1Ovšem pak měla i první úmluva pravidla svaté služby a svatyni, svatyni pozemskou.
2Bylť zřízen stan; první, v němž byl i svícen i stůl a vyložená sestava chlebů - tomu se říká Svatý;
3za druhou pak oponou stan, jemuž se říká Svatý svatých,
4obsahující zlatou kadidelnici a schránu úmluvy, ze všech stran vůkol potaženou zlatem, v níž byl zlatý džbán, obsahující manu, a Árónova hůl, jež byla vypučela, a desky úmluvy,
5a nahoře nad ní byli cherubové slávy, zastiňující slitovnici. O těchto věcech dopodrobna mluvit nyní není čas.
6Nuže, když tyto věci jsou takto zřízeny, vcházejí do prvního stanu svaté služby odbavovat kněží po všechen čas,
7avšak do druhého jen velekněz jednou do roka, ne bez krve, již přináší sám za sebe a za poblouzení lidu.
8Tím Svatý Duch poukazuje na toto: Že cesta do svatých míst ještě není zjevena, dokud první stan má své postavení;
9on je obrazným náznakem pro přítomné období, podle něhož se přinášejí i dary i oběti, neschopné toho, kdo koná svatou službu, učinit co do svědomí dokonalým,
10jen na základě pokrmů a nápojů a rozličných mytí - pravidla masa, uložená do období nápravy.
11Kristus však, přišed jako velekněz budoucích dobrých věcí ve spojení s lepším a dokonalejším stanem, ne rukama zhotoveným, (to jest ne tohoto stvoření,)
12ani s krví kozlů a telat, nýbrž se svou vlastní krví, vstoupil jednou provždy do svatých míst, zjednav věčné vykoupení.
13Ano, jestliže krev kozlů a býků a popel jalovice, skrápějící poskvrněné, posvěcuje k čistotě masa,
14čím spíše krev KRISTA, jenž skrze věčného Ducha sám sebe bezúhonného přinesl v oběť Bohu, očistí vaše svědomí od mrtvých činů ke konání svaté služby živému Bohu?
15A pro tuto příčinu je prostředníkem nové úmluvy, tak aby se, když nastala smrt k osvobození od přestoupení, jež nastala za první úmluvy, povolaným dostalo příslibu věčného dědictví.
16(Vždyť kde je závěť, musí nutně docházet k smrti zůstavitele;
17závěť je přece platná při mrtvých, jelikož nijak nemá účinnosti, pokud zůstavitel žije.)
18Nebyla tudíž ani první úmluva nastolena bez krve;
19když totiž každý příkaz byl podle zákona od Mojžíše pověděn všemu lidu, vzal krev telat a kozlů s vodou a šarlatovou vlnou a yzopem a pokropil i samu knihu i všechen lid,
20pravě: Toto je krev úmluvy, již vzhledem k vám přikázal Bůh;
21a také stan a všechny nádoby k službě podobně pokropil krví.
22A téměř všechny věci se podle zákona krví očišťují a bez vylití krve k odpuštění nedochází;
23nutno tedy, by se obrazná znázornění věcí v nebesích očišťovala těmito, nebeské věci samy však lepšími obětmi než tyto;
24KRISTUS přece nevstoupil do svatých míst rukou zřízených, jež jsou zobrazení mi skutečných, nýbrž do samého nebe, by se nyní za nás objevil Boží tváři;
25ani aby sám sebe v oběť přinášel mnohokrát, jako právě velekněz do svatých míst rok co rok vstupuje s krví ne svou,
26jelikož pak by byl musel od založení světa mnohokrát trpět, nyní však byl zjeven jednou při skončení věků k odklizení hříchu jeho obětí.
27A jako je lidem uloženo jednou umřít a poté soud,
28tak se i KRISTUS, byv jednou přinesen v oběť k tomu, by na sebe vzal hříchy mnohých, ukáže těm, kdo ho vyčkávají, podruhé bez vztahu k hříchu k záchraně.