1I stalo se v době dále následující, že on procestovával město za městem a ves za vsí, káže a v blahé zvěsti hlásaje Boží království, a těch dvanáct s ním,
2i některé ženy, jež byly uzdravené od zlých duchů a nemocí: Marie, jež se nazývala Magdalská, od níž bylo vyšlo sedm démonů,
3a Jana, žena Chúzy, Héródova zmocněnce, a Zuzana a mnoho jiných, jež mu posluhovaly z toho, co jim náleželo.
4A když se shromaždoval početný dav i ti, kteří k němu docházeli z každého města, řekl v přirovnání:
5Rozsévač vyšel, by rozsel své osivo. A když rozséval, padlo některé zrno podél cesty a bylo zašlapáno a sežrali je ptáci nebe.
6A jiné padlo na skálu a vyrazilo, i uschlo, protože nemělo vláhy.
7A jiné padlo uprostřed trní, a trní, jež vyrazilo spolu s ním, je udusilo.
8A jiné padlo do dobré země, i vyrazilo a poskytlo stonásobnou úrodu. Tyto věci říkaje, volal: Kdo má uši k slyšení, slyš.
9A jeho učedníci se ho dotazovali [, pravíce]: Co asi toto přirovnání znamená?
10A on řekl: Vám je dáno poznat tajemství Božího království, ostatním však v přirovnáních, aby vidouce neviděli a slyšíce nechápali.
11To přirovnání však znamená toto: To osivo je Boží slovo
12a ti podél cesty jsou ti, kteří slyší; potom přichází ďábel a odnímá slovo od jejich srdce, aby se ne stalo, že by uvěřili a byli zachráněni.
13A ti na skále jsou ti, kteří, když uslyší, s radostí se slovem souhlasí, a tito nemají kořene, kteří na čas věří a v čas zkoušky odpadají.
14A to, jež padlo mezi trní, toto jsou ti, kteří uslyšeli a odcházejíce jsou zadušováni společným působením starostí a bohatství a rozkoší živobytí a nepřivádějí nic k dokonalosti.
15A to v řádné zemi, toto jsou ti, kteří slovo uslyšeli a pevně podržují v řádném a dobrém srdci a v trpělivosti nesou úrodu.
16A nikdo, zanítiv lampu, si nepočíná tak, že ji přiklopuje nádobou nebo postavuje pod lože, nýbrž ji nasazuje na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo.
17Neníť nic tajného, co se nestane zjevným, ani utajeného, co nebude poznáno a ne přijde najevo.
18Všímejte si tedy, jak slyšíte, neboť kdokoli má, bude mu dáno, a kdokoli nemá, bude od něho vzato i to, co se zdá, že má.
19A přišla k němu jeho matka a bratři a pro dav se s ním nemohli dostat do styku.
20I byla mu podána zpráva [, přičemž pravili]: Venku stojí tvá matka a tvoji bratři a rádi by tě uviděli.
21On k nim však v odpověď řekl: Má matka a moji bratři jsou ti, kteří Boží slovo slyší a vykonávají [je].
22A v jednom z těch dní se stalo, že nastoupil do lodi, on i jeho učedníci, a řekl k nim: Přepravme se na druhý břeh jezera. I odrazili,
23a zatímco pluli, usnul. A na jezero se snesla smršť, i byli zaplavováni a v nebezpečí.
24I přistoupili a vyburcovali ho, říkajíce: Veliteli, Veliteli, hyneme! On však procitnuv okřikl vítr a vlnobití vody, i ustaly a došlo k uklidnění.
25A řekl jim: Kde je vaše víra? I ulekli se a byli jati údivem, říkajíce k sobě navzájem: Kdo tedy tento je, že nařizuje i větru a vodě a jsou ho poslušny?
26I dopluli do kraje Gadařanů, jenž je naproti Galilei.
27A když on vyšel na zem, potkal se s ním jakýsi muž z města, jenž odedávna měl démony a neodíval se šatem a nezůstával v domě, nýbrž v hrobkách.
28Vida však Ježíše, vzkřikl a padl před ním a řekl silným hlasem: Co je ti do mne, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Prosím tě, nemuč mě!
29Povelel totiž tomu nečistému duchu od toho člověka vyjít; bylť ho velmi často zachvátil, i býval svazován řetězy a okovy a hlídán, a přetrhával ta pouta a býval od toho démona hnán do pustin.
30A Ježíš se ho otázal, pravě: Jaké máš jméno? A on řekl: Legie; protože do něho vešlo mnoho démonů.
31A prosili ho snažně, aby jim nenařizoval odejít do bezedna.
32I bylo tam stádo značně mnoha vepřů, jež se páslo na hoře, a prosili ho snažně, aby jim povolil vejít do nich. I povolil jim
33a ti démonové od toho člověka vyšli a vešli do těch vepřů, a to stádo se zřítilo po srázném svahu do jezera a utonulo.
34Uzřevše však ti, kdo je pásli, co se stalo, prchli a podali zprávu do města i na venkov.
35I vyšli, by uviděli, co se stalo. A přišli k Ježíšovi a shledali, že ten člověk, od něhož ti démonové vyšli, sedí ošacen a při zdravém rozumu u Ježíšových nohou, i ulekli se.
36A ti, kdo to uviděli, jim také podali zprávu, jak ten, jenž byl ovládnut démony, byl vysvobozen.
37A veškerý zástup z okolního kraje Gadařanů se ho jal žádat, by od nich odešel, protože byli svíráni velikou bázní; a on nastoupil do lodi a vrátil se zpět.
38Ten muž však, od něhož ti démonové vyšli, ho prosil, aby směl být s ním; propustil ho však pravě:
39Vracej se zpět do svého domu a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh. I odešel, hlásaje po celém tom městě, jak veliké věci mu učinil Ježíš.
40A když se Ježíš vracel zpět, stalo se, že ho dav uvítal, neboť na něho všichni čekali.
41A hle, přišel muž, jehož jméno bylo Jair, a ten byl přednostou synagogy; a padnuv u Ježíšových nohou, prosil ho snažně, by vstoupil do jeho domu,
42protože měl jednorozenou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. A když on odcházel, stlačovaly ho davy;
43a jedna žena, jež dvanáct let měla tok krve, která nadto celé své živobytí spotřebovala na lékaře a od žádného nedosáhla uzdravení,
44si sáhla, přistoupivši odzadu, na lem jeho šatu, a její tok krve se okamžitě zastavil.
45A Ježíš řekl: Kdo si to na mne sáhl? A když všichni popírali, řekl Petr a ti s ním: Veliteli, svírají a utiskují tě davy, a pravíš: Kdo si to na mne sáhl?
46A Ježíš řekl: Sáhl si na mne kdosi, já jsem přece poznal, že ode mne vyšla moc.
47A ta žena, vidouc, že neunikla povšimnutí, přišla, chvějíc se, a padši před ním, prohlásila přede vším lidem, pro jakou příčinu si na něho sáhla a jak byla okamžitě vyléčena.
48A on jí řekl: [Buď dobré mysli,] dcero, vyhojila tě tvá víra, ubírej se v pokoji.
49Zatímco ještě mluvil, přichází kdosi od toho představeného synagogy a praví mu: Tvá dcera je mrtvá, neobtěžuj Učitele.
50Ježíš mu však, uslyšev to, odpověděl, pravě: Neboj se, jen věř a bude jí pomoženo.
51A když přišel do toho domu, nenechal vstoupit nikoho leč Petra a Jana a Jakuba a otce toho děvčete, i matku.
52A všichni pro ni plakali a bědovali, on však řekl: Neplačte, vždyť neumřela, nýbrž spí.
53I vysmívali se mu, vědouce, že umřela.
54Avšak on, vyhnav všechny ven a chopiv se její ruky, zvolal, pravě: Děvče, zvedej se.
55I navrátil se její duch a vstala okamžitě; i rozkázal, by se jí dalo pojíst.
56A její rodiče užasli, on však jim dal pokyn nikomu neříkat, co se stalo.