Hosea 7
1 Při mém hojení Isráéle, tu vyšla najevo nepravost Efrájimova a zla Šómrónu, neboť se dopouštějí podvodu, i vloupávají se zloději a venku řádí bandy záškodníků,
2 aniž říkají svým srdcím, že si všechna jejich zla připomínám, nyní je jejich skutky obklíčily - octly se před mou tváří.
3 Svým zlem rozveselují krále a svými lžemi knížata;
4 oni všichni jsou cizoložníci, podobní peci rozpálené od pekaře, jenž ustává od prohrabování od zamísení těsta až do jeho vykynutí.
5 V den našeho krále mu knížata přivodila onemocnění rozohněním z vína; podal si ruku s posměvači -
6 ano, při svém číhání učinili své srdce téměř jako by pecí, jejich pekař celou noc spí, ráno ono hoří jako planoucí oheň.
7 Oni všichni jsou horoucí jako pec a sžírají své soudce, všichni jejich králové padli; není mezi nimi volajícího ke mně.
8 Efrájim, ten se plete mezi národnosti; Efrájim se stal plackou neobracenou,
9 jeho sílu sžírají cizáci, aniž on ví, i šediny se na něm tu a tam ukazují, aniž on ví,
10 a proti tváři Isráélově svědčí jeho pýcha, aniž se stran všeho tohoto vracejí k Hospodinu, svému Bohu, aniž ho hledají.
11 A Efrájim se stal jako by bláhovou holubicí bez rozumu: Volají Egypt, chodí v Aššúr;
12 jak půjdou, budu na ně rozprostírat svou síť, jako ptactvo nebes je budu srážet; budu je podrobovat kázni podle zvěsti jejich shromáždění.
13 Běda jim, neboť ode mne utekli, pustošení jim, neboť se proti mně vzepřeli, a já jsem je chtěl osvobodit, a le oni se jali proti mně vyslovovat lži,
14 aniž ke mně ve svém srdci křičí, když na svých lůžkách skučí; srocují se pro obilí a mošt, odvracejí se proti mně,
15 a č jsem já vyučoval, posiloval jejich paže, a le zamýšlejí proti mně zlo.
16 Vracejí se, nikoli do výše; stali se jako by klamným lukem, jejich vůdcové budou padat mečem pro zlost svého jazyka; toto bude předmětem výsměchu jim v zemi Egypta.