Jeremiah 17
1 Hřích Júdův je zaznamenán pisátkem ze železa, vyryt hrotem z diamantu na desku jejich srdce a na rohy vašich oltářů,
2 takže si jejich děti pamatují jejich oltáře a jejich ašéry, na zelené stromoví, na vyvýšené vyvýšeniny.
3 Mé pohoří v poli! Tvé bohatství a všechny tvé poklady budu při dávat ke kořisti, tvé výšiny za hřích, uvnitř všech tvých hranic,
4 a budeš, a to skrze sebe, muset upustit od svého dědictví, jež jsem ti dal; a no, chci tě učinit obsluhujícím tvé nepřátele v zemi, již neznáš, neboť jste v mém hněvu dali vzplát ohni; jenž bude planout navždy.
5 Takto řekl Hospodin: Budiž proklet muž, jenž důvěřuje v člověka a svou paží činí maso, a od Hospodina jeho srdce odstupuje!
6 Ten bude jako nahý ve stepi, aniž bude pociťovat, že přichází dobro, nýbrž bude osidlovat vyprahlá místa v pustině, zem, jež je země slaná a neobývaná.
7 Budiž požehnán muž, jenž důvěřuje v Hospodina! A no, předmětem jeho důvěry je Hospodin;
8 ten bude jako strom zasazený při vodách, jenž při potůčku vysílá své kořeny. Ten nebude pociťovat, že přichází horko, nýbrž jeho listí bude zelené; a ni v roce sucha nebude mít starostí, aniž bude selhávat stran přinášení ovoce.
9 Nade vše lstivé je srdce, a no, ono je zhoubné, kdo je zná?
10 Já, Hospodin, zpytující srdce a zkoušce podrobující ledviny, a to k dání každému podle jeho cesty, podle ovoce jeho skutků.
11 Koroptev líhne, co nenakladla; nadělavší si bohatství, ne však právem, bude je v polovici svých dní muset opustit a ve svém posledku se projevit bláznem.
12 Trůne slávy, výsosti od prvopočátku, místo naší svatyně!
13 Hospodine, naděje Isráélova, všichni opouštějící tě musejí být zostuzeni. - A no, odstupující ode mne musejí být zapsáni v zem, neboť opustili zřídlo živých vod, Hospodina.
14 Uzdrav mě, Hospodine, a ť smím být uzdraven, vysvoboď mě, a ť smím být vysvobozen, neboť mou chválou jsi ty!
15 Hle, oni ke mně praví: Kde je slovo Hospodinovo? Nuže, nechť přichází!
16 A já jsem nechvátal od následování tě jako pastýř, aniž jsem byl dychtiv zhoubného dne; ty víš; vyjadřování mých rtů nastávalo před tvou tváří.
17 Kéž se mi nestáváš zkázou, ty, mé útočiště v zlý den;
18 kéž jsou zostuzováni moji pronásledovatelé, aniž budu zostuzován já, kéž se strachují oni, aniž se budu strachovat já! Přivést na ně den pohromy, a no, rozdrť je dvojnásobným rozdrcením!
19 Hospodin ke mně řekl takto: Jdi a postav se v bráně synů lidu, jíž vstupují králové Júdovi a jíž vycházejí, a ve všech branách Jerúsaléma,
20 a budeš k nim říkat: Slyšte slovo Hospodinovo, králové Júdovi a všechen Júdo a všichni obyvatelé Jerúsaléma, kteří vstupujete v tyto brány:
21 Takto řekl Hospodin: Dejte si pozor sami na sebe, nechť nenosíte a v brány Jerúsaléma nevnášíte břemen v den soboty,
22 aniž smíte v den soboty břemena vynášet ze svých domů, aniž smíte vykonávat jakékoli zaměstnání, nýbrž musíte den soboty světit podle toho, co jsem rozkázal vašim otcům;
23 a le neuposlechli, aniž nachýlili své ucho, nýbrž zatvrdili svou šíji, aby ne bylo slyšícího a aby ne bylo přijímání ponaučení.
24 A stane se, budete-li ke mně pilně obracet sluch, prohlášeno Hospodinem, aby ne bylo vnášení břemen v brány tohoto města v den soboty, a no, k svěcení dne soboty, aby v něm ne bylo vykonávání jakéhokoli zaměstnání,
25 že v brány tohoto města budou vstupovat králové a knížata, sedící na trůně Dávidově, vozící se na vozech a na koních, oni a jejich knížata, muži Júdovi a obyvatelé Jerúsaléma, a toto město zůstane navždy obýváno.
26 I přijdou z měst Júdových a z okolí Jerúsaléma a ze země Benjámínovy a z nížiny a z pohoří a z Negevu, přinášejíce vzestupné a jiné oběti a oběti dar u a kadidlo, a no, přinášejíce děkovné oběti v dům Hospodinův.
27 A nebudete-li ke mně obracet sluch k svěcení dne soboty tak, aby ne bylo nošení břemen při vstupování v brány Jerúsaléma v den soboty, pak v jeho branách zanítím oheň, jenž sežere paláce Jerúsaléma, aniž bude hasnout.