Lamentations 4
1 ( Álef ) Jak zachází zlato, mění se zlato, jež je hodnotné! Kameny svatyně se rozsypávají na nároží každé z ulic.
2 ( Béth ) Drahocenní synové Cijjónu, kteří byli zlatem vyvažováni - jak jsou považováni za džbány z hlíny, dílo rukou hrnčíře!
3 ( Gimel ) I šakalice nastavují struky, kojí svá mláďata; dcera mého lidu se stala ukrutníkem jako pštrosice v pustině.
4 ( Dáleth ) Jazyk kojence ulpěl žízní na jeho patře, batolata požadují chléb, není rozdílejícího jim.
5 ( Hé ) Kdo se krmívali lahůdkami, jsou zuboženi v ulicích, kdo byli chováni na šarlatu, válejí se v hnojištích.
6 ( Váu ) A no, trest za nepravost dcery mého lidu je těžší než trest za hřích Sodomy, jež byla podvrácena jakoby znenadání, aniž se při ní namáhaly ruce.
7 ( Zajin ) Její zasvěcenci byli čistší než sníh, byli běloskvoucí nad mléko, tělem byli červenější nad korály, jejich dojem - safír;
8 ( Chéth ) zjev těchto se zatměl nad čerň, v ulicích se nerozeznají, jejich kůže se přilepila na jejich kosti, vyschla, stala se jako by dřevem.
9 ( Téth ) Lépe se mají zabití mečem než zabití hladem, neboť tito pomíjejí, těžce raněni nedostatkem plodin pole.
10 ( Jód ) Ruce milosrdných žen vařily jejich dítky, byly jim k požívání při zkáze dcery mého lidu.
11 ( Káf ) Hospodin dovršil své popuzení, vylil žár svého hněvu a zanítil na Cijjónu oheň, jenž sežral jeho základy.
12 ( Lámed ) Nebyli by uvěřili králové země ani nikdo z obyvatel světa, že by protivník a nepřítel mohl vstoupit v brány Jerúsaléma.
13 ( Mém ) Pro hříchy jeho proroků, nepravosti jeho kněží, kteří v jeho nitru prolévali krev spravedlivých,
14 ( Nún ) se v ulicích slepě potácejí, jsou poskvrněni krví, aniž jiní mohou - chtějí - sáhnout na jejich oblečení.
15 ( Sámech ) Odstupte, nečistí, volají na ně, odstupte, odstupte, nechť nesaháte! - A když vyjdou, ba vy potácejí se, budou mezi národy říkat: Nebudou již nadále smět pobývat.
16 ( Pé ) Tvář Hospodinova je rozptýlila, nebude jim již nadále věnovat pozornost; nedbají tváří kněží, starců neobdařují smilováním.
17 ( Ajin ) Pokud ještě jsme, vyčerpávají se naše oči stran pomoci nám - marně, za své hlídky jsme vyhlíželi po národu nemohoucím vysvobodit.
18 ( Cádé ) Stopovali naše kroky, aby nebylo lze chodit po našich prostranstvích; přiblížil se náš konec, naše dni se naplnily, ano, přišel náš konec.
19 ( Kóf ) Naši pronásledovatelé se ukázali rychlejšími než orlové nebes, na horách nás žhavě hnali, v pustině na nás číhali.
20 ( Réš ) Dech našich chřípí, pomazaný Hospodinův, byl polapen v jejich děrách, o němž jsme říkali: V jeho stínu budeme žít mezi národy.
21 ( Šín ) Jásej a raduj se, dcero Edómova, bydlící v zemi Úc; i na tebe přechází číše; budeš opilá a budeš se obnažovat.
22 ( Táu ) Dokonán je trest za tvou nepravost, dcero Cijjónu, nebude tě již nadále odvádět; tvou, dcero Edómova, nepravost navštíví a způsobí odhalení stran tvých hříchů.