Hebrews 10
1 Zákon totiž, obsahující stín budoucích dobrých věcí, ne sám obraz skutečností, nikdy nemůže ty, kteří přistupují, k dokonalosti přivést obětmi, rok co rok týmiž, jež trvale přinášejí.
2 Nebyly by se jinak přestaly přinášet, protože by ti, kteří konají svatou službu, již neměli žádného svědomí stran hříchů, jsouce jednou očištěni?
3 Ale v nich je rok co rok hříchů připomínání;
4 krev býků a kozlů přece ne ní schopna hříchů zbavovat.
5 Proto praví, vstupuje do světa: Oběť a posvátný dar sis nepřál, připravil jsi mi však tělo;
6 oběti cele spalované a za hřích se ti nezalíbily.
7 Tu jsem řekl: Hle, přicházím (ve svitku knihy je o mně psáno) vykonat, Bože, tvé přání.
8 Výše pravil: Oběti a posvátné dary a oběti cele spalované a za hřích sis nepřál, aniž se ti zalíbily, (jež se přinášejí podle zákona,) a
9 tu pověděl: Hle, přicházím vykonat tvé přání - odstraňuje první, aby ustanovil druhé -
10 a v tomto přání jsme posvěceni skrze přinesení těla Ježíše Krista v oběť jednou provždy.
11 A každý kněz ovšem stojí, když denně slouží a mnohokrát přináší tytéž oběti, jež nikdy nemohou hříchy sejmout,
12 kdežto on, přines za hříchy jednu oběť, natrvalo po Boží pravici usedl
13 a nadále vyčkává, až budou jeho nepřátelé položeni za podnož jeho nohou,
14 neboť jedním přinesením oběti učinil ty, kdo jsou posvěcováni, natrvalo dokonalými.
15 A svědčí nám o tom i Svatý Duch, neboť poté co bylo řečeno:
16 Úmluva, již si vůči nim po oněch dnech umluvím, bude tato, praví PÁN: Klada své zákony na jejich srdce, napíši je i na jejich myslích;
17 a nikdy již nevzpomenu na jejich hříchy a na jejich bezzákonnosti.
18 Kde však je odpuštění jich, není již přinášení obětí za hřích.
19 Majíce tedy, bratři, v krvi Ježíšově smělost k vcházení do svatých míst,
20 novou a živou cestu, již pro nás zasvětil skrze oponu, to jest jeho lidství,
21 a nad Božím domem velikého kněze,
22 přistupujme s opravdovým srdcem v plném ujištění víry, jsouce na srdcích skropením očištěni od zlého svědomí a na těle vykoupáni v čisté vodě.
23 Vyznání naděje podržujme nezlomné, (ten, jenž dal příslib, je přece věren,)
24 a věnujme si navzájem pozornost k podněcování lásky a dobrých činů,
25 nezanechávajíce svého scházení, jak je obyčejem některých, nýbrž se navzájem povzbuzujíce, a to tím spíše, čím více vidíte přicházet den.
26 Jestliže totiž po přijetí plného poznání pravdy úmyslně hřešíme, nezbývá již žádná obět za hříchy,
27 nýbrž jakési strašné vyčkávání soudu a žár ohně, jenž bude stravovat protivníky.
28 Zamítl-li kdo zákon Mojžíšův, bez slitování při dvou nebo třech svědcích umírá;
29 čím horšího trestu, myslíte, bude za hodného považován ten, kdo Božího Syna pošlapal a krev úmluvy, jíž byl posvěcen, ne uznal než za obyčejnou a Ducha milosti urazil?
30 Známe přece toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví PÁN; a dále: PÁN bude svůj lid soudit.
31 Je strašné upadnout do rukou živého Boha.
32 Připomínejte si však dřívější dni, v nichž jste, byvše osvíceni, vydrželi mnoho zápolení v utrpeních, -
33 když jste jednak byli za divadlo vystavováni i v pohanách i v trýzních, jednak jste se však také stali společníky těch, jimž se takto vedlo;
34 projevovali jste přece i soustrast s vězni a s radostí jste připustili plenění toho, co jste měli, vědouce, že pro sebe máte lepší majetek, a trvalý.
35 Neodvrhujte tedy svou smělost, jež s sebou nese velikou odplatu;
36 ano, máte zapotřebí vytrvalosti, abyste vykonajíce Boží vůli získali příslib.
37 Vždyť jak velmi, jak velmi ještě málo! Ten, jenž přichází, se dostaví a nebude odkládat.
38 Spravedlivý však bude žít z víry; a: Stáhne-li se zpět, nenachází v něm má duše záliby.
39 My však nejsme z těch, kdo se stahují zpět k záhubě, nýbrž z víry k zachování duše.