1Ježíš tedy šest dní před Minutím přišel do Béthanie, kde byl Lazar, ten zemřelý, jehož Ježíš vzkřísil zprostřed mrtvých.
2Uspořádali mu tam tedy večeři a Marta obsluhovala, Lazar však byl jeden z těch, kdo s ním leželi u stolu.
3Marie tedy, vzavši libru voňavky z čistého nardu, velmi cenného, pomazala Ježíšovy nohy a vytřela jeho nohy svými vlasy, i byl vůní té voňavky naplněn dům.
4Jeden z jeho učedníků, Júdas Šimonův, Iskarióta, jenž ho měl vydávat, tedy praví:
5Proč tato voňavka nebyla prodána za tři sta denárů a dána chudým?
6Toto však řekl, ne protože mu záleželo na chudých, nýbrž protože byl zloděj a měl pokladnu a nosil, co se do ní kladlo.
7Ježíš tedy řekl: Ponechej jí to, že to uchovala na den mé přípravy k pohřbu.
8Chudé přece máte vždy u sebe, mne však nemáte vždy.
9Početný dav ze Židů tedy zvěděl, že on je tam, i přišli nejen stran Ježíše, nýbrž i aby uviděli Lazara, jehož vzkřísil zprostřed mrtvých.
10Velekněží se však usnesli, že budou usilovat o zabití i Lazara,
11protože pro něho mnozí ze Židů odcházeli a nabývali víry v Ježíše.
12Když nazítří uslyšel početný dav, jenž přišel k svátku, že Ježíš přichází do Jerúsaléma,
13nabrali palmových listů a vyšli mu v ústrety, i volali: HÓSANNA, požehnán budiž ten, jenž přichází ve jménu PÁNĚ, Israélův Král!
14A Ježíš, opatřiv si oslíka, na něho usedl podle toho, jak je napsáno:
15Neboj se, dcero Sióna; hle, přichází tvůj Král, sedě na mláděti osla.
16Těmto věcem [pak] jeho učedníci zprvu nerozuměli, když však byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že tyto věci o něm byly napsány a že mu tyto věci učinili.
17Ten dav tedy, jenž byl u něho, svědčil, že zavolal Lazara z hrobky a vzkřísil ho zprostřed mrtvých;
18pro tuto příčinu mu dav také vyšel naproti, že uslyšeli, že on vykonal toto znamení.
19Farizeové tedy k sobě navzájem řekli: Pozorujete, že nejste nic platni? Hle, svět odešel za ním.
20I byli mezi těmi, kteří vystoupili, aby se ve svátek klaněli, jacísi Řekové;
21ti tedy přikročili k Filipovi, jenž byl z Béthsaidy z Galileje, a žádali ho, pravíce: Pane, rádi bychom uviděli Ježíše.
22Filip jde a říká to Ondřejovi, [a nato] jde Ondřej a Filip a říkají to Ježíšovi.
23Ježíš jim však odpověděl, pravě: Přišla hodina, aby Syn člověka byl oslaven.
24Věru, věru, pravím vám: Jestliže zrno pšenice ne padne do země a neumře, zůstává ono samotné, pakli umře, nese mnoho úrody.
25Kdo má své žití rád, ztratí je, a kdo své žití v tomto světě nenávidí, zachová je k věčnému životu.
26Posluhuje-li kdo mně, nechť následuje mne, a kde jsem já, tam bude i posluha můj; [a] posluhuje-li kdo mně, Otec ho poctí.
27Nyní je má duše znepokojena, i co mám říci? Otče, vysvoboď mě od této hodiny? Ale pro tuto příčinu jsem k této hodině přišel -
28Otče, oslav své jméno! Z nebe se tedy ozval hlas: I oslavil jsem a oslavím opět.
29Dav, jenž tam stál a uslyšel to, tedy říkal, že zahřmělo; druzí říkali: Promluvil k němu anděl.
30Ježíš odpověděl a řekl: Tento hlas zazněl ne pro mne, nýbrž pro vás.
31Nyní je soud tohoto světa, nyní bude vládce tohoto světa vyhnán ven,
32a já, budu-li vyzdvižen ze země, potáhnu všechny k sobě.
33Toto však pravil, naznačuje, jakou smrtí měl umírat.
34Dav mu odpověděl: My jsme ze zákona slýchali, že KRISTUS zůstává navždy, i jak to, že ty pravíš, že Syn člověka musí být vyzdvižen? Kdo to je, ten Syn člověka?
35Ježíš jim tedy řekl: Ještě malou chvíli je mezi vámi světlo; dokud světlo máte, choďte tak, aby vás nepřepadla temnota - a kdo v temnotě chodí, neví, kam odchází.
36Dokud světlo máte, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla. Tyto věci Ježíš promluvil a odešed skryl se před nimi.
37Ač však v jejich přítomnosti vykonal tolik znamení, nevěřili v něho,
38aby bylo splněno slovo Isaiáše, proroka, jež on řekl: PANE, kdo uvěřil naší zprávě a komu bylo zjeveno rámě PÁNĚ?
39Věřit nemohli pro tu příčinu, že Isaiáš také řekl:
40Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby se ne stalo, že by očima uviděli a srdcem porozuměli a byli obráceni ke mně a že bych je vyléčil.
41Tyto věci Isaiáš řekl, protože uviděl jeho slávu a o něm promluvil.
42Ač v něho přesto i mnozí z vládců uvěřili, přece vzhledem k farizeům nevyznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagogy;
43zamilovaliť si slávu od lidí, a to více než slávu od Boha.
44Ježíš však zvolal a řekl: Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, nýbrž v toho, jenž mě poslal,
45a kdo spatřuje mne, spatřuje toho, jenž mě poslal.
46Já jsem přišel do světa jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal v temnotě;
47a jestliže kdo vyslechne má slova a nezachová jich, nesoudím ho já - nepřišel jsem přece, abych soudil svět, nýbrž abych svět zachránil.
48Kdo zamítá mne a nepřijímá mých slov, má svého soudce: slovo, jež jsem promlouval, to ho bude soudit v poslední den,
49protože jsem já nepromlouval sám ze sebe, nýbrž Otec, jenž mě poslal, mi sám dal příkaz, co mám říkat a co mám promlouvat;
50a vím, že jeho příkaz je věčný život. Co já tedy mluvím, mluvím tak, jak mi řekl Otec.