1Když Isráél byl dítětem, tu jsem ho miloval a povolal jsem svého syna z Egypta;
2jak je povolávali, tak od jejich tváře odcházeli, obětovali Baalím a zakuřovali sochám.
3A já jsem Efrájima stavěl na nohy braním jich za jejich paže, aniž věděli, že jsem je hojil;
4přitahoval jsem je provazy lidí, lany lásky, a byl jsem jim jako by nadnášejícími jho nad jejich čelisti a nakláněl jsem se k němu, krmil jsem ho.
5Nebude se vracet do země Egypta, nýbrž jeho králem bude on - Aššúr, neboť odmítli vrátit se,
6a v jeho městech bude kroužit meč, i zničí a sežere jeho závory z příčiny jejich záměrů.
7A můj lid, ti jsou náchylní k odpadnutí ode mne; a č volají do výše, nepozvedají se, nikdo.
8Jak bych se tě mohl vz dát, Efrájime, vydat tě na pospas, Isráéli? Jak bych se tě mohl vz dát jako Admy, naložit s tebou jako s Cevójím? Mé srdce se ve mně převrátilo, spolu se vznítily city soucitu;
9nebudu uplatňovat žár svého hněvu, nebudu se vracet k hubení Efrájima, vždyť já jsem BŮH a ne člověk, Svatý uvnitř tebe, aniž budu vstupovat ve žhavosti rozhorlení.
10Nechť jdou za Hospodinem - bude řvát jako lev; když on bude řvát, budou s chvěním přispěchávat děti od západu,
11jako ptáče budou s chvěním přispěchávat z Egypta a jako holubice ze země Aššúrovy, i budu je ubytovávat v jejich domech, prohlášeno Hospodinem.
12Efrájim mě obklopoval lží a dům Isráélův klamem, když Júdá ještě kráčel s BOHEM a se svatými věcmi, jsa věren. -