John 13
1 Před svátkem Minutí pak Ježíš, věda, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa přešel k Otci, zamilovav si své vlastní, kteří byli ve světě, miloval je až do konce.
2 A když nadešla večeře a ďábel již byl vpustil do srdce Júdy Šimonova, Iskarióty, to, aby ho vydal,
3 [Ježíš,] věda, že mu Otec dal do rukou všechny věci a že od Boha vyšel a k Bohu odchází,
4 se zvedá od večeře a odkládá šatstvo, a vzav lněnou roušku, opásal se;
5 potom nalévá do umyvadla vody a počal mýt nohy učedníků a vytírat je tou lněnou rouškou, jíž byl opásán.
6 Přichází tedy k Šimonu-Petrovi a ten mu praví: Pane, ty míníš mýt mé nohy?
7 Ježíš odpověděl a řekl mu: Ty teď nevíš, co já konám, poznáš to však později.
8 Petr mu praví: Nikdy mé nohy nikterak mýt nebudeš. Ježíš mu odpověděl: Neumyji-li tě, nemáš se mnou podílu.
9 Šimon-Petr mu praví: Pane, nejen mé nohy, nýbrž i ruce i hlavu.
10 Ježíš mu praví: Kdo je vykoupán, nemá zapotřebí leč nohy si umýt, jinak je celý čist; a vy čisti jste, ale ne všichni.
11 Znal totiž toho, jenž ho vydával; pro tuto příčinu řekl: Ne všichni jste čisti.
12 Když tedy umyl jejich nohy a vzal své šatstvo, řekl jim, usadiv se zase: Víte, co jsem vám učinil?
13 Vy mě oslovujete Učitel a Pán, a říkáte tak dobře, neboť tím jsem.
14 Umyl-li jsem tedy vaše nohy já, Pán a Učitel, jste i vy povinni navzájem si nohy mýt -
15 ano, dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali podle toho, jak jsem učinil já vám.
16 Věru, věru, pravím vám: Nevolník není větší než jeho pán, ani vyslanec větší než ten, jenž ho poslal.
17 Víte-li tyto věci, jste blaženi, činíte-li je.
18 Nemluvím o vás všech, já znám ty, jež jsem si vyvolil, ale aby bylo splněno Písmo: Ten, jenž se mnou požívá chléb, pozvedl svou patu proti mně.
19 Pravím vám to teď, dříve než se tak stane, abyste, až se tak stane, uvěřili, že jsem to já.
20 Věru, věru, pravím vám: Kdo přijímá, kohokoli já pošlu, přijímá mne, a kdo přijímá mne, přijímá toho, jenž mě poslal.
21 Pověděv tyto věci, byl Ježíš v duchu jat nepokojem, i dosvědčil a řekl: Věru, věru, pravím vám, že jeden z vás mě vydá.
22 Učedníci tedy na sebe navzájem pohlíželi v nejistotě, o kom mluví.
23 I ležel u stolu v Ježíšově náruči jeden z jeho učedníků, jehož Ježíš miloval;
24 tomu tedy Šimon-Petr kyne, by se zeptal, kdo asi je ten, o němž mluví.
25 A on, opřev se o Ježíšovu hruď, mu praví: Pane, kdo je to?
26 Ježíš odpovídá: Je to onen, jemuž já namočím a podám kousek chleba. A namočiv kousek chleba, dává jej Júdovi Šimonovu, Iskariótovi;
27 a do něho tehdy, po tom kousku chleba, vstoupil Satan. Ježíš mu tedy praví: Co konáš, vykonej rychle.
28 Z těch však, kdo leželi u stolu, nikdo nepoznal, k čemu mu toto řekl;
29 jelikož totiž Júdas měl pokladnu, myslili někteří, že mu Ježíš praví: Nakup věcí, jichž máme zapotřebí na svátek; anebo aby něco dal chudým.
30 On tedy, vzav ten kousek chleba, ihned vyšel; byla pak noc.
31 Když tedy vyšel, praví Ježíš: Nyní je Syn člověka oslaven a v něm je oslaven Bůh;
32 je-li v něm Bůh oslaven, oslaví Bůh i jeho sám v sobě, a oslaví ho ihned.
33 Dětičky, jsem s vámi ještě malou chvíli. Budete mě hledat, a jak jsem řekl Židům: Kam odcházím já, tam vy přijít nemůžete - teď to pravím i vám.
34 Dávám vám nový příkaz: Abyste se navzájem milovali - abyste se tak, jak jsem miloval já vás, navzájem milovali i vy.
35 Podle tohoto všichni poznají, že jste učedníci moji, budete-li mít mezi sebou navzájem lásku.
36 Šimon-Petr mu praví: Pane, kam odcházíš? Ježíš mu odpověděl: Kam odcházím, tam se za mnou nyní vydat nemůžeš, posléze se však za mnou vydáš.
37 Petr mu praví: Pane, proč se za tebou nemohu vydat teď? Položím za tebe své žití.
38 Ježíš odpovídá: Položíš za mne své žití! Věru, věru, pravím ti: Ani kohout dotud nezakokrhá, než mě třikrát zapřeš.