John 11
1 I byl jakýsi člověk nemocen, Lazar z Béthanie, ze vsi Marie a Marty, její sestry;
2 a ta Marie, jejíž bratr Lazar byl nemocen, byla ta, jež Pána pomazala voňavkou a jeho nohy vytřela svými vlasy.
3 Ty sestry k němu tedy odeslaly vzkaz: Pane, hle, ten, jehož máš rád, je nemocen.
4 Ježíš však, uslyšev to, řekl: Tato nemoc není k smrti, nýbrž pro Boží slávu, aby byl Boží Syn skrze ni oslaven.
5 A Ježíš Martu a její sestru a Lazara miloval;
6 jak tedy uslyšel, že je nemocen, zůstal právě tehdy dva dni na tom místě, kde byl.
7 Později, po tomto, praví svým učedníkům: Berme se zase do Júdska.
8 Učedníci mu praví: RABBI, nyní byli Židé dychtivi tě ukamenovat, a zase tam odcházíš?
9 Ježíš odpověděl: Není dvanáct hodin za den? Chodí-li kdo ve dne, nenaráží, protože vidí světlo tohoto světa,
10 pakli kdo chodí v noci, naráží, protože v něm světla není.
11 Tyto věci řekl; a po tomto jim praví: Lazar, náš přítel, usnul, ale ubírám se, abych ho ze spánku vzbudil.
12 Učedníci mu tedy řekli: Pane, usnul-li, bude mu pomoženo.
13 Ježíš však to pověděl o jeho smrti, oni pak si pomyslili, že mluví o usnutí k spánku.
14 Tu jim tedy Ježíš řekl otevřeně: Lazar umřel,
15 a raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale berme se k němu.
16 Tomáš, jemuž se říkalo Dvojče, tedy svým spoluučedníkům řekl: Berme se i my, abychom s ním umřeli.
17 Když tedy Ježíš přišel, shledal, že je již čtyři dni v hrobce.
18 Béthanie pak byla blízko Jerúsaléma, asi patnáct stadií odtamtud,
19 a k Martě a Marii byli přišli mnozí ze Židů, aby je konejšili stran jejich bratra.
20 Jak tedy Marta uslyšela, že Ježíš přichází, vyšla mu naproti, Marie však seděla doma.
21 Marta tedy k Ježíšovi řekla: Pane, kdybys byl býval zde, nebyl by můj bratr umřel;
22 ale i nyní vím, že ti Bůh dá, očkoli Boha poprosíš.
23 Ježíš jí praví: Tvůj bratr opět vstane.
24 Marta mu praví: Vím, že opět vstane - při opětovném vstání v poslední den.
25 Ježíš jí řekl: Opětovné vstání i život jsem já; kdo ve mne věří, bude žít, i když umře,
26 a kdokoli žije a ve mne věří, nikdy nikterak neumře. Věříš tomuto?
27 Praví mu: Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi KRISTUS, Boží Syn, jenž měl přijít do světa.
28 A když toto řekla, odešla a potají zavolala Marii, svou sestru, a řekla: Učitel je zde a volá tě.
29 Ona se, jak to uslyšela, rychle zvedá a přichází k němu.
30 Ježíš pak ještě nebyl přišel do vsi, nýbrž byl na tom místě, kam mu Marta přišla naproti.
31 Když tedy ti Židé, kteří byli u ní v domě a konejšili ji, Marii uviděli, že rychle vstala a vyšla, dali se za ní, pravíce: Odchází k hrobce, aby si tam poplakala.
32 Jak tedy Marie přišla tam, kde byl Ježíš, padla, vidouc ho, k jeho nohám a pravila mu: Pane, kdybys byl býval zde, nebyl by můj bratr umřel.
33 Jak tedy Ježíš uviděl, že pláče ona a že pláčí Židé, kteří s ní přišli, byl tím v duchu hluboce dojat a rozechvěl se;
34 i řekl: Kam jste ho položili? Praví mu: Pane, pojď a pohleď.
35 Ježíš zaslzel;
36 ti Židé tedy pravili: Hle, jak ho měl rád!
37 Někteří z nich však řekli: Nemohl tento, jenž otevřel oči slepce, způsobit i to, aby tento neumřel?
38 Ježíš tedy, jsa opět sám v sobě pln hlubokého dojetí, přichází k hrobce; a to byla jeskyně a na ní ležel kámen.
39 Ježíš praví: Odstraňte ten kámen! Sestra toho zemřelého, Marta, mu praví: Pane, již páchne, vždyť je tam čtyři dni.
40 Ježíš jí praví: Neřekl jsem ti, že uvěříš-li, uvidíš Boží slávu?
41 Ten kámen tedy odstranili, i zvedl Ježíš oči vzhůru a řekl: Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslechl.
42 Já jsem ovšem věděl, že mi nasloucháš vždy, ale řekl jsem to pro ten dav, jenž stojí okolo, aby uvěřili, že jsi mě vyslal ty.
43 A když toto řekl, zvolal silným hlasem: Lazare, pojď ven!
44 A ten zemřelý, svázaný na rukou i na nohou obinadly, vyšel a jeho obličej byl ovázaný potním šátkem. Ježíš jim praví: Uvolněte ho a nechejte ho odcházet.
45 Z těch Židů tedy, kteří přišli k Marii a spatřili, co vykonal, v něho mnozí uvěřili,
46 někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš vykonal.
47 Velekněží a farizeové tedy svolali radu a pravili: Co konáme? Vždyť tento člověk koná mnoho znamení!
48 Necháme-li ho tak, uvěří v něho všichni, i přijdou Římané a smetou i naše místo i náš národ.
49 Jeden však, kterýsi z nich, Kaiafas, jenž byl onoho roku veleknězem, jim řekl: Vy nevíte nic,
50 aniž přihlížíte k tomu, že je vám prospěšné, aby za lid umřel jeden člověk a ne aby zahynul celý národ.
51 Toto však neřekl sám od sebe, nýbrž prorokoval, jsa onoho roku veleknězem, že Ježíš měl za ten národ umírat -
52 a nejen za ten národ, nýbrž aby v jedno shromáždil rozehnané Boží děti.
53 Od onoho dne se tedy usnesli, že budou usilovat o jeho zabití;
54 Ježíš tedy již mezi Židy nechodil veřejně, nýbrž odtamtud odešel do kraje blízko pustiny, k městu řečenému Efraim, a prodléval s učedníky tam.
55 Bylo však blízko Minutí Židů a mnozí z venkova před Minutím vystoupili do Jerúsaléma, aby se očistili.
56 Hledali tedy Ježíše a říkali si navzájem, stojíce v CHRÁMĚ: Co si myslíte? Že by k svátku vůbec nepřišel?
57 A velekněží a farizeové byli dali příkaz, zví-li kdo, kde je, aby to udal, tak aby ho mohli zadržet.