1Byli pak muži Isráélovi v Micpě přisáhli výrokem: Nikdo z nás nebude dávat svou dceru za ženu Benjámínovi.
2I přišel lid do Béth-Élu, i seděli tam před Boží tváří až do večera. A pozvedli svůj hlas a rozplakali se usedavým pláčem
3a jali se říkat: Proč, Hospodine, Isráélův Bože, se v Isráéli stalo toto, že dnes z Isráéle jeden kmen chybí?
4A nazítří se stalo, že lid časně vstal a zbudovali tam oltář a jali se vznášet vzestupné oběti a oběti pokojných hodů;
5a synové Isráélovi řekli: Kdo je ten, jenž ze všech Isráélových kmenů nevystoupil v sejití k Hospodinu (neboť stran toho, jenž by nevystoupil k Hospodinu do Micpy, byla vykonána slavnostní přísaha výrokem: Jistotně bude muset být usmrcen)?
6I rozlítostnili se synové Isráélovi vůči Benjámínovi, svému bratru, a řekli: Dnes byl vylomen z Isráéle jeden kmen;
7co budeme činit stran žen pro ně, pro ty pozůstávající? Vždyť my jsme při Hospodinu přisáhli nedávat jim z našich dcer za ženy!
8Řekli tedy: Který je z kmenů Isráélových, jenž nevystoupil k Hospodinu do Micpy? A hle, do tábora, do sejití, nepřišel nikdo z Jávéš-Gileádu,
9neboť lid byl podroben přehlídce, a hle, nikoho z obyvatel Jávéš-Gileádu tam nebylo.
10Shromáždění tam tedy vyslalo dvanáct tisíc zdatných mužů, i rozkázali jim výrokem: Jděte a ostřím meče pobijte obyvatele Jávéš-Gileádu, i ženy a drobotinu;
11a toto je věc, již budete konat: Odevzdanými budete činit všechny mužského pohlaví a každou ženu poznavší ulehnutí s mužským pohlavím.
12I shledali mezi obyvateli Jávéš-Gileádu čtyři sta dívek, panen, jež nepoznaly muže ulehnutím s mužským pohlavím, a uvedli je do tábora v Šíle, jež je v zemi Kenáanu.
13A poslali, celé shromáždění, vzkaz k synům Benjámínovým, kteří byli na skalisku Rimmónu, a prohlásilo jim mír,
14a Benjámín se v oné době vrátil, i dali jim ženy, jež zachovali naživu z obyvatel Jávéš-Gileádu; a le neučinili jim tak dosti.
15A lid se rozlítostnil stran Benjámína, že Hospodin učinil mezi kmeny Isráélovými trlinu;
16a starší shromáždění řekli: Co budeme činit stran žen pro ty pozůstávající, když ženy z Benjámína jsou vyhubeny?
17A řekli: Dědictví pro ušetřené z Benjámína! A ť není vyhlazován kmen z Isráéle!
18My však jim nemůžeme dávat ženy z našich dcer, neboť synové Isráélovi přisáhli výrokem: Budiž proklet dávající ženu Benjámínovi!
19Řekli však: Hle, od roka k roku bývá slavnost Hospodinova v Šíle, jež je od severu vůči Béth-Élu, od vzcházení slunce vůči silnici, jež stoupá od Béth-Élu k Šechemu a od jihu vůči Levóně;
20i přikázali Benjámínovým synům výrokem: Jděte a počíhejte si ve vinicích
21a pohleďte, a hle, když budou vycházet dcery Šíla tančit v tanečním průvodu, tu vyjděte z vinic a chyťte si z dcer Šíla každý svou ženu a odejděte v zem Benjámínovu.
22A až budou jejich otcové nebo jejich bratři přicházet k nám stěžovat si, stane se, že k nim řekneme: Dopřejte nám jich, neboť jsme ne pro každého opatřili jeho ženu v boji; neboť vy jste jim je nedali, tak že byste nyní byli vinni.
23A synové Benjámínovi tak učinili a unesli podle svého počtu ženy z těch, jež tančily, jež uchvátili, a odešli a vrátili se ke svému dědictví a vybudovali města a usídlili se v nich.
24A synové Isráélovi se odtamtud v onen čas rozešli každý ke svému kmeni a ke své čeledi, a no, vyšli odtamtud každý ke svému dědictví.
25V oněch dnech nebylo v Isráéli krále; každý činil, co bylo v jeho očích správné.