Luke 14
1 A když přišel v sobotu pojíst chleba do domu kteréhosi z hodnostářů, jenž byl z farizeů, stalo se, že oni ho bedlivě pozorovali.
2 A hle, byl před ním jakýsi vodnatelný člověk.
3 A Ježíš v odpověď k těm zákoníkům a farizeům promluvil, pravě: Zdaž je dovoleno v sobotu vykonat uzdravení?
4 A oni ztichli. I pojal ho, vyléčil a propustil,
5 a k nim v odpověď řekl: Koho z vás osel nebo hovězí dobytče zapadne do studny, aby ho hned v den sobotní nevytáhl nahoru?
6 A na tyto věci mu nedokázali odpovědět.
7 A k pozvaným pronášel přirovnání, všímaje si, jak si vybírali přední místa, i pravil k nim:
8 Když budeš od někoho pozván na svatební hostinu, neukládej se ke stolu na přední místo, aby se snad ne stalo, že by byl od něho pozván někdo váženější než ty
9 a že by přišel ten, jenž pozval tebe i jeho, a řekl ti: Uvolni místo tomuto, a tu že bys počal s hanbou zaujímat místo poslední;
10 nýbrž se, když budeš pozván, odeber a usaď na poslední místo, aby ti tvůj hostitel, když přijde, řekl: Příteli, vystup sem výše. Tu budeš přede všemi, kdo budou s tebou ležet u stolu, mít čest,
11 protože každý, kdo sám sebe povyšuje, bude ponížen, a kdo sám sebe ponižuje, bude povýšen.
12 A pravil i svému hostiteli: Když budeš pořádat oběd nebo večeři, nevolej svých přátel ani svých bratrů ani svých příbuzných ani bohatých sousedů, aby tě někdy i oni zase nepozvali a ne dostalo se ti odplaty;
13 nýbrž, když budeš pořádat pohoštění, zvi chudé, tělesně poškozené, chromé, slepé,
14 a budeš blažen, protože nemají, čím ti odplatit. Bude ti zajisté odplaceno při opětovném vstání spravedlivých.
15 A kdosi z těch, kdo spolu leželi u stolu, mu řekl, uslyšev tyto věci: Blažen, kdo bude jíst chléb v Božím království.
16 A on mu řekl: Jakýsi člověk uspořádal velkolepou večeři a pozval mnohé;
17 a v hodinu té večeře vyslal svého nevolníka, by pozvaným řekl: Pojďte, neboť je již vše připraveno.
18 I počali se všichni bez výjimky omlouvat. První mu řekl: Koupil jsem pole a nutně musím vyjít a podívat se na ně; prosím tě, měj mě za omluveného.
19 A jiný řekl: Koupil jsem pět spřežení hovězího dobytka a ubírám se je vyzkoušet; prosím tě, měj mě za omluveného.
20 A jiný řekl: Uzavřel jsem sňatek s ženou a pro tuto příčinu nemohu přijít.
21 A ten nevolník se dostavil a podal svému pánu o těchto věcech zprávu. Tu se hospodář domu rozhněval a tomu svému nevolníku řekl: Vyjdi rychle do ulic a uliček města a uveď sem chudé a tělesně poškozené a chromé a slepé.
22 A nevolník řekl: Pane, co jsi nařídil, se stalo, a ještě je místo.
23 A pán řekl k nevolníku: Vyjdi k cestám a plotům a kdekoho přinuť vstoupit, aby můj dům byl nabit.
24 Pravímť vám, že ani jeden z oněch mužů, kteří byli pozváni, mé večeře neokusí.
25 I ubíraly se s ním početné davy; a obrátiv se, řekl k nim:
26 Jestliže kdo přichází ke mně a nemá v nenávisti svého otce a matku a ženu a děti a bratry a sestry a ještě i své žití, nemůže být mým učedníkem;
27 a kdokoli nenese svůj kříž a ne přichází za mnou, nemůže být mým učedníkem.
28 Kdopak z vás, přeje-li si zbudovat věž, nejprve neusedne a ne propočítává náklad, zdali má, co potřebuje k dohotovení,
29 aby se mu snad, až položí její základ a nebude schopen ji dokončit, nezačali všichni, kteří se dívají, posmívat
30 a říkat: Tento člověk začal budovat a dokončit nedokázal?
31 Anebo který král, ubírající se, by se pustil do války s jiným králem, nejprve neusedne a ne radí se, zdali je mocen střetnout se v síle deseti tisíc s tím, jenž na něho přichází s dvaceti tisíci?
32 Jinak vyšle, ještě když on je daleko, poselstvo a žádá podmínky míru.
33 Tak tedy nemůže být mým učedníkem nikdo z vás, kdo se nevzdává všech věcí, jež jsou jeho.
34 [Nuže,] sůl je dobrá, bude-li však i sůl zbavena své chuti, čím bude napravena?
35 Nehodí se ani do země ani do hnoje; vyhazují ji ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.