Bible

1 A pravil i k [svým] učedníkům: Byl jakýsi bohatý člověk, jenž měl správce, a ten byl u něho uveden v podezření, jako by jeho vlastnictví promrhával. 2 I zavolal ho a řekl mu: Co to o tobě slyším? Odevzdej vyúčtování své správy, neboť již nebudeš moci být správcem. 3 A ten správce řekl sám v sobě: Co mám učinit? Vždyť můj pán ode mne odnímá správu. Kopat nejsem schopen, žebrat se stydím… 4 Vím, co učiním, abych, až budu ze správy sesazen, byl přijat do jejich domů. 5 I přivolal si po jednom všechny dlužníky svého pána a prvnímu pravil: Kolik dlužíš mému pánu? 6 A on řekl: Sto batů oleje. A on mu řekl: Tu máš svůj úpis, rychle sedni a napiš padesát. 7 Nato řekl jinému: A kolik dlužíš ty? A on řekl: Sto korů pšenice. I praví mu: Tu máš svůj úpis a napiš osmdesát. 8 A ten pán se o tom nespravedlivém správci vyslovil s uznáním, že se zachoval prozíravě, protože synové tohoto světa jsou vůči svému pokolení prozíravější než synové světla. 9 A já vám pravím: Čiňte si z mamonu nespravedlivosti přátele, abyste, až ho bude ubývat, byli přijat do těch věčných stanů. 10 Kdo je věren v nejmenším, je věren i v mnohém, a kdo je nespravedliv v nejmenším, je nespravedliv i v mnohém; 11 jestliže jste se tedy neukázali věrnými v mamonu nespravedlivém, kdo vám svěří to, co je pravé? 12 A jestliže jste se neukázali věrnými v tom, co patří druhému, kdo vám dá to, co je vaše? 13 Žádný čeledín nemůže být nevolníkem dvěma pánům; buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se jednoho přidrží a druhým pohrdne. Nemůžete být nevolníky Bohu i mamonu. 14 A všechny tyto věci slyšeli i farizeové; měli rádi peníze a jízlivě se mu pošklebovali. 15 I řekl jim: Vy jste takoví, že sami sebe ospravedlňujete před lidmi, Bůh však vaše srdce zná, protože to, co je mezi lidmi vysoce hodnoceno, je před Bohem ohavností. 16 Zákon a proroci byli až do Jana; od té doby se v blahé zvěsti hlásá Boží království a každý se do něho dobývá náporem, 17 je však snadnější, by pominulo nebe i země, než a by ze zákona padla jediná tečka. 18 Každý, kdo propouští svou ženu a žení se s jinou, cizoloží, a každý, kdo se žení s propuštěnou od muže, cizoloží. 19 I byl jakýsi bohatý člověk, i odíval se purpurem a kmentem a denně si skvěle dopřával; 20 a [byl] jakýsi chuďas jménem Lazar [, jenž], posetý vředy, ležel u jeho vrat 21 a toužil být nakrmen z drobtů, jež padaly ze stolu toho boháče; nadto přicházeli i psi a olizovali jeho vředy. 22 I stalo se, že ten chuďas umřel a byl od andělů odnesen do náruče Abrahamovy. A umřel i ten boháč a byl pohřben; 23 a v hádu pozvedl, jsa v mukách, své oči, i vidí z daleka Abrahama a v jeho náruči Lazara. 24 A on zvolal a řekl: Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, aby namočil koneček svého prstu do vody a ochladil můj jazyk, protože v tomto plameni trpím bolest. 25 Abraham však řekl: Dítě, vzpomeň si, že ty jsi ve svém životě plnou měrou obdržel své dobré věci a Lazar podobně věci zlé, nyní však je zde potěšován a ty trpíš bolest. 26 A při tom všem mezi námi a vámi trvale zeje veliká propast tak, aby ti, kdo chtějí přestoupit odtud k vám, nemohli, a ti odtamtud aby nepronikali k nám. 27 I řekl: Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu mého otce, 28 neboť mám pět bratrů, tak, aby jim naléhavě svědčil, aby nepřišli i oni do tohoto místa muk. 29 Abraham mu však praví: Mají Mojžíše a proroky, nechť je poslechnou. 30 On však řekl: Nikoli, otče Abrahame, nýbrž kdyby se k nim odebral někdo od mrtvých, dají se na pokání. 31 I řekl mu: Neposlouchají-li Mojžíše a proroky, nedají si říci, ani kdyby někdo vstal zprostřed mrtvých.