1Slovo, jež se do stalo z blízkosti Hospodinovy k Jeremjovi, výrok:
2Vstaň a sestup v dům hrnčíře a tam ti budu zvěstovat svá slova.
3I sestoupil jsem v dům hrnčíře, a hle ho, konal práci na kruzích;
4a když se nádoba, již on hotovil, v hlíně, v ruce hrnčířově pokazila, zpracoval ji zase v jinou nádobu, podle toho, co bylo v očích hrnčířových správné zhotovit.
5I do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok:
6Zda nemohu jako tento hnčíř činit s vámi, dome Isráélův - prohlášeno Hospodinem -? Hle, jako hlína v ruce hrnčířově, tak vy v ruce mé, dome Isráélův.
7Hned mohu mluvit stran národa a neb stran království o rvaní a o boření a o hubení,
8a le od vrátí-li se onen národ od svého zla, protože jsem proti němu promluvil, budu mít lítost nad zlem, jež učinit mu jsem pojal úmysl.
9A hned mohu mluvit stran národa a neb stran království o budování a o vysazování,
10a le jme-li se páchat, co je v mých očích zlé, bez poslouchání na můj hlas, budu mít lítost nad blahem, jímž jsem slíbil oblažit jej.
11Nuže nyní tedy prones k mužům Júdovým a před obyvateli Jerúsaléma výrok: Takto řekl Hospodin: Hle, já se chystám proti vám zosnovat zlo a ukládám proti vám úklad, nuže, vraťte se každý ze své zlé cesty a polepšete své cesty a své skutky.
12Řeknou však: Beznadějné, neboť půjdeme za svými úmysly a budeme uskutečňovat každý umíněnost svého zlého srdce.
13Proto řekl Hospodin takto: Nuže, otažte se mezi národy, kdo uslyšel takovéto věci! Panna Isráélova spáchala věc velmi děsivou.
14Zda může sníh Levánónu sejít ze skály pole? Mohou-li selhat cizí vody, studené, řinoucí se?
15Kdežto můj lid na mne zapomněl, zakuřují marnosti; ty způsobily jejich klopýtání na jejich cestách, dávných stezkách, k chození pěšinami cesty nenasypané,
16k obrácení jejich země v hrůzu, trvalý sykot - každý po ní přecházející se bude hrozit a svou hlavou potřásat;
17jako vítr od východu je budu rozptylovat před tváří nepřítele, v den jejich zhouby se na ně budu dívat šíjí a ne tváří.
18I řekli: Pojďte a plánujme na Jeremju plány, nemůže se přece ztratit zákon od kněze a ni rada od moudrého a ni slovo od proroka; pojďte a ubíjejme ho jazykem a nechť neupínáme sluch k žádným jeho slovům.
19Upínej, Hospodine, sluch ke mně, a no, naslouchej hlasu mých odpůrců!
20Zda má za dobro být odpláceno zlem? Vždyť mé duši vykopali propadliště! Vzpomeň na mé stání před tvou tváří k při mlouvání za dobro pro ně, k od vrácení tvého popuzení od nich!
21Proto vy dej jejich děti hladu, vyžeň je v moc meče, a ť se jejich ženy stanou bezdětnými a vdovami a jejich muži nechť jsou poráženi smrtí, jejich jinoši pobíjeni mečem v boji;
22nechť je z jejich domů slyšet křik, až na ně náhle budeš přivádět bandu záškodníků, neboť vykopali propadliště k mému polapení, mým nohám tajně nastražili pasti.
23A ty, Hospodine, znáš všechny jejich záměry proti mně k smrti, kéž nedáváš přikrytí na jejich nepravost, a no, kéž jejich hřích nevymazáváš z přítomnosti své tváře a kéž jsou před tvou tváří svrhováni; jednej s nimi v čas svého hněvu!