1I blížívali se k němu všichni dávkoví výběrčí a hříšníci, by mu naslouchali;
2a farizeové a písmaři vespolek reptali, pravíce: Tento k sobě přijímá hříšníky a jídá s nimi.
3I pronesl k nim toto přirovnání, pravě:
4Který člověk z vás, jenž má sto ovcí a jednu z nich ztratí, nezanechává těch devětadevadesát v pustině a ne ubírá se za tou ztracenou, dokud ji nenajde?
5A když ji najde, nakládá ji radostně na svá ramena,
6a přijda do domu, svolává přátele a sousedy, pravě jim: Zaradujte se se mnou, protože jsem tu svou ztracenou ovci našel.
7Pravím vám, že tak bude v nebi radost nad jedním kajícím hříšníkem větší než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří pokání nemají zapotřebí.
8Anebo která žena, jež má deset drachem, jestliže jednu drachmu ztratí, nezaněcuje lampu a ne vymetá dům a pečlivě ne hledá do té doby, než ji najde?
9A když ji najde, svolává si přítelkyně a sousedky, pravíc: Zaradujte se se mnou, protože tu drachmu, již jsem ztratila, jsem našla.
10Tak, pravím vám, nastává před Božími anděly radost nad jedním kajícím hříšníkem.
11I řekl: Jakýsi člověk měl dva syny;
12a mladší z nich otci řekl: Otče, dej mi díl majetku, jenž na mne připadá. A on jim rozdělil, co měl k živobytí,
13a ten mladší syn za nemnoho dní vše shrábl a odcestoval do dalekého kraje a tam svůj majetek rozpustilým životem promrhal.
14Když však utratil vše, nastal po celém onom kraji citelný hlad a on počal mít nedostatek;
15i odebral se a připojil k jednomu z občanů onoho kraje, i poslal ho na svá pole pást vepře.
16I toužil naplnit své břicho z lusků, jež žrali ti vepři, a nikdo mu nedával.
17A přišed sám do sebe, děl: Kolik námezdníků mého otce má nadbytek chleba, a já zde hynu hladem!
18Vstanu a odeberu se k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou;
19nejsem již hoden být nazván tvým synem - učiň mě jakoby jedním ze svých námezdníků.
20I vstal a vydal se k svému otci; zatímco však byl ještě velmi vzdálen, uviděl ho jeho otec a byl pohnut niterným soucitem, i přiběhl a padl na jeho šíji a zlíbal ho.
21A syn mu řekl: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou; nejsem již hoden být nazván tvým synem.
22Otec však řekl ke svým nevolníkům: Vyneste nejlepší řízu a odějte ho a dejte na jeho ruku prsten a na nohy opánky,
23a přiveďte a zabijte to vykrmené tele, i dejme se do jídla a rozveselme se,
24protože tento můj syn byl mrtev a opět ožil, byl ztracen a našel se. I počali se veselit.
25A jeho starší syn byl na poli, a jak se přicházeje přiblížil k domu, zaslechl hudbu a tance;
26i přivolal si jednoho ze sluhů a vyptával se, co asi tyto věci znamenají.
27A on mu řekl: Přišel tvůj bratr a tvůj otec zabil to vykrmené tele, protože ho při dobrém zdraví dostal zpět.
28I rozhněval se a nechtěl vstoupit; a jeho otec vyšel a snažně ho prosil,
29on však svému otci v odpověď řekl: Hle, tolik let ti otročím a tvého příkazu jsem nikdy neobešel, a mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli;
30když však přišel tento tvůj syn, jenž tvé živobytí prožral s nevěstkami, zabil jsi mu to vykrmené tele.
31On mu však řekl: Dítě, ty jsi se mnou vždy a všechny věci mé jsou tvé, bylo však záhodno se rozveselit a zaradovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev a opět ožil, byl ztracen a našel se.