1A pravil i k [svým] učedníkům: Byl jakýsi bohatý člověk, jenž měl správce, a ten byl u něho uveden v podezření, jako by jeho vlastnictví promrhával.
2I zavolal ho a řekl mu: Co to o tobě slyším? Odevzdej vyúčtování své správy, neboť již nebudeš moci být správcem.
3A ten správce řekl sám v sobě: Co mám učinit? Vždyť můj pán ode mne odnímá správu. Kopat nejsem schopen, žebrat se stydím…
4Vím, co učiním, abych, až budu ze správy sesazen, byl přijat do jejich domů.
5I přivolal si po jednom všechny dlužníky svého pána a prvnímu pravil: Kolik dlužíš mému pánu?
6A on řekl: Sto batů oleje. A on mu řekl: Tu máš svůj úpis, rychle sedni a napiš padesát.
7Nato řekl jinému: A kolik dlužíš ty? A on řekl: Sto korů pšenice. I praví mu: Tu máš svůj úpis a napiš osmdesát.
8A ten pán se o tom nespravedlivém správci vyslovil s uznáním, že se zachoval prozíravě, protože synové tohoto světa jsou vůči svému pokolení prozíravější než synové světla.
9A já vám pravím: Čiňte si z mamonu nespravedlivosti přátele, abyste, až ho bude ubývat, byli přijat do těch věčných stanů.
10Kdo je věren v nejmenším, je věren i v mnohém, a kdo je nespravedliv v nejmenším, je nespravedliv i v mnohém;
11jestliže jste se tedy neukázali věrnými v mamonu nespravedlivém, kdo vám svěří to, co je pravé?
12A jestliže jste se neukázali věrnými v tom, co patří druhému, kdo vám dá to, co je vaše?
13Žádný čeledín nemůže být nevolníkem dvěma pánům; buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se jednoho přidrží a druhým pohrdne. Nemůžete být nevolníky Bohu i mamonu.
14A všechny tyto věci slyšeli i farizeové; měli rádi peníze a jízlivě se mu pošklebovali.
15I řekl jim: Vy jste takoví, že sami sebe ospravedlňujete před lidmi, Bůh však vaše srdce zná, protože to, co je mezi lidmi vysoce hodnoceno, je před Bohem ohavností.
16Zákon a proroci byli až do Jana; od té doby se v blahé zvěsti hlásá Boží království a každý se do něho dobývá náporem,
17je však snadnější, by pominulo nebe i země, než a by ze zákona padla jediná tečka.
18Každý, kdo propouští svou ženu a žení se s jinou, cizoloží, a každý, kdo se žení s propuštěnou od muže, cizoloží.
19I byl jakýsi bohatý člověk, i odíval se purpurem a kmentem a denně si skvěle dopřával;
20a [byl] jakýsi chuďas jménem Lazar [, jenž], posetý vředy, ležel u jeho vrat
21a toužil být nakrmen z drobtů, jež padaly ze stolu toho boháče; nadto přicházeli i psi a olizovali jeho vředy.
22I stalo se, že ten chuďas umřel a byl od andělů odnesen do náruče Abrahamovy. A umřel i ten boháč a byl pohřben;
23a v hádu pozvedl, jsa v mukách, své oči, i vidí z daleka Abrahama a v jeho náruči Lazara.
24A on zvolal a řekl: Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, aby namočil koneček svého prstu do vody a ochladil můj jazyk, protože v tomto plameni trpím bolest.
25Abraham však řekl: Dítě, vzpomeň si, že ty jsi ve svém životě plnou měrou obdržel své dobré věci a Lazar podobně věci zlé, nyní však je zde potěšován a ty trpíš bolest.
26A při tom všem mezi námi a vámi trvale zeje veliká propast tak, aby ti, kdo chtějí přestoupit odtud k vám, nemohli, a ti odtamtud aby nepronikali k nám.
27I řekl: Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu mého otce,
28neboť mám pět bratrů, tak, aby jim naléhavě svědčil, aby nepřišli i oni do tohoto místa muk.
29Abraham mu však praví: Mají Mojžíše a proroky, nechť je poslechnou.
30On však řekl: Nikoli, otče Abrahame, nýbrž kdyby se k nim odebral někdo od mrtvých, dají se na pokání.
31I řekl mu: Neposlouchají-li Mojžíše a proroky, nedají si říci, ani kdyby někdo vstal zprostřed mrtvých.