Luke 11
1 A když on byl na kterémsi místě a modlil se, stalo se, jak přestal, že k němu kterýsi z jeho učedníků řekl: Pane, nauč nás modlit se, jak i Jan vyučoval své učedníky.
2 I řekl jim: Když se modlíte, říkejte: Otče, buď posvěceno tvé jméno, přijď tvé království,
3 dávej nám denně náš potřebný chléb
4 a odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo nám je dlužen; a neuváděj nás do pokoušení.
5 A řekl k nim: Kdo z vás bude mít přítele a odebere se k němu o půlnoci, i řekl by mu: Příteli, půjč mi tři chleby,
6 jelikož ke mně přišel můj přítel z cesty a nemám, co bych mu předložil;
7 a onen uvnitř by v odpověď řekl: Nevyrušuj mě, dveře jsou již zamknuté a má děťátka jsou se mnou v posteli; nemohu vstát a dát ti -?
8 Pravím vám: Ač ne vstane a nedá mu proto, že je jeho přítelem, zvedne se dozajista pro jeho nestoudnost a dá mu, kolik potřebuje.
9 A já vám pravím: Proste a bude vám dáno. Hledejte a najdete. Klepejte a bude vám otevřeno.
10 Každý přece, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nachází, a tomu, kdo klepá, bude otevřeno.
11 Koho však z vás, otce, poprosí syn o chléb a on mu podá kámen, nebo i o rybu, a on mu místo ryby podá hada,
12 nebo poprosí-li i o vejce, což mu podá štíra?
13 Umíte-li tedy vy, jsouce zlí, dávat svým dětem dobré dary, čím spíše dá Otec, jenž je z nebe Svatého Ducha těm, kdo ho prosí?
14 I vyháněl démona a ten byl němý; a když ten démon vyšel, stalo se, že ten němý promluvil, a davy byly jaty údivem.
15 Někteří zprostřed nich však řekli: Vyhání démony skrze Bélzebúba, knížete démonů.
16 A jiní, aby ho pokoušeli, při něm vyhledávali znamení z nebe.
17 On však, jsa si vědom jejich nápadů, jim řekl: Každé království samo vůči sobě rozštěpené pustne a dům vůči domu rozdvojený padá;
18 a je-li i Satan rozštěpen sám vůči sobě, jak se udrží jeho království? protože říkáte, že vyháním démony skrze Bélzebúba.
19 Vyháním-li však já démony skrze Bélzebúba, skrze koho je vyhánějí vaši synové? Pro tuto příčinu budou oni vašimi soudci.
20 Vyháním-li však démony prstem Božím, pak tedy na vás přišlo Boží království.
21 Když silák, po zuby ozbrojen, hlídá svůj palác, jsou věci, jež mu patří, v klidu,
22 jakmile však na něho přijde ten, jenž je silnější než on, a přemůže ho, odnímá jeho plnou výzbroj, na niž spoléhal, a kořisti, jež od něho vzal, rozdává.
23 Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo nesbírá se mnou, rozsypává.
24 Když nečistý duch od člověka vyjde, prochází bezvodými místy, hledaje oddech, a když nenachází, praví: Vrátím se zpět do svého domu, odkud jsem vyšel.
25 I přijde a nachází dům vymetený a ozdobený.
26 Tu jde a přibírá sedm jiných duchů, podlejších než je sám, i vstoupí a bydlí tam, a poslední věci onoho člověka se stávají horšími než první.
27 A mezitímco říkal tyto věci, stalo se, že jakási žena, pozvedši hlas zprostřed davu, mu řekla: Blažené jsou útroby, jež tě nosily a prsy, jež jsi sál.
28 On však řekl: To tedy jsou spíše blaženi ti, kteří slyší Boží slovo a dbají [ho].
29 Když se však seskupovaly davy, počal říkat: Toto pokolení je zlé pokolení - vyhledává znamení a znamení mu dáno nebude, leč znamení Jonášovo.
30 Jak se totiž Jonáš stal znamením Ninivanům, tak jím bude i Syn člověka tomuto pokolení.
31 Královna jihu se s muži tohoto pokolení pozvedne na soudu a odsoudí je, protože přišla od konců země poslechnout moudrost Šalomounovu, a hle, zde je více než Šalomoun.
32 Muži z Ninive s tímto pokolením povstanou na soudu a odsoudí je, protože se dali na pokání k poselství Jonášovu, a hle, zde je více než Jonáš.
33 Nikdo však, zanítiv lampu, ji nepostavuje do úkrytu ani pod modius, nýbrž na svícen, aby ti, kteří vcházejí, viděli záři.
34 Lampa těla je tvé oko; když je tvé oko upřímné, je i celé tvé tělo světlé, jakmile však je zlé, je i tvé tělo temné.
35 Hleď tedy, by to světlo, jež je v tobě, nebylo tmou.
36 Jestliže tedy tvé tělo bude celé světlé, nemajíc žádné temné části, bude světlé cele, jako když tě lampa osvětluje svým jasem.
37 A při tom promluvení ho kterýsi farizej žádal, aby u něho poobědval; i vstoupil a usadil se.
38 Ten farizej se však, vida to, podivil, že se před obědem nejprve neumyl.
39 Pán však k němu řekl: Inu, vy, fariseové, čistíte zevnějšek poháru a podnosu, vaše nitro je však napěchováno loupeží a zlem.
40 Bláhovci! Neutvořil ten, jenž utvořil zevnějšek, i to, co je zevnitř?
41 Raději však z těch věcí, jež máte, dávejte almužnu, a hle, všechny věci jsou vám čisté.
42 Ale běda vám, farizeům, protože odvádíte desátky z máty a z routy a z každé zeliny a pomíjíte právo a Boží lásku, tyto věci bylo záhodno uskutečnit a oněch nezanedbávat.
43 Běda vám, farizeům, protože milujete přední sedadlo v synagogách a pozdravy na tržištích.
44 Běda vám, protože jste jako hrobky, jež jsou nenápadné a lidé, po nich se procházejíce, o nich nevědí.
45 A kterýsi ze zákoníků mu v odpověď praví: Učiteli, když tyto věci pravíš, urážíš i nás.
46 A on řekl: I vám, zákoníkům, běda, protože zatěžujete lidi neúnosnými břemeny a [vy] sami se těch břemen nedotýkáte ani jedním ze svých prstů.
47 Běda vám, protože budujete hrobky proroků, ale vaši otcové je pobili.
48 Dosvědčujete tedy a schvalujete činy svých otců, protože oni je pobili a vy zase budujete [ jejich hrobky ].
49 Pro tuto příčinu i Boží moudrost řekla: Vyšlu k nim proroky a apoštoly a z nich některé zabijí a některé vyštvou,
50 aby od tohoto pokolení byla vyžádána krev všech proroků, jež byla vylita od založení světa,
51 od krve Abelovy po krev Zachariáše, jenž zahynul mezi oltářem a domem. Ba, pravím vám: Bude od tohoto pokolení vyžádána.
52 Běda vám, zákoníkům, protože jste odstranili klíč poznání; sami jste nevstoupili a těm, kdo vstupovali, jste zbraňovali.
53 A když on k nim říkal tyto věci, počali na něho písmaři a farizeové ztuha dotírat a záludně se ho vyptávat na mnoho věcí,
54 i číhali na něho a snažili se zachytit něco z jeho úst [, aby ho mohli obžalovat ].