1V onen den si bude Hospodin svým mečem, tvrdým a velikým a mohutným, dokročovat na livjáthána, prchajícího hada, a no, na livjáthána, stočeného hada, a bude zabíjet netvora, jenž je v moři.
2V onen den bude vinice vína, zpívejte jí;
3já, Hospodin, ji opatruji, každé chvíle ji zavlažuji, aby proti ní nezakročoval i; nocí i dnem ji opatruji.
4Popuzení při mně není; kdo by mi chtěl nastavit trnité křoví, bodláčí v boji? Uměl bych se s tím vypořádat, mohl bych to vše spálit,
5leč by se chtěl přidržovat mé síly, uzavřít se mnou mír - mír se mnou uzavřít.
6Ty, již budou přicházet, bude zakořeňovat, Jákób pokvete, a no, Isráél vypučí, i budou plnit tvář světa ovocem.
7Zda jej bil jako bitím jeho bijce? Byl-li zabíjen jako zabíjením jeho zabíjených?
8Podle míry jsi jej při jeho posílání pryč napadal rozepří, vykonal prosévání svým prudkým větrem v den východního vanutí;
9takže se tímto nepravost Jákóbova přikrývá, a všechno ovoce odstranění jeho hříchu je toto: V jeho pokládání všech kamenů oltářů za kameny na vápno, určené k rozdrobení; ašéry a sluneční kůly nebudou povstávat.
10Neboť opevněné město je osamělé, příbytek vyprázdněný a opuštěný jako pustina; tam se pase tele a tam uléhá a spotřebovává jeho křoví.
11Při uschnutí jeho proutí si je odlamují, přicházejí ženy; podpalují to, neboť on en lid ne má soudnosti; proto ho jeho Zhotovitel nebude litovat, ne, jeho Ztvárnitel mu nebude přízniv.
12A v onen den se bude dít: Hospodin bude vytloukat od proudu Řeky až po potok Egypta, a vy, děti Isráélovy, budete sbíráni jeden po druhém,
13a v onen den se bude dít: Bude se troubit na velikou troubu a ti, již budou zahynutí blízcí v zemi Aššúrově, a ti, již budou zahnaní v zemi Egypta, přijdou a na svaté hoře v Jerúsalémě se budou klanět Hospodinu.