Bible

1 Nechtějte mnozí být učiteli, moji bratři; vězte, že se nám dostane těžšího rozsudku - 2 vždyť všichni často klopýtáme. Neklopýtá-li někdo v slovu, je to dokonalý muž, schopný udržet na uzdě i celé tělo. 3 Hle, do úst koní klademe udidla, by nás poslouchali, a celé jejich tělo obracíme; 4 hle, i lodi, jež jsou tak veliké a poháněné prudkými větry, se velmi malým kormidlem obracejí, kamkoli zamýšlí libovůle řidiče. 5 Tak je i jazyk malý úd a velikými věcmi se holedbá. Hle, jak nepatrný oheň - jak veliký les zanítí! 6 A jazyk je oheň, svět nespravedlivosti; jazyk mezi našimi údy vystupuje jako poskvrňovač celého těla a podpalovač běhu přirozenosti, a je podpalován peklem. 7 Ano, každé plémě i zvířat i ptáků i plazů i mořských živočichů lze krotit a je zkroceno plemenem lidským, 8 jazyk však nikdo z lidí zkrotit nemůže - nepokojné zlo, vrchovatě plný smrtonosného jedu. 9 Jím velebíme Pána a Otce a jím zlořečíme lidem podle Boží podoby učiněným; 10 z těchže úst vychází velebení i zlořečení. Nehodí se, moji bratři, by se tyto věci takto děly. 11 Což snad pramen z téhož otvoru chrlí sladké i hořké? 12 Což může, moji bratři, fíkovník poskytnout olivy nebo vinná réva fíky? Aniž může solanka poskytnout sladkou vodu. 13 Kdo je mezi vámi moudrý a vzdělaný? Nechť své činy ukáže řádným chováním v tiché moudrosti; 14 máte-li však ve svém srdci hořkou řevnivost a svárlivost, nevychloubejte se a ne lžete proti pravdě. 15 Toto není moudrost dolů přicházející shora, nýbrž pozemská, přirozená, démonská, 16 neboť kde řevnivost a svárlivost, tam rozvrat a veškerá ničemná věc. 17 Ta moudrost shora však je především čistá, potom pokojná, umírněná, povolná, vrchovatě plná smilování a dobrého ovoce, nepochybující, nepředstíraná. 18 Ovoce spravedlnosti v pokoji se však rozsévá těm, kdo pokoj působí.