1Procitni, procitni, vezmi na sebe svou sílu, Cijjóne, vezmi na sebe roucha své ozdoby, Jerúsaléme, svaté město, neboť již nadále nebude v tebe vstupovat neobřezanec a nečistý,
2otřes se od prachu, povstaň, usedni, Jerúsaléme, nechť se uvolní pouta tvé šíje, zajatkyně, dcero Cijjónu!
3Neboť takto řekl Hospodin: Zdarma jste byli prodáni, aniž budete penězi vykupováni,
4neboť takto řekl Pán, Hospodin: Poprvé sestoupil můj lid v Egypt k pobývání tam, a Aššúr se za nic jal jej utiskovat;
5nuže tedy co zde mám, - prohlášeno Hospodinem, - když můj lid byl zdarma pobrán? Jeho vládcové skučí, - prohlášeno Hospodinem, - a ustavičně, po celý den, je mým jménem opovrhováno.
6Proto můj lid musí mé jméno poznat, proto, v onen den, že já jsem ON, jenž mluví - hle, já!
7Jak spanilé jsou na horách nohy nositele dobré zvěsti, hlásajícího pokoj, nositele dobré zvěsti blaha, hlásajícího záchranu, pravícího Cijjónu: Tvůj Bůh se ujal kralování. -
8Hlas tvých pozorovatelů! Povznesli hlas, pospolu plesají, - neboť okem v oko vidí, - při Hospodinově návratu na Cijjón;
9rozhlaholte se, plesejte pospolu, rumiště Jerúsaléma, neboť Hospodin potěšil svůj lid, vykoupil Jerúsalém!
10Hospodin před očima všech národů obnažil svou svatou paži, a by všechny končiny země uviděly vysvobození našeho Boha. -
11Odstupte, odstupte, vyjděte odtamtud, nechť se nedotýkáte nečistého, vyjděte zprostřed něho, očistěte se, nosiči náčiní Hospodinových!
12Vždyť nemusíte vycházet v chvatu ani se ubírat úprkem, neboť před vaší tváří se bude ubírat Hospodin a vaším zadním vojem bude Bůh Isráélův.
13Hle, můj Služebník si bude rozumně počínat, bude velmi vyzdvihován a povznášen a vyvýšen;
14jakkoli se nad ním mnozí zhrozili (tak ové bylo znetvoření jeho vzhledu nad kohokoli, jeho zjevu nad syny člověka),
15právě proto bude moci skrápět mnohé národy; králové nad ním budou zavírat svá ústa, neboť uvidí, co jim nebylo vyrozprávěno, a postřehnou, co neuslyšeli.