1Troubu k tvým ústům! Jako by orel proti domu Hospodinovu, protože přestoupili mou smlouvu a proti mému zákonu se vzepřeli!
2Budou ke mně křičet: Můj Bože, známe tě, Isráél! -
3A le Isráél zavrhl dobro; bude ho nepřítel pronásledovat.
4Oni dosazují krále, ne však ode mne, dosazují knížata, jichž neuznávám; své stříbro a své zlato si činí modlami, takže bude muset být zničeno.
5Tvé tele, Šómróne, zavrhl; vzplál proti nim můj hněv - až dokdy budou neschopni nevinnosti?
6Vždyť i ono je z Isráéle, zhotovil je zlatník, takže ono ne ní Bůh - ano, tele Šómrónu bude na kusy.
7Neboť rozsévali vítr, i budou žnout bouři; nebude to mít osení, výhonky nebudou vytvářet mouku; co snad budou moci vytvořit, budou pohlcovat cizáci.
8Isráél byl pohlcen; nyní se mezi národy stali jako by nádobou, v ní ž není zalíbení.
9Vždyť vystoupili v Aššúr; divoký osel si zůstává o samotě, Efrájim, ti si najali milovníky;
10i když mezi národy najímají, budu je nyní shromažďovat, a ť se začnou zmenšovat od břemene krále knížat.
11Vždyť Efrájim rozmnožil oltáře - k hřešení se mu do staly oltáře, k hřešení!
12Psal jsem pro něho deset tisíc věcí ze svého zákona - byly počteny za tolik jako něco nepatřičného.
13Oběti darů mně? Obětují a jedí maso - Hospodin je blahovolně nepřijímá, nyní si bude připomínat jejich nepravosti a bude navštěvovat jejich hříchy; oni se budou vracet v Egypt.
14A no, Isráél zapomněl na svého Zhotovitele a jal se budovat chrámy, a Júdá rozmnožil opevněná města, vypustím však v jeho města oheň, jenž sežere jeho paláce.