Luke 8
1 I stalo se v době dále následující, že on procestovával město za městem a ves za vsí, káže a v blahé zvěsti hlásaje Boží království, a těch dvanáct s ním,
2 i některé ženy, jež byly uzdravené od zlých duchů a nemocí: Marie, jež se nazývala Magdalská, od níž bylo vyšlo sedm démonů,
3 a Jana, žena Chúzy, Héródova zmocněnce, a Zuzana a mnoho jiných, jež mu posluhovaly z toho, co jim náleželo.
4 A když se shromaždoval početný dav i ti, kteří k němu docházeli z každého města, řekl v přirovnání:
5 Rozsévač vyšel, by rozsel své osivo. A když rozséval, padlo některé zrno podél cesty a bylo zašlapáno a sežrali je ptáci nebe.
6 A jiné padlo na skálu a vyrazilo, i uschlo, protože nemělo vláhy.
7 A jiné padlo uprostřed trní, a trní, jež vyrazilo spolu s ním, je udusilo.
8 A jiné padlo do dobré země, i vyrazilo a poskytlo stonásobnou úrodu. Tyto věci říkaje, volal: Kdo má uši k slyšení, slyš.
9 A jeho učedníci se ho dotazovali [, pravíce]: Co asi toto přirovnání znamená?
10 A on řekl: Vám je dáno poznat tajemství Božího království, ostatním však v přirovnáních, aby vidouce neviděli a slyšíce nechápali.
11 To přirovnání však znamená toto: To osivo je Boží slovo
12 a ti podél cesty jsou ti, kteří slyší; potom přichází ďábel a odnímá slovo od jejich srdce, aby se ne stalo, že by uvěřili a byli zachráněni.
13 A ti na skále jsou ti, kteří, když uslyší, s radostí se slovem souhlasí, a tito nemají kořene, kteří na čas věří a v čas zkoušky odpadají.
14 A to, jež padlo mezi trní, toto jsou ti, kteří uslyšeli a odcházejíce jsou zadušováni společným působením starostí a bohatství a rozkoší živobytí a nepřivádějí nic k dokonalosti.
15 A to v řádné zemi, toto jsou ti, kteří slovo uslyšeli a pevně podržují v řádném a dobrém srdci a v trpělivosti nesou úrodu.
16 A nikdo, zanítiv lampu, si nepočíná tak, že ji přiklopuje nádobou nebo postavuje pod lože, nýbrž ji nasazuje na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo.
17 Neníť nic tajného, co se nestane zjevným, ani utajeného, co nebude poznáno a ne přijde najevo.
18 Všímejte si tedy, jak slyšíte, neboť kdokoli má, bude mu dáno, a kdokoli nemá, bude od něho vzato i to, co se zdá, že má.
19 A přišla k němu jeho matka a bratři a pro dav se s ním nemohli dostat do styku.
20 I byla mu podána zpráva [, přičemž pravili]: Venku stojí tvá matka a tvoji bratři a rádi by tě uviděli.
21 On k nim však v odpověď řekl: Má matka a moji bratři jsou ti, kteří Boží slovo slyší a vykonávají [je].
22 A v jednom z těch dní se stalo, že nastoupil do lodi, on i jeho učedníci, a řekl k nim: Přepravme se na druhý břeh jezera. I odrazili,
23 a zatímco pluli, usnul. A na jezero se snesla smršť, i byli zaplavováni a v nebezpečí.
24 I přistoupili a vyburcovali ho, říkajíce: Veliteli, Veliteli, hyneme! On však procitnuv okřikl vítr a vlnobití vody, i ustaly a došlo k uklidnění.
25 A řekl jim: Kde je vaše víra? I ulekli se a byli jati údivem, říkajíce k sobě navzájem: Kdo tedy tento je, že nařizuje i větru a vodě a jsou ho poslušny?
26 I dopluli do kraje Gadařanů, jenž je naproti Galilei.
27 A když on vyšel na zem, potkal se s ním jakýsi muž z města, jenž odedávna měl démony a neodíval se šatem a nezůstával v domě, nýbrž v hrobkách.
28 Vida však Ježíše, vzkřikl a padl před ním a řekl silným hlasem: Co je ti do mne, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Prosím tě, nemuč mě!
29 Povelel totiž tomu nečistému duchu od toho člověka vyjít; bylť ho velmi často zachvátil, i býval svazován řetězy a okovy a hlídán, a přetrhával ta pouta a býval od toho démona hnán do pustin.
30 A Ježíš se ho otázal, pravě: Jaké máš jméno? A on řekl: Legie; protože do něho vešlo mnoho démonů.
31 A prosili ho snažně, aby jim nenařizoval odejít do bezedna.
32 I bylo tam stádo značně mnoha vepřů, jež se páslo na hoře, a prosili ho snažně, aby jim povolil vejít do nich. I povolil jim
33 a ti démonové od toho člověka vyšli a vešli do těch vepřů, a to stádo se zřítilo po srázném svahu do jezera a utonulo.
34 Uzřevše však ti, kdo je pásli, co se stalo, prchli a podali zprávu do města i na venkov.
35 I vyšli, by uviděli, co se stalo. A přišli k Ježíšovi a shledali, že ten člověk, od něhož ti démonové vyšli, sedí ošacen a při zdravém rozumu u Ježíšových nohou, i ulekli se.
36 A ti, kdo to uviděli, jim také podali zprávu, jak ten, jenž byl ovládnut démony, byl vysvobozen.
37 A veškerý zástup z okolního kraje Gadařanů se ho jal žádat, by od nich odešel, protože byli svíráni velikou bázní; a on nastoupil do lodi a vrátil se zpět.
38 Ten muž však, od něhož ti démonové vyšli, ho prosil, aby směl být s ním; propustil ho však pravě:
39 Vracej se zpět do svého domu a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh. I odešel, hlásaje po celém tom městě, jak veliké věci mu učinil Ježíš.
40 A když se Ježíš vracel zpět, stalo se, že ho dav uvítal, neboť na něho všichni čekali.
41 A hle, přišel muž, jehož jméno bylo Jair, a ten byl přednostou synagogy; a padnuv u Ježíšových nohou, prosil ho snažně, by vstoupil do jeho domu,
42 protože měl jednorozenou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. A když on odcházel, stlačovaly ho davy;
43 a jedna žena, jež dvanáct let měla tok krve, která nadto celé své živobytí spotřebovala na lékaře a od žádného nedosáhla uzdravení,
44 si sáhla, přistoupivši odzadu, na lem jeho šatu, a její tok krve se okamžitě zastavil.
45 A Ježíš řekl: Kdo si to na mne sáhl? A když všichni popírali, řekl Petr a ti s ním: Veliteli, svírají a utiskují tě davy, a pravíš: Kdo si to na mne sáhl?
46 A Ježíš řekl: Sáhl si na mne kdosi, já jsem přece poznal, že ode mne vyšla moc.
47 A ta žena, vidouc, že neunikla povšimnutí, přišla, chvějíc se, a padši před ním, prohlásila přede vším lidem, pro jakou příčinu si na něho sáhla a jak byla okamžitě vyléčena.
48 A on jí řekl: [Buď dobré mysli,] dcero, vyhojila tě tvá víra, ubírej se v pokoji.
49 Zatímco ještě mluvil, přichází kdosi od toho představeného synagogy a praví mu: Tvá dcera je mrtvá, neobtěžuj Učitele.
50 Ježíš mu však, uslyšev to, odpověděl, pravě: Neboj se, jen věř a bude jí pomoženo.
51 A když přišel do toho domu, nenechal vstoupit nikoho leč Petra a Jana a Jakuba a otce toho děvčete, i matku.
52 A všichni pro ni plakali a bědovali, on však řekl: Neplačte, vždyť neumřela, nýbrž spí.
53 I vysmívali se mu, vědouce, že umřela.
54 Avšak on, vyhnav všechny ven a chopiv se její ruky, zvolal, pravě: Děvče, zvedej se.
55 I navrátil se její duch a vstala okamžitě; i rozkázal, by se jí dalo pojíst.
56 A její rodiče užasli, on však jim dal pokyn nikomu neříkat, co se stalo.