Bible

1 A Hospodin ke mně řekl: Byť se stavěl Mojžíš a Samúél před mou tvář, nebyla by má duše pro tento lid; vypusť je zpřed mé tváře, a ť vycházejí. 2 A jestliže k tobě budou říkat: Kam máme vycházet? bude se dít, že budeš říkat k nim: Takto řekl Hospodin: Kdo patří smrti, k smrti, a kdo patří meči, k meči, a kdo patří hladu, k hladu, a kdo patří zajetí, do zajetí. 3 A budu proti nim zakročovat čtyřmi čeleděmi, prohlášeno Hospodinem: Mečem k zabíjení a psy k odvlékání a ptactvem nebes a zvěří země k požírání a k ničení, 4 a vy dat je k hrůze všem královstvím země, příčinou Menaššéa, syna Jechizkijjáhúova, krále Júdova, pro to, co v Jerúsalémě učinil. 5 Ano, kdo na tebe bude mít ohled, Jerúsaléme, a kdo ti bude projevovat soustrast, a kdo se bude stranou obracet, aby se otázal, jak se ti vede? 6 Ty jsi zavrhl mne, prohlášeno Hospodinem, odcházel jsi zpět, chci tedy na tebe napřáhnout svou ruku a zničit tě; stalo se mi obtížným mít lítost; 7 i odvěji je věječkou v branách země, o děti připravím, pohubím svůj lid - nevracejí se ze svých cest, 8 jejich vdovy se mi rozhojnily nad písek moří; přivedu jim, na matky jinochů, o polednách ničitele, náhle na ně uvrhnu horečný děs a neštěstí. 9 Zchřadne, jež porodila sedm, vydechne svou duši, její slunce zašlo ještě za dne, byla zostuzena a zahanbena; a zbytky jich budu vy dávat meči před tváří jejich nepřátel, prohlášeno Hospodinem. 10 Běda mně, má matko, že jsi mě porodila, muže vády a muže sváru pro všechnu zem! Nepůjčoval jsem, aniž půjčovali mně; každý mi zlořečí. 11 Hospodin řekl: Neuvolním-li tě k dobrému, nepřiměji-li nepřítele vyjít vstříc na proti tobě v čas pohromy a v čas úzkosti! - 12 Zda se může zlámat železo, železo ze severu, a mosaz? 13 Tvé bohatství a tvé poklady budu při dávat ke kořisti, ne za odškodné, nýbrž za všechny tvé hříchy, a to uvnitř všech tvých hranic, 14 to budu přepravovat s tvými nepřáteli v zem, již neznáš, neboť v mém hněvu vzplál oheň, jenž bude planout na vás. 15 Ty víš, Hospodine, připomeň si mě a ujmi se mne a pomsti se pro mne na mých pronásledovatelích, kéž mě, jsa zdlouhavý k svému hněvu, neodnímáš; uvědom si mé snášení potupy pro tebe. 16 Došlo k tvým slovům a já jsem je snědl; to se mi - tvá slova - stalo potěšením a radostí mého srdce, neboť nade mnou bylo prohlášeno tvé jméno, Hospodine, Bože zástupů! 17 Nesedávám v sejití bavících se, a by ch se poveselil, pro tvou ruku sedávám osamělý, neboť jsi mě naplnil nevolí. 18 Proč je má trýzeň trvalá a mé zbití zhoubné, zpěčuje se dát se vyhojit? Chceš pro mne opravdu být podoben klamnému potoku, vodám, jež nejsou spolehlivé? 19 Proto řekl Hospodin takto: Chceš-li se vrátit, pak tě budu vracet; budeš stát před mou tváří, a budeš-li oddělovat drahocenné od všedního, budeš jako má ústa. Nechť se oni obracejí k tobě, a le ty se nebudeš obracet k nim; 20 a no, chci tě tomuto lidu učinit zdí z mosazi, nepřístupnou. I budou proti tobě bojovat, a le nic vůči tobě nebudou zmáhat, vždyť s tebou budu já k vysvobozování tě a k vyprošťování tě, - prohlášeno Hospodinem, - 21 a no, budu tě vyprošťovat z ruky zlých a osvobozovat tě z dlaně ukrutníků.