1Hřích Júdův je zaznamenán pisátkem ze železa, vyryt hrotem z diamantu na desku jejich srdce a na rohy vašich oltářů,
2takže si jejich děti pamatují jejich oltáře a jejich ašéry, na zelené stromoví, na vyvýšené vyvýšeniny.
3Mé pohoří v poli! Tvé bohatství a všechny tvé poklady budu při dávat ke kořisti, tvé výšiny za hřích, uvnitř všech tvých hranic,
4a budeš, a to skrze sebe, muset upustit od svého dědictví, jež jsem ti dal; a no, chci tě učinit obsluhujícím tvé nepřátele v zemi, již neznáš, neboť jste v mém hněvu dali vzplát ohni; jenž bude planout navždy.
5Takto řekl Hospodin: Budiž proklet muž, jenž důvěřuje v člověka a svou paží činí maso, a od Hospodina jeho srdce odstupuje!
6Ten bude jako nahý ve stepi, aniž bude pociťovat, že přichází dobro, nýbrž bude osidlovat vyprahlá místa v pustině, zem, jež je země slaná a neobývaná.
7Budiž požehnán muž, jenž důvěřuje v Hospodina! A no, předmětem jeho důvěry je Hospodin;
8ten bude jako strom zasazený při vodách, jenž při potůčku vysílá své kořeny. Ten nebude pociťovat, že přichází horko, nýbrž jeho listí bude zelené; a ni v roce sucha nebude mít starostí, aniž bude selhávat stran přinášení ovoce.
9Nade vše lstivé je srdce, a no, ono je zhoubné, kdo je zná?
10Já, Hospodin, zpytující srdce a zkoušce podrobující ledviny, a to k dání každému podle jeho cesty, podle ovoce jeho skutků.
11Koroptev líhne, co nenakladla; nadělavší si bohatství, ne však právem, bude je v polovici svých dní muset opustit a ve svém posledku se projevit bláznem.
12Trůne slávy, výsosti od prvopočátku, místo naší svatyně!
13Hospodine, naděje Isráélova, všichni opouštějící tě musejí být zostuzeni. - A no, odstupující ode mne musejí být zapsáni v zem, neboť opustili zřídlo živých vod, Hospodina.
14Uzdrav mě, Hospodine, a ť smím být uzdraven, vysvoboď mě, a ť smím být vysvobozen, neboť mou chválou jsi ty!
15Hle, oni ke mně praví: Kde je slovo Hospodinovo? Nuže, nechť přichází!
16A já jsem nechvátal od následování tě jako pastýř, aniž jsem byl dychtiv zhoubného dne; ty víš; vyjadřování mých rtů nastávalo před tvou tváří.
17Kéž se mi nestáváš zkázou, ty, mé útočiště v zlý den;
18kéž jsou zostuzováni moji pronásledovatelé, aniž budu zostuzován já, kéž se strachují oni, aniž se budu strachovat já! Přivést na ně den pohromy, a no, rozdrť je dvojnásobným rozdrcením!
19Hospodin ke mně řekl takto: Jdi a postav se v bráně synů lidu, jíž vstupují králové Júdovi a jíž vycházejí, a ve všech branách Jerúsaléma,
20a budeš k nim říkat: Slyšte slovo Hospodinovo, králové Júdovi a všechen Júdo a všichni obyvatelé Jerúsaléma, kteří vstupujete v tyto brány:
21Takto řekl Hospodin: Dejte si pozor sami na sebe, nechť nenosíte a v brány Jerúsaléma nevnášíte břemen v den soboty,
22aniž smíte v den soboty břemena vynášet ze svých domů, aniž smíte vykonávat jakékoli zaměstnání, nýbrž musíte den soboty světit podle toho, co jsem rozkázal vašim otcům;
23a le neuposlechli, aniž nachýlili své ucho, nýbrž zatvrdili svou šíji, aby ne bylo slyšícího a aby ne bylo přijímání ponaučení.
24A stane se, budete-li ke mně pilně obracet sluch, prohlášeno Hospodinem, aby ne bylo vnášení břemen v brány tohoto města v den soboty, a no, k svěcení dne soboty, aby v něm ne bylo vykonávání jakéhokoli zaměstnání,
25že v brány tohoto města budou vstupovat králové a knížata, sedící na trůně Dávidově, vozící se na vozech a na koních, oni a jejich knížata, muži Júdovi a obyvatelé Jerúsaléma, a toto město zůstane navždy obýváno.
26I přijdou z měst Júdových a z okolí Jerúsaléma a ze země Benjámínovy a z nížiny a z pohoří a z Negevu, přinášejíce vzestupné a jiné oběti a oběti dar u a kadidlo, a no, přinášejíce děkovné oběti v dům Hospodinův.
27A nebudete-li ke mně obracet sluch k svěcení dne soboty tak, aby ne bylo nošení břemen při vstupování v brány Jerúsaléma v den soboty, pak v jeho branách zanítím oheň, jenž sežere paláce Jerúsaléma, aniž bude hasnout.