1Připomeň si, Hospodine, co se nám stalo, pozoruj a viz naši potupu;
2naše dědictví se vrátilo cizákům, naše domy cizozemcům,
3stali jsme se sirotky, bez otce, naše matky jsou jako vdovy,
4svou vodu pijeme za peníze, naše dříví přichází za kupní cenu,
5na krku máme své pronásledovatele, jsme unaveni, aniž se nám dostává oddechu.
6Ruku jsme po dali Egypt u, Aššúr u, k nasycení chlebem;
7naši otcové hřešili a není jich, a jejich nepravosti neseme my.
8Vlády nad námi se ujali otroci, není vytrhujícího z jejich ruky,
9chléb si opatřujeme za své žití, z příčiny meče pustiny,
10naše kůže se rozpálila jako pec z příčiny palčivosti hladu.
11Na Cijjónu znásilňují ženy, panny ve městech Júdových,
12hodnostáři byli jejich rukama zvěšeni, tváře starců nejsou ctěny,
13jinoši nosí ruční mlýnky, mladíci klopýtají pod dřevem,
14starší zmizeli z brány, jinoši od svých strunových nástrojů.
15Přestal jásot našich srdcí, náš taneční rej se zvrátil v smutek,
16koruna z naší hlavy spadla; ach, běda nám, neboť jsme hřešili!
17Nad tímto se naše srdce stalo neduživým, nad těmito věcmi se naše oči zatměly,
18nad horou Cijjónem, jež je zpustlá, běhají po ní lišky.
19Ty, Hospodine, zůstáváš navždy, tvůj trůn do pokolení a pokolení;
20nač na nás do nekonečna zapomínáš, opouštíš nás na dlouhé časy?
21Navrať nás k sobě, Hospodine, a budeme se vracet, obnov naše dni, jako za pradávna!
22Či jsi nás nadobro zavrhl? Hněváš se na nás až tak velmi?