1Kdo uvěřil naší zvěsti? A komu byla zjevena paže Hospodinova?
2Ano, vzešel před jeho tváří jako výmladek a jako kořen ze země sucha, nemaje zjevu ani lesku, že bychom ho chtěli vidět, ani vzhledu, že bychom ho byli žádostivi.
3Bylo jím pohrdáno a byl opuštěn lidmi, muž bolestí a obeznámený s utrpení m, a to za zakrývání tváře před námi; bylo jím pohrdáno, takže jsme si ho nevážili.
4On vskutku snášel naše útrapy, a naše bolesti - naložil si je, a my jsme ho považovali za zasaženého, udeřeného Bohem, jím pokořovaného;
5on však byl zraněn našimi přestoupeními, zdeptán našimi nepravostmi, na něm byl trest k našemu pokoji a v jeho modřinách se nám dostalo uzdravení.
6My všichni jsme se zatoulali jako drobný dobytek, otočili jsme se každý na svou cestu, a Hospodin přiměl nepravost nás všech střetnout se s ním.
7Byl podroben sužování, a le on se sklonil, aniž otvíral svá ústa; byl veden jako dobytče k porážce, a jako ovce je němá před tváří svých střihačů, tak svá ústa neotvíral;
8byl zachvácen sevřením a soudem, a no, kdo může uvážit jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, přestoupením mého lidu se mu dostalo rány.
9A hrob mu určil i mezi zlovolnými, a le byl ve své smrti s boháčem, protože nespáchal křivdu, aniž v jeho ústech byla lest.
10A le deptat ho chtěl Hospodin, dopustil utrpení; bude-li se jeho duše klást v oběť za provinění, bude vidět své símě, prodlužovat své dni, a přání Hospodinovo se v jeho ruce bude dařit;
11tím, co bude vidět z námahy své duše, se bude sytit. V poznání sebe bude moci Spravedlivý, můj Služebník, mnohým udělit ospravedlnění, neboť jejich nepravosti ponese on.
12Proto mu chci dát podíl mezi velikými, a no, s mocnými bude dělit lup za to, že na smrt vylil své žití a dal se započítat s přestupníky, že hřích mnohých pře vzal on a za přestupníky se přimlouval.