1A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok:
2Nebudeš si brát ženu, aniž budeš mít syny a dcery v tomto místě,
3neboť takto řekl Hospodin o synech a o dcerách, jež se rodí v tomto místě, a o jejich matkách, jež je rodí, a o jejich otcích, již je plodí v této zemi:
4Budou umírat smrtelnými neduhy, nebudou oplakáváni a ni pohřbíváni, budou za hnůj na tváři půdy; budou docházet konce mečem a hladem a jejich mrtvoly se stanou potravou ptactvu nebes a zvěři země.
5Hospodin tedy řekl takto: Nechť nevstupuješ v dům křiku a nechť nechodíš k oplakávání a nechť jim neprojevuješ soustrast, neboť odejmu z blízkosti tohoto lidu svůj pokoj, prohlášeno Hospodinem, laskavost i slitování,
6a velicí i malí v této zemi pomřou, nebudou pohřbíváni, aniž pro ně budou plakat ani se řezat ani se vyholovat pro ně,
7aniž pro ně budou při truchlení lámat k utěšování někoho nad mrtvým, aniž je budou napájet číší útěchy nad otcem někoho a neb nad matkou někoho.
8Aniž budeš vstupovat v dům hostiny k sedění s nimi k jedení a k pití,
9neboť Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, řekl takto: Hle, já, chystám se dát přestat z tohoto místa před vašima očima a ve vašich dnech hlas u jásotu a hlas u radosti, hlas u ženicha a hlas u nevěsty.
10A až budeš všechna tato slova oznamovat tomuto lidu, bude se dít, že k tobě řeknou: Nač Hospodin proti nám mluvil o všem tomto velikém neštěstí, a co je naší nepravostí a co je naším hříchem, jímž jsme zhřešili vůči Hospodinu, našemu Bohu?
11I budeš k nim říkat: Protože mě vaši otcové opustili, prohlášeno Hospodinem, a jali se chodit za jinými bohy a sloužit jim a klanět se jim, a mne opustili a mého zákona přestali dbát;
12a vy jste se v počínání zachovali hůře než vaši otcové, neboť, hle vás, chodíte každý za umíněností svého zlého srdce bez obracení sluchu ke mně;
13i chci vás odmrštit z povrchu této země na zem, již neznáte vy a ni vaši otcové, a ť tam za dne i v noci sloužíte jiným bohům, kde vám nebudu prokazovat milost.
14Proto, hle, přicházejí dni, prohlášeno Hospodinem, kdy se již nebude říkat: Jako že je živ Hospodin, jenž vyvedl děti Isráélovy ze země Egypta,
15nýbrž: Jako že je živ Hospodin, jenž vyvedl děti Isráélovy ze země severu a ze všech zemí, kam je zahnal, neboť je budu zpět přivádět na půdu, již jsem dal jejich otcům.
16Hle, já, chystám se poslat pro mnoho rybářů, prohlášeno Hospodinem, a ť je vyrybaří, a potom chci poslat pro mnoho lovců, a ť je vyloví z povrchu každé hory a z povrchu každého pahrbku a z rozštěpů skalisk.
17Vždyť na všech jejich cestách jsou mé oči, ony nejsou skryty před mou tváří, aniž jsou zpřed mých očí schovány jejich nepravosti,
18i chci nejprve dvojnásob odplatit jejich nepravost a jejich hřích, pro jejich znesvěcení mé země mrtvolami svých hnusností, že mé dědictví naplnili svými ošklivostmi.
19Hospodine, má sílo a má posilo, mé útočiště v den úzkosti, k tobě budou přicházet národy od posledních končin země a budou říkat: Naši otcové zdědili jen klam, nicotu; v tom není nic prospěšného;
20zda si může člověk hotovit bohy? Vždyť to ne jsou bohové!
21Proto hle, já, chystám se dát jim poznat, tentokrát jim budu dávat poznat svou ruku a svou moc, a ť vědí, že mé jméno je Hospodin.