1Ty budeš spravedlivý, Hospodine, jestliže budu vůči tobě v rozepři, jen nechť s tebou smím promluvit o právech: Proč je cesta zlovolných zdárná, klidu se těší všichni hanebně se zpronevěřující?
2Zasadil jsi je, také se zakořenili, daří se, také nesou ovoce, ty jsi blízek v jejich ústech, a le dalek od jejich ledvin.
3A ty, Hospodine, mě znáš, umíš mě pro hlédat, zkoušce jsi podrobil mé srdce, jež je s tebou; urvi je jako drobný dobytek k porážce a odděl je ke dni zabíjení.
4Dokdy bude země truchlit a bylinstvo každého pole vadnout? Pro zlo bydlících v ní vymizela zvěř a ptactvo, neboť říkají: Nevidí naši budoucnost.
5Jestliže běžíš s pěšími a unaví tě, jak potom chceš závodit s koňmi? A cítíš se ty bezpečně v pokojné zemi? Jak si potom budeš počínat v nádheře u Jordánu?
6Vždyť i tvoji bratři a dům tvého otce, i oni se proti tobě nevěrně zachovali, i oni se jali zplna za tebou pokřikovat; nesmíš v ně věřit, byť k tobě pronášeli libá slova.
7Opustil jsem svůj dům, zavrhl jsem své dědictví, vy dal jsem milovanou své duše v dlaň jejích nepřátel,
8mé dědictví se mi stalo jako by lvem v lese, dovoluje si na mne svým hlasem; proto jsem je pojal v nenávist.
9Mé dědictví je mi pestrým supem, supové vůkol - na ně: Pojďte, shromážděte se, všechno zvířectvo pole, přivádějte k žrádlu!
10Mnozí pastýři zkazili mou vinici, rozdupali můj díl, učinili můj žádoucí díl pustinou, spouští;
11obrátil i jej v spoušť, zpustlý truchlí přede mnou, zpustošena je všechna země, neboť není nikoho kladoucího si to na srdce.
12Na všechny holé pahrbky v pustině přišli ničitelé, neboť Hospodin má meč sžírající od okraje země až po okraj země, žádné maso nemá pokoje.
13Zaseli pšenici a sežnou trní; natrápili se - nebudou mít prospěchu, i budou zostuzeni vašimi výtěžky, pro žár hněvu Hospodinova.
14Takto řekl Hospodin: Proti všem mým zlým sousedům, kteří sahají na dědictví, jež jsem dal zdědit svému lidu, Isráélovi: Hle, já, chystám se vyrvat je z povrchu půdy a dům Júdův vyrvat z jejich středu,
15a po mém vyrvání jich se bude dít: Budu se vracet a litovat jich a přivádět je zpět, každého do jeho dědictví a každého do jeho země.
16A bude se dít: Budou-li se pilně učit cestám mého lidu, přísahat při mém jménu: Jako že je živ Hospodin, jako učili můj lid přísahat při Baalovi, že budou v budováváni v střed mého lidu,
17pak-li nebudou poslouchat, budu onen národ vyrvávat, veskrze a hubením - prohlášeno Hospodinem.