1A ke svým učedníkům řekl: Je nemyslitelné, že by nedocházelo k příčinám úrazů, nicméně běda tomu, skrze koho k nim dochází.
2Vyplácelo by se mu lépe, kdyby okolo jeho šíje visel veliký mlýnský kámen a kdy by se jím mrštilo do moře, než aby zavdal jednomu z těchto malých příčinu k úrazu.
3Dávejte sami na sebe pozor. Zhřeší-li tvůj bratr, domluv mu, a dá-li se na pokání, odpusť mu;
4a byť proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát se k tobě navrátil a pravil: kaji se, odpustíš mu.
5A apoštolové Pánu řekli: Přidej nám víry.
6A Pán řekl: Kdybyste měli víru jako zrno hořčice, byli byste s to říci této moruši: Vykořeň se a zasaď v moři, a uposlechla by vás.
7Kdo z vás však, má-li nevolníka, jenž oře nebo pase, je takový, že mu řekne, když on vstoupí, přicházeje z pole: Přistup a hned se usaď ke stolu?
8Neřekne mu naopak: Připrav, co budu večeřet, opásej se a obsluhuj mě, než se najím a napiji, a ty se najíš a napiješ potom?
9Je snad tomu nevolníku vděčen, protože vykonal rozkazy? Myslím, že ne.
10Tak i vy, když vykonáte všechny vám dané rozkazy, říkejte: Jsme nevolníci k ničemu se nehodící, máme vykonáno, co vykonat jsme byli povinni.
11A když se ubíral do Jerúsaléma, stalo se, že on procházel středem Samarie a Galileje;
12a když vstupoval do kterési vsi, potkalo ho deset malomocných mužů, a ti se zdaleka zastavili.
13A oni pozvedli hlas, pravíce: Ježíši, Veliteli, smiluj se nad námi!
14A vida je, řekl jim: Odeberte se a ukažte se kněžím. A zatímco odcházeli, stalo se, že byli očištěni.
15A jeden z nich, vida, že byl vyléčen, se vrátil zpět, s hlasitým voláním oslavuje Boha,
16a padl na tvář u jeho nohou a děkoval mu; a to byl Samařan.
17A Ježíš v odpověď řekl: Nebylo očištěno těch deset? A těch devět - kde jsou?
18Nenašli se, by se vrátili zpět a vzdali Bohu chválu, leč tento cizorodec.
19I řekl mu: Vstaň a ubírej se, vyhojila tě tvá víra.
20A byv od farizeů dotázán, kdy přichází Boží království, odpověděl jim a řekl: Boží království nepřichází pozorovatelně,
21aniž budou říkat: Hle, zde, nebo: Hle tam; vždyť hle, Boží království je uprostřed vás.
22A k učedníkům řekl: Přijdou dni, kdy budete toužit uvidět jeden ze dní Syna člověka, a neuvidíte;
23a budou vám říkat. Hle, zde, nebo: Hle, tam - neodcházejte, aniž se žeňte za nimi,
24neboť jako svítí blesk, blýskající od jednoho konce, jenž je pod nebem, k druhému konci, jenž je pod nebem, právě tak tomu bude se Syn em člověka v jeho den.
25Nejprve však musí mnoho vytrpět a být zamítnut od tohoto pokolení.
26A jak se stalo ve dnech Nóeho, tak bude i ve dnech Syna člověka:
27Jedli, pili, ženili se, byly vdávány, až do toho dne, kdy Nóe vstoupil do schrány, i přišla potopa a všechny zahubila;
28a podobně, jak se stalo ve dnech Lótových: jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli, budovali,
29toho dne však, kdy Lót vyšel ze Sodomy, se z nebe dalo do deště ohně a síry a všechny zahubilo -
30podle těchto věcí bude i toho dne, kdy dochází ke zjevení Syna člověka.
31Kdo v onen den bude na střeše a jeho svršky v domě, nesestupuj, by si je vzal, a kdo na poli, podobně - nenavracej se dozadu.
32Pamatujte na Lótovu ženu.
33Kdokoli se bude snažit uchránit si své žití, ztratí je, a kdokoli je ztratí, uchová je.
34Pravím vám: Té noci budou dva na jednom loži, jeden bude vzat s sebou a druhý ponechán;
35dvě budou spolu meloucí, jedna bude vzata s sebou a druhá ponechána [;
36budou dva na poli, jeden bude vzat s sebou a druhý ponechán].
37A oni mu v odpověď praví: Kde, Pane? A on jim řekl: Kde bude tělo, tam se sletí supové.