1A když domluvil všechna svá slova v sluch lidu, vstoupil do Kafarnaúmu.
2A nevolník jakéhosi setníka se měl zle a byl blízko skonu; a ten mu byl drahý.
3A uslyšev o Ježíšovi, vyslal k němu starší Židů, žádaje ho, aby přišel a toho jeho nevolníka zachránil.
4A oni, dostavivše se k Ježíšovi, se u něho naléhavě přimlouvali, pravíce: Ten, jemuž bys v tomto vyhověl, je toho hoden,
5neboť náš národ miluje a sám nám zbudoval synagogu.
6I ubíral se Ježíš s nimi; když však již od toho domu nebyl velmi vzdálen, poslal k němu ten setník přátele, vzkazuje mu: Pane, nepůsob si nesnáze, neboť nejsem způsobilý, abys vstoupil pod můj krov, -
7proto jsem ani sám sebe neuznal za hodného k tobě přijít, - nýbrž pověz jen slovo a můj sluha bude vyléčen.
8Vždyť i já jsem člověk v postavení pod pravomocí a mám pod sebou vojáky; i pravím tomuto: Odeber se, a ubírá se; a dalšímu: Pojď, a přichází; a svému nevolníku: Vykonej toto, a koná.
9A Ježíš, uslyšev tyto věci se mu podivil, a obrátiv se k davu, jenž šel za ním, řekl: Pravím vám: Ani v Israélovi jsem nenašel tak veliké víry.
10A když se ti, kteří byli posláni, vrátili zpět do domu, našli toho nevolníka, jenž byl nemocen, při dobrém zdraví.
11A v další době se stalo, že se odebral do města zvaného Nain; i ubíralo se s ním značně mnoho jeho učedníků a početný dav.
12A jak se přiblížil k bráně toho města, hle, byl vynášen zemřelý, jednorozený syn své matky, a ta [byla] vdova; a [byl] s ní značně veliký dav z toho města.
13A Pán, uzřev ji, byl vzhledem k ní pohnut niterným soucitem a řekl jí: Neplač.
14A přistoupiv, sáhl na máry a nosiči se zastavili. I řekl: Mladíku, tobě pravím: Procitni.
15A ten mrtvý se vzpřímil do sedu a počal mluvit, i dal ho jeho matce.
16A všechny pojala bázeň, i oslavovali Boha, říkajíce: Mezi námi povstal veliký prorok, a: Bůh navštívil svůj lid.
17A tato zvěst o něm vyšla do celého Júdska a do všeho okolního kraje.
18A Janovi podali jeho učedníci o všech těchto věcech zprávu;
19a Jan si kterési dva ze svých učedníků přivolal a poslal k Ježíšovi se vzkazem: Jsi ty ten, jenž přichází, či máme čekat na druhého?
20A ti muži, dostavivše se k němu, řekli: Vyslal nás k tobě Jan, křtitel, se vzkazem: Jsi ty ten, jenž přichází, či máme čekat na druhého?
21V oné hodině uzdravil mnohé od chorob a trápení a zlých duchů a mnoha slepcům uštědřil zrak.
22I řekl jim Ježíš v odpověď: Odeberte se a ohlaste Janovi, co jste uviděli a uslyšeli, že slepci prohlédají, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví se křísí, chudým se hlásá blahá zvěst;
23a blažen je, kdokoli se pro mne neurazí.
24A když ti Janovi poslové odešli, počal k davům o Janovi říkat: Co jste si vyšli do pustiny prohlédnout? Třtinu větrem zmítanou?
25Nýbrž co jste vyšli uvidět? Člověka ustrojeného v jemné šatstvo? Hle, ti, kdo tráví život v nádherném ošacení a přepychu, jsou v královských palácích.
26Nýbrž co jste vyšli uvidět? Proroka? Ba, pravím vám, a více než proroka!
27Toto je ten, o němž je psáno: Hle, já před tvou tváří vysílám svého posla, jenž před tebou upraví tvou cestu.
28Pravímť vám: Mezi zrozenými z žen není nikdo větší [prorok] než Jan, [křtitel,] nej menší v Božím království však je větší než on.
29(A všechen lid, jenž to uslyšel, i dávkoví výběrčí, ospravedlnili Boha tím, že byli pokřtěni Janovým křtem,
30farizeové a zákoníci však tím, že od něho pokřtěni nebyli, učinili Boží rozhodnutí sami vzhledem k sobě neúčinným.)
31Ke komu tedy připodobním lidi tohoto pokolení a komu jsou podobni?
32Jsou podobni malým dítkám, jež sedí na tržišti a vzájemně na sebe volají a říkají: Zapískali jsme vám a nedali jste se do tance, žalozpěv jsme vám zanotovali a nerozplakali jste se.
33Přišel Jan, křtitel, jenž ani chleba nejedl ani vína nepil, a říkáte: Má démona.
34Přišel Syn člověka, jenž jí a pije, a říkáte: Hle, člověk, jenž je žrout a pijan vína, přítel dávkových výběrčích a hříšníků -
35a moudrost byla ospravedlněna ode všech svých dětí.
36Kterýsi z farizeů ho však žádal, aby s ním pojedl. I vstoupil do domu toho farizea a ulehl ke stolu.
37A hle, jedna žena v tom městě, jež byla hříšnice a zvěděla, že leží u stolu v domě toho farizea, vzala alabastrovou láhev voňavky
38a stanula plačíc u jeho nohou zezadu, i počala jeho nohy smáčet slzami a vytírala je vlasy své hlavy, i líbala vroucně jeho nohy a mazala je tou voňavkou.
39A uzřev to ten farizej, jenž ho pozval, řekl sám v sobě toto: Tento, kdyby byl prorok, by věděl kdo a co je to za ženu, jež na něho sahá - vždyť je to hříšnice.
40A Ježíš k němu v odpověď řekl: Šimone, tobě mám co říci. A on dí: Učiteli, řekni.
41Jakémusi věřiteli byli dva povinni dluhem; jeden byl dlužen pět set denárů a druhý padesát.
42Když však neměli čím zaplatit, prominul oběma. Který z nich ho tedy [, řekni,] bude více milovat?
43A Šimon v odpověď řekl: Mám za to, že ten, jemuž více prominul. A on mu řekl: Správně jsi usoudil.
44A obrátiv se k té ženě, děl Šimonovi: Vidíš tuto ženu? Vstoupil jsem do tvého domu - vody na nohy jsi mi nedal, ona však mé nohy zmáčela slzami a vytřela svými vlasy;
45polibek jsi mi nedal, ona však od té chvíle, co jsem vstoupil, neustala vroucně líbat mé nohy;
46mou hlavu jsi olejem nepomazal, ona však voňavkou pomazala mé nohy.
47Z této příčiny ti pravím: Její hříchy, jichž je mnoho, jsou jí odpuštěny, protože mnoho milovala, komu se však odpouští málo, miluje málo.
48I řekl jí: Tvé hříchy jsou odpuštěny.
49A ti, kdo s nimi leželi u stolu, počali sami v sobě říkat: Kdo je tento, jenž i hříchy odpouští?
50A k té ženě řekl: Vysvobodila tě tvá víra, ubírej se v pokoji.