1Co se do stalo slovem Hospodinovým k Jeremjovi stran věci sucha:
2Júdá truchlí, její brány chřadnou, zčernaly až k zemi, a vystupuje křik Jerúsaléma,
3a jejich vznešení posílají své nepatrné pro vodu; přijdou k jamám - vodu nenajdou, vracejí se, jejich nádoby jsou prázdné; jsou zklamáni a zahanbeni a zakrývají své hlavy.
4Příčinou půdy - je rozrušená, neboť lijavec v zemi nenastal, - jsou zklamáni a své hlavy zakrývají rolníci;
5ano i laň v poli rodí s opouštěním, neboť se neukázala zeleň,
6a divocí oslové stojí na holých pahrbcích, lapají vítr jako šakalové, jejich oči hynou, neboť není bylinstva.
7Vypovídají-li naše nepravosti proti nám, Hospodine, jednej vzhledem ke jménu svému! Ano, mnohá jsou naše odpadlictví, vůči tobě jsme hřešili,
8naděje Isráélova, vysvobozující v čas úzkosti; nač bys měl být jako cizinec v zemi, a no, jako pocestný, jenž se uchyluje k přenocování?
9Nač bys měl být jako někdo zakřiknutý, jako hrdina, jenž nemůže vysvobodit? Vždyť ty jsi v našem středu, Hospodine, a nad námi se děje do volávání tvého jména, kéž nás nezanecháváš!
10Takto řekl Hospodin o tomto lidu: Tak si zamilovali potulování, nešetřili svých nohou, že je Hospodin blahovolně nepřijme; nyní si bude připomínat jejich nepravosti a navštěvovat jejich hříchy.
11A Hospodin ke mně řekl: Nechť se za tento lid nemodlíš k dobru,
12když se budou postit, nebudu obracet sluch k jejich křiku, a když budou vznášet vzestupnou oběť a oběť dar u, nebudu je blahovolně přijímat, nýbrž se já chystám mečem a hladem a morem s nimi skoncovat.
13I pravil jsem: Ach, Pane, Hospodine, hle, proroci jim praví: Nebudete zakoušet meče, aniž budete mít hlad, nýbrž vám chci v tomto místě dát pravdivý pokoj.
14A Hospodin ke mně řekl: Ti proroci v mém jménu prorokují lež, neposlal jsem je, aniž jsem jim rozkázal, aniž jsem k nim promluvil; lživé vidění a věštbu a nicotu a podvod svého srdce si vám oni dovolují prorokovat.
15Proto Hospodin takto řekl o těch prorocích, kteří prorokují v mém jménu, a já jsem je neposlal, a le oni říkají: Meč a ni hlad v této zemi nebude: Mečem a hladem onino proroci budou muset skonat,
16a lid, ti, jimž oni prorokují, budou od meče a hladu poházeni po ulicích Jerúsaléma a nebudou mít pohřbívajícího je, jejich ženy a ni jejich syny a ni jejich dcery, neboť na ně budu vylévat jejich zlo.
17I řekneš k nim toto slovo: Nechť se mé oči nocí i za dne rozplývají slzami a neustávají, neboť panenská dcera mého lidu je zdrcena velikým zdrcením, velmi bolestným zbitím.
18Vyjdu-li do pole, pak, hle - zabití mečem; pakli vstoupím do města, pak, hle - neduhy z hladu; ano, i prorok i kněz odcestovali do země, již neznají.
19Zda jsi Júdu zcela zamítl? Pociťuje-li tvá duše ošklivost proti Cijjónu? Proč nás biješ, takže pro nás není vyhojení? Doufat v pokoj? A le nic dobrého! V čas uzdravení? A le hle, hrůza!
20U zná vá me, Hospodine, svou zlovůli, nepravost našich otců, že jsme vůči tobě hřešili,
21kéž neopovrhuješ, vzhledem k svému jménu, kéž neznevažuješ trůn své slávy, pamatuj, kéž nerušíš svou smlouvu s námi!
22Zda jsou mezi nicotnostmi národů působcové lijavce? A mohou-li nebesa dávat pršky? Zda ty ne jsi ON, Hospodin, náš Bůh? I chceme doufat v tebe, neboť všechny tyto věci činíš ty.