1Věru, věru, pravím vám: Kdo do ohrady ovcí nevchází dveřmi, nýbrž šplhá jinudy, ten je krádce a lupič;
2kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí.
3Tomu vrátný otvírá a ovce naslouchají jeho hlasu, i volá své vlastní ovce jménem a vyvádí je.
4Když své vlastní všechny vyžene, ubírá se před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas;
5za cizím však nikterak nepůjdou, nýbrž od něho budou utíkat, protože hlasu cizích neznají.
6Toto podobenství jim Ježíš řekl, oni však nepoznali, co to bylo za věci, jež k nim mluvil.
7Ježíš jim tedy řekl dále: Věru, věru, pravím vám: Dveře ovcí jsem já.
8Všichni, kteříkoli přišli přede mnou, jsou krádcové a lupiči, ale ovce jim nenaslouchaly.
9Dveře jsem já; vejde-li kdo mnou, bude zachráněn, i bude vcházet a vycházet a nalézat pastvu.
10Krádce nepřichází, leč aby nakradl a pobil a pohubil; já jsem přišel, aby měly život a aby jej měly v hojnosti.
11Ten, jenž je dobrý pastýř, jsem já - ten, jenž je dobrý pastýř, pokládá za ovce své žití,
12kdo však je námezdník a ne pastýř, jehož vlastnictvím ovce nejsou, vidí přicházet vlka, i zanechává ovce a prchá, a vlk je uchvacuje a ovce rozhání.
13Ten námezdník pak proto prchá, že je námezdník a na ovcích mu nezáleží.
14Ten, jenž je dobrý pastýř, jsem já, a znám ty, jež jsou mé, a těm, jež jsou mé, jsem znám
15tak, jako mě zná Otec a já Otce znám. A za ovce pokládám své žití.
16A mám další ovce, jež nejsou z této ohrady; musím přivést i ony, i budou naslouchat mému hlasu a vznikne jedno stádo, jeden pastýř.
17Pro tuto příčinu mě Otec miluje, že já pokládám své žití, abych je zase vzal.
18Nikdo mi je neodnímá, nýbrž já je pokládám sám od sebe - mám pravomoc je položit a mám pravomoc je zase vzít; tento příkaz jsem dostal od svého Otce.
19Pro tato slova opět nastal mezi Židy rozkol;
20tu mnozí z nich říkali: Má démona a šílí, co mu nasloucháte?
21Druzí říkali: Toto nejsou slova démonem ovládaného; což může démon otvírat oči slepců?
22I nastal v Jerúsalémě svátek Zasvěcení a byla zima;
23a Ježíš se v CHRÁMĚ procházel v sloupové síni Šalomounově.
24Židé ho tedy obklopili a pravili mu: Dokdy míníš udržovat naši duši v napětí? Jsi-li ty KRISTUS, řekni nám otevřeně.
25Ježíš jim odpověděl: Řekl jsem vám a nevěříte. Činy, jež já konám ve jménu svého Otce, ty o mně svědčí,
26ale vy nevěříte, protože nejste z ovcí mých, jak jsem vám řekl.
27Ovce mé naslouchají mému hlasu a já je znám, i jdou za mnou
28a já jim dávám věčný život a nikdy se nikterak neztratí a z mé ruky je ni kdo neuchvátí.
29Můj Otec, jenž mi je dal, je větší než všichni, a z ruky mého Otce nikdo nic uchvacovat nemůže;
30já a Otec jsme jedno.
31Židé tedy opět zvedali kamení, aby ho ukamenovali.
32Ježíš jim odpověděl: Ukázal jsem vám mnoho dobrých činů od mého Otce - pro který čin z nich kamenujete mne?
33Židé mu odpověděli: Nekamenujeme tě pro dobrý čin, nýbrž pro rouhání a protože ty, jsa člověk, se činíš Bohem.
34Ježíš jim odpověděl: Není ve vašem zákoně napsáno: Já jsem řekl: Jste bohové?
35Řekl-li, že ti, k nimž se událo Boží slovo, jsou bohové, (a Písmo nemůže být zrušeno,)
36pravíte vy: Rouháš se, o tom, jehož posvětil a do světa vyslal Otec, protože jsem řekl: Jsem Boží Syn?
37Nekonám-li činy svého Otce, nevěřte mi,
38pakli konám, i když nevěříte mně, věřte těm činům, abyste poznali a uvěřili, že Otec je ve mně a já v něm.
39Byli tedy opět dychtivi ho zadržet, i ušel z jejich ruky
40a odešel zase na druhý břeh Jordánu, na to místo, kde Jan nejprve křtil, a tam zůstával.
41I přišli k němu mnozí a říkali: Jan sice nevykonal žádné znamení, ale vše, cokoli řekl o tomto, bylo pravdivé.
42A mnozí tam v něho uvěřili.