Luke 13
1 I byli v téže době přítomni někteří, přinášející mu zprávu o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s krví jejich obětí.
2 I řekl jim v odpověď: Myslíte si, že tito Galilejci byli hříšní nad všechny Galilejce, protože vytrpěli takové věci?
3 Nikoli, pravím vám, nýbrž nebudete-li se kát, zahynete všichni taktéž.
4 Anebo oněch osmnáct, na něž padla ta věž v Siloamu a zabila je - myslíte si, že ti byli vinni nade všechny lidi, kteří obývají Jerúsalém?
5 Nikoli, pravím vám, nýbrž nebudete-li se kát, zahynete všichni podobně.
6 A pronášel toto přirovnání: Kdosi měl ve své vinici zasazený fíkovník, i přišel a hledal na něm ovoce, a nenašel.
7 I řekl k vinaři: Hle, tři léta přicházím a hledám na tomto fíkovníku ovoce, a nenacházím. Vytni jej - nač i tu zemi zbavuje úrodnosti?
8 On mu však v odpověď praví: Pane, ponechej jej i tento rok do té doby, než okolo něho zkopám zemi a naházím hnoje,
9 a urodí-li přece ovoce - … Jinak jej vytneš napříště.
10 I vyučoval v sobotu v jedné ze synagog.
11 A hle, [byla tam ] jedna žena, mající osmnáct let ducha nemoci, i byla shrbená a úplně neschopna se vzpřímit.
12 A Ježíš, vida ji, na ni zavolal a řekl jí: Ženo, jsi zproštěna své nemoci.
13 A položil na ni ruce, i narovnala se okamžitě a oslavovala Boha.
14 Představený té synagogy však, jsa pln nevole, že Ježíš vykonal uzdravení v sobotu, pravil v odpověď davu: Je šest dní, v nichž je záhodno pracovat, v těch tedy přicházejte a dávejte se uzdravovat, a ne dne sobotního.
15 Pán mu tedy odpověděl a řekl: Pokrytci! Ne ní tomu tak, že každý z vás v sobotu své hovězí dobytče nebo osla uvolňuje od jeslí, odvede a napájí?
16 A tato, jež je dcera Abrahamova, kterou Satan svázal, hle, na osmnáct let - nebylo záhodno, by dne sobotního byla od této vazby uvolněna?
17 A co tyto věci říkal, byli všichni, kdo mu byli odpůrci, naplňováni studem a všechen dav se radoval nade všemi těmi slavnými věcmi, jež se od něho děly.
18 I pravil: Čemu je Boží království podobno a k čemu je připodobním?
19 Je podobno zrnu hořčice, jež jeden člověk vzal a hodil do své zahrady, i vyrostlo a stalo se velikým stromem a v jeho větvích se jali hřadovat ptáci nebe.
20 A dále řekl: K čemu připodobním Boží království?
21 Je podobno kvasu, jejž jedna žena vzala a skryla do tří sat mouky, až byla všechna zkvašena.
22 I procházel města za městy a vsi za vsemi, vyučuje a konaje si cestu do Jerúsaléma.
23 A kdosi mu řekl: Pane, zdaž je těch, kdo budou ušetřeni, málo? On k nim však řekl:
24 Usilujte stůj co stůj vstoupit úzkými dveřmi, protože mnozí, pravím vám, budou žádostivi vstoupit a nedokáží to.
25 Od té doby, co hospodář domu vstane a dveře uzamkne a počnete stát venku a na dveře klepat a říkat: Pane, otevři nám, a řekne vám v odpověď: Neznám vás, odkud jste -
26 tu počnete říkat: V tvé přítomnosti jsme jídali a pívali a vyučoval jsi v našich ulicích.
27 I řekne: Pravím vám, neznám vás, odkud jste; odstupte ode mne, všichni působcové nepravosti.
28 Tam bude pláč a zatínání zubů, až uvidíte Abrahama a Isáka a Jakóba a všechny proroky v Božím království, sebe však vyhnané ven.
29 I přijdou od východu a západu a od severu a jihu a ulehnou v Božím království ke stolu.
30 A hle, jsou poslední, kteří budou prvními, a jsou první, kteří budou posledními.
31 V téže hodině přistoupili někteří farizeové a pravili mu: Vyjdi a ubírej se odtud, protože tě Héródés chce zabít.
32 I řekl jim: Odeberte se a řekněte této lišce: Hle, vyháním démony a dokončuji léčby dnes a zítra, a třetího [dne] dospívám k dokonalosti;
33 nicméně musím chodit dnes i zítra i následujícího dne, protože není přípustné, by prorok zahynul vně Jerúsaléma.
34 Jerúsaléme, Jerúsaléme, město, jež zabíjí proroky a kamenuje ty, kdo jsou k němu vysláni, kolikrát jsem tvé děti chtěl svolat tak jako slepice své hejno kuřátek pod křídla, a nechtěli jste.
35 Hle, váš dům se vám zanechává, a pravím vám, že mě nikterak neuvidíte, dokud nedojde k tomu, že řeknete: Požehnán budiž ten, jenž přichází ve jménu PÁNĚ.