 A ty, Kafarnaúme, jenž jsi byl vyvýšen až do nebe, budeš sražen až do hádu.
16 Kdo poslouchá vás, poslouchá mne, a kdo zamítá vás, zamítá mne, a kdo zamítá mne, zamítá toho, jenž mě vyslal.
17 A těch sedmdesát se s radostí vrátilo zpět a říkali: Pane, skrze tvé jméno se nám podřizují i démoni.
18 I řekl jim: Pozoroval jsem Satana, jak jako blesk padl z nebe.
19 Hle, dávám vám pravomoc šlapat po hadech a štírech a nade vší mocí nepřítele, a nic vám nikterak neublíží.
20 Nicméně se neradujte z toho, že se vám podřizují duchové, nýbrž se radujte, že vaše jména jsou napsána v nebesích.
21 V téže hodině Ježíš v duchu zajásal a řekl: Velebím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci ukryl před moudrými a chápavými a odhalil je nedospělým. Ano, Otče, protože tak se stalo blahou libostí v tvých očích.
22 Od mého Otce mi byly odevzdány všechny věci a nikdo neví, kdo je Syn, leč Otec, a kdo je Otec, leč Syn, a komukoli by Syn byl ochoten ho odhalit.
23 A obrátiv se stranou k učedníkům, řekl: Blažené jsou oči, jež hledí na ty věci, na něž hledíte;
24 pravímť vám, že mnozí proroci a králové si přáli uvidět ty věci, na něž hledíte vy, a neuviděli, a uslyšet ty věci, jež slyšíte, a neuslyšeli.
25 A hle, povstal jakýsi zákoník, aby ho pokoušel, a pravil: Učiteli, co musím vykonat, abych zdědil věčný život?
26 A on k němu řekl: Co je psáno v zákoně? Jak čteš?
27 A on v odpověď řekl: Budeš milovat PÁNA, svého Boha, z celého svého srdce a celou svou duší a celou svou silou a celým svým rozumem, a toho, jenž je ti blízko, jako sám sebe.
28 I řekl mu: Správně jsi odpověděl; toto konej a budeš žít.
29 On však, chtěje sám sebe ospravedlnit, k Ježíšovi řekl: A kdo je ten, jenž je mi blízko?
30 A Ježíš, ujav se slova, odvětil: Jakýsi člověk sestupoval od Jerúsaléma k Jerichu a upadl mezi lupiče; ti ho i svlékli i ran mu naložili a odešli, nechavše ho v stavu polomrtvého.
31 A shodou okolností po oné cestě sestupoval jakýsi kněz, a uzřev ho, přešel po protější straně;
32 a podobně i jeden Leviovec, jenž se u toho místa namanul - přišel, a uzřev ho, přešel po protější straně.
33 Přišel k němu však jakýsi Samařan, jenž byl na cestách, a uzřev [ho], byl pohnut niterným soucitem,
34 a přistoupiv obvázal jeho zranění, nalévaje na ně oleje a vína, a vysadiv ho na své vlastní dobytče, zavedl ho do hostince a postaral se o něho.
35 A v zítřejší den [na odchodu] vyňal a hostinskému dal dva denáry a řekl mu: Postarej se o něho, a cokoli nadto vynaložíš, uhradím ti já, až tudy zase půjdu.
36 Který [tedy] z těchto tří myslíš, že se stal blízkým tomu, jenž zapadl do rukou těch lupičů?
37 A on řekl: Ten, jenž prokázal soucit s ním. A Ježíš mu řekl: Ubírej se a podobně jednej ty.
38 A když se ubírali, stalo se, že on vstoupil do kterési vsi; a jakási žena, jménem Marta, ho přijala do svého domu.
39 A ta měla sestru, zvanou Marie, jež i přisedla k Ježíšovým nohám a poslouchala jeho slovo.
40 Marta pak byla rozptylována samou obsluhou, i přistoupila a řekla: Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala samotnou obsluhovat? Nuže, řekni jí, aby mi pomohla.
41 Ježíš jí však v odpověď řekl: Marto, Marto, staráš se a rozčiluješ pro mnoho věcí,
42 zapotřebí však je věci jediné a Marie si vyvolila dobrý podíl, jenž od ní nebude odňat.