Jeremiah 13
1 Takto řekl Hospodin ke mně: Jdi a opatři si opasek ze lnu a vsaď jej na své boky, a le do vody jej nebudeš vnášet.
2 I opatřil jsem ten opasek podle slova Hospodinova a vsadil na své boky;
3 a po druhé se ke mně do stalo slovo Hospodinovo, výrok:
4 Vezmi ten opasek, jejž jsi opatřil, jenž je na tvých bocích, a vstaň, jdi k Peráthu a ukryj jej tam v rozštěpu skaliska.
5 I odešel jsem a při Peráthu jsem jej ukryl podle toho, co mi Hospodin rozkázal.
6 A po uplynutí mnoha dní se stalo, že ke mně Hospodin řekl: Vstaň, jdi k Peráthu a vezmi odtamtud ten opasek, jejž jsem ti rozkázal tam ukrýt.
7 I odešel jsem k Peráthu a ten opasek jsem vyhledal a vzal z toho místa, kam jsem jej ukryl, a hle, ten opasek byl zkažený, nehodil se k ničemu.
8 I do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok:
9 Takto řekl Hospodin: Tak budu kazit pýchu Júdovu a pýchu Jerúsaléma, jež je veliká.
10 Tento zlý lid, ti zpěčující se slyšet mé slovo, kteří chodí v umíněnosti svého srdce a odešli za jinými bohy sloužit jim a klanět se jim, a no, bude jako tento opasek, jenž se k ničemu nehodí.
11 Ano, jako opasek lpí na bocích někoho, tak jsem dal všemu domu Isráélovu a všemu domu Júdovu ulpět na mně, - prohlášeno Hospodinem, - aby se mi stali lidem a věhlasem a chválou a ozdobou; a le neuposlechli.
12 I budeš k nim pronášet toto slovo: Takto řekl Hospodin, Bůh Isráélův: Každý měch se naplňuje vínem; a když k tobě řeknou: Zda přece nevíme, že se každý měch naplňuje vínem?
13 musíš k nim říci: Takto řekl Hospodin: Hle, já, chystám se všechny obyvatele této země i krále, kteří sedí místo Dávida na jeho trůně, i kněží a proroky a všechny obyvatele Jerúsaléma naplnit opilostí,
14 i budu je rozrážet jednoho o druhého a otce i syny spolu, prohlášeno Hospodinem, nebudu šetřit, aniž budu mít soucit, aniž se budu slitovávat, takže bych je nezničil.
15 Slyšte, a no, nastavte uši, nechť se nevyvyšujete, neboť promluvil Hospodin;
16 vz dejte čest Hospodinu, svému Bohu, dříve než bude působit tmu a dříve než se budou vaše nohy obrážet o hory za soumraku, a zatímco budete čekat na světlo, obrátí je v hlubokou temnotu, bude je měnit v černavu.
17 A nechcete-li to slyšet, bude má duše v úkrytech plakat, z příčiny vaší domýšlivosti, a no, mé oko bude hořce slzet a slzami se rozplývat, neboť stádo Hospodinovo bude zajato.
18 Řekni králi a královně-matce: Snižte se a tak sedněte, neboť sejde, co je na vašich hlavách, koruna vaší nádhery,
19 města jihu jsou uzamknuta a není otvírajícího; Júdá bude odvedena, ona všechna, bude odvedena - plný počet.
20 Povznes své oči a viz ty, kteří přicházejí od severu! Kde je stádo, jež ti bylo dáno, tvůj nádherný drobný dobytek?
21 Co budeš říkat, až bude proti tobě zakročovat, že jsi je ty naučila za náčelníky nad sebou jako hlavu? Zda tě nebudou zachvacovat bolesti, tak jako ženu při porodu?
22 A jestliže si budeš ve svém srdci říkat: Proč mě potkaly tyto věci? - Pro velikost tvé nepravosti byly odhaleny tvé podolky, násilí utrpěly tvé paty.
23 Zda umí Kúší změnit svou pleť a neb levhart své skvrny? Pak i vy můžete činit dobře, jsouce naučeni činit zle;
24 i budu je rozptylovat jako slámu pomíjející ve větru pustiny.
25 Toto je tvůj los, podíl tvých výměr ode mne, - prohlášeno Hospodinem, - ježto jsi na mne zapomněla a jala ses důvěřovat v klam,
26 takže i já vyhrnu tvé podolky nad tvou tvář a ukáže se tvá hanba.
27 Tvá cizoložství, tvá řehtání, necudnost tvého smilstva na pahrbcích, v poli, shledal jsem tvé hnusnosti. Běda tobě, Jerúsaléme, nemůžeš být očištěn; po jaké době ještě?