1Pojďte, a ť se vracíme k Hospodinu; ano, on rval, a le bude nás hojit, zraňoval, a le bude nás obvazovat;
2po dvou dnech nás bude oživovat, v třetí den nám bude dávat vstát, i budeme žít před jeho tváří
3a poznávat - hnát se za poznáním - Hospodina. Jeho vycházení je zajištěno jako úsvit, i bude k nám přicházet jako příval, jako déšť pozdní i raný na zem i.
4Co mám s tebou učinit, Efrájime? Co mám s tebou učinit, Júdo? Vždyť vaše dobrota je jako oblak jitra a jako časně se objevující kapky rosy, to, co mizí!
5Proto jsem se jal otesávat je skrze proroky, porážet je výroky svých úst, a by tvá odsouzení vycházela jako světlo;
6vždyť oblibuji dobrotu a nikoli oběti, a poznání Boha nad vzestupné oběti,
7oni však, jako lidé, přestoupili smlouvu; tehdy se proti mně dopustili nevěrnosti.
8Gileád je hradiště dopouštějících se nepravosti, poznačené stopami od krve,
9a jako bandy záškodníků na někoho číhají, tak společenství kněží, ti na cestě do Šechemu vraždívají - ano, páší hanebnost.
10V domě Isráélově jsem uviděl děsivou věc: Je tam smilstvo Efrájimovo, Isráél je znečištěn;
11i tobě, Júdo, je určena žeň - při mém od vracení zajetí mého lidu.