Bible

1 Věru, věru, pravím vám: Kdo do ohrady ovcí nevchází dveřmi, nýbrž šplhá jinudy, ten je krádce a lupič; 2 kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. 3 Tomu vrátný otvírá a ovce naslouchají jeho hlasu, i volá své vlastní ovce jménem a vyvádí je. 4 Když své vlastní všechny vyžene, ubírá se před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas; 5 za cizím však nikterak nepůjdou, nýbrž od něho budou utíkat, protože hlasu cizích neznají. 6 Toto podobenství jim Ježíš řekl, oni však nepoznali, co to bylo za věci, jež k nim mluvil. 7 Ježíš jim tedy řekl dále: Věru, věru, pravím vám: Dveře ovcí jsem já. 8 Všichni, kteříkoli přišli přede mnou, jsou krádcové a lupiči, ale ovce jim nenaslouchaly. 9 Dveře jsem já; vejde-li kdo mnou, bude zachráněn, i bude vcházet a vycházet a nalézat pastvu. 10 Krádce nepřichází, leč aby nakradl a pobil a pohubil; já jsem přišel, aby měly život a aby jej měly v hojnosti. 11 Ten, jenž je dobrý pastýř, jsem já - ten, jenž je dobrý pastýř, pokládá za ovce své žití, 12 kdo však je námezdník a ne pastýř, jehož vlastnictvím ovce nejsou, vidí přicházet vlka, i zanechává ovce a prchá, a vlk je uchvacuje a ovce rozhání. 13 Ten námezdník pak proto prchá, že je námezdník a na ovcích mu nezáleží. 14 Ten, jenž je dobrý pastýř, jsem já, a znám ty, jež jsou mé, a těm, jež jsou mé, jsem znám 15 tak, jako mě zná Otec a já Otce znám. A za ovce pokládám své žití. 16 A mám další ovce, jež nejsou z této ohrady; musím přivést i ony, i budou naslouchat mému hlasu a vznikne jedno stádo, jeden pastýř. 17 Pro tuto příčinu mě Otec miluje, že já pokládám své žití, abych je zase vzal. 18 Nikdo mi je neodnímá, nýbrž já je pokládám sám od sebe - mám pravomoc je položit a mám pravomoc je zase vzít; tento příkaz jsem dostal od svého Otce. 19 Pro tato slova opět nastal mezi Židy rozkol; 20 tu mnozí z nich říkali: Má démona a šílí, co mu nasloucháte? 21 Druzí říkali: Toto nejsou slova démonem ovládaného; což může démon otvírat oči slepců? 22 I nastal v Jerúsalémě svátek Zasvěcení a byla zima; 23 a Ježíš se v CHRÁMĚ procházel v sloupové síni Šalomounově. 24 Židé ho tedy obklopili a pravili mu: Dokdy míníš udržovat naši duši v napětí? Jsi-li ty KRISTUS, řekni nám otevřeně. 25 Ježíš jim odpověděl: Řekl jsem vám a nevěříte. Činy, jež já konám ve jménu svého Otce, ty o mně svědčí, 26 ale vy nevěříte, protože nejste z ovcí mých, jak jsem vám řekl. 27 Ovce mé naslouchají mému hlasu a já je znám, i jdou za mnou 28 a já jim dávám věčný život a nikdy se nikterak neztratí a z mé ruky je ni kdo neuchvátí. 29 Můj Otec, jenž mi je dal, je větší než všichni, a z ruky mého Otce nikdo nic uchvacovat nemůže; 30 já a Otec jsme jedno. 31 Židé tedy opět zvedali kamení, aby ho ukamenovali. 32 Ježíš jim odpověděl: Ukázal jsem vám mnoho dobrých činů od mého Otce - pro který čin z nich kamenujete mne? 33 Židé mu odpověděli: Nekamenujeme tě pro dobrý čin, nýbrž pro rouhání a protože ty, jsa člověk, se činíš Bohem. 34 Ježíš jim odpověděl: Není ve vašem zákoně napsáno: Já jsem řekl: Jste bohové? 35 Řekl-li, že ti, k nimž se událo Boží slovo, jsou bohové, (a Písmo nemůže být zrušeno,) 36 pravíte vy: Rouháš se, o tom, jehož posvětil a do světa vyslal Otec, protože jsem řekl: Jsem Boží Syn? 37 Nekonám-li činy svého Otce, nevěřte mi, 38 pakli konám, i když nevěříte mně, věřte těm činům, abyste poznali a uvěřili, že Otec je ve mně a já v něm. 39 Byli tedy opět dychtivi ho zadržet, i ušel z jejich ruky 40 a odešel zase na druhý břeh Jordánu, na to místo, kde Jan nejprve křtil, a tam zůstával. 41 I přišli k němu mnozí a říkali: Jan sice nevykonal žádné znamení, ale vše, cokoli řekl o tomto, bylo pravdivé. 42 A mnozí tam v něho uvěřili.