Lamentations 5
1 Připomeň si, Hospodine, co se nám stalo, pozoruj a viz naši potupu;
2 naše dědictví se vrátilo cizákům, naše domy cizozemcům,
3 stali jsme se sirotky, bez otce, naše matky jsou jako vdovy,
4 svou vodu pijeme za peníze, naše dříví přichází za kupní cenu,
5 na krku máme své pronásledovatele, jsme unaveni, aniž se nám dostává oddechu.
6 Ruku jsme po dali Egypt u, Aššúr u, k nasycení chlebem;
7 naši otcové hřešili a není jich, a jejich nepravosti neseme my.
8 Vlády nad námi se ujali otroci, není vytrhujícího z jejich ruky,
9 chléb si opatřujeme za své žití, z příčiny meče pustiny,
10 naše kůže se rozpálila jako pec z příčiny palčivosti hladu.
11 Na Cijjónu znásilňují ženy, panny ve městech Júdových,
12 hodnostáři byli jejich rukama zvěšeni, tváře starců nejsou ctěny,
13 jinoši nosí ruční mlýnky, mladíci klopýtají pod dřevem,
14 starší zmizeli z brány, jinoši od svých strunových nástrojů.
15 Přestal jásot našich srdcí, náš taneční rej se zvrátil v smutek,
16 koruna z naší hlavy spadla; ach, běda nám, neboť jsme hřešili!
17 Nad tímto se naše srdce stalo neduživým, nad těmito věcmi se naše oči zatměly,
18 nad horou Cijjónem, jež je zpustlá, běhají po ní lišky.
19 Ty, Hospodine, zůstáváš navždy, tvůj trůn do pokolení a pokolení;
20 nač na nás do nekonečna zapomínáš, opouštíš nás na dlouhé časy?
21 Navrať nás k sobě, Hospodine, a budeme se vracet, obnov naše dni, jako za pradávna!
22 Či jsi nás nadobro zavrhl? Hněváš se na nás až tak velmi?