1Nuže, na těch věcech, o nichž je řeč, je hlavní toto: Máme za velekněze takového, jenž usedl na pravici trůnu veličenství v nebesích
2jako vykonavatel služby svatých míst a pravého stanu, jejž zřídil PÁN [a] ne člověk.
3Každý velekněz se přece ustanovuje k přinášení i darů i obětí; nutno tudíž, by i on něco měl, co by přinášel.
4Ovšem pak by, kdyby byl na zemi, nebyl ani knězem, když zde jsou ti, kteří přinášejí dary podle zákona,
5(tací, že slouží obraznému znázornění a stínu nebeských věcí podle toho, jak byl vnuknutím poučen Mojžíš, maje hotovit stan - hleď, dí přece, bys všechny věci provedl podle vzoru, jenž ti byl ukázán na hoře;)
6nyní však došel výtečnější služby, jelikož je i prostředníkem lepší úmluvy, jež je uzákoněna na základě lepších příslibů.
7Kdyby přece ona první byla bez závady, nehledalo by se místo pro druhou;
8shledáváť závadu, když jim praví: Hle, přicházejí dni, praví PÁN, a sjednám vzhledem na dům Israélův a vzhledem na dům Júdův novou úmluvu,
9ne podle té úmluvy, již jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem se chopil jejich ruky, bych je vyvedl z egyptské země, protože oni v té mé úmluvě nesetrvali a mně na nich přestalo záležet, praví PÁN;
10protože úmluva, již si po oněch dnech s domem Israélovým umluvím, bude tato, praví PÁN: Klada své zákony do jejich myslí, napíši je i na jejich srdce, i budu jim za Boha a oni mi budou za lid.
11A nikterak nebudou každý svého spolu občana a každý svého bratra vyučovat, říkajíce: Poznej PÁNA, protože mě všichni budou znát sami od sebe, od malého [mezi nimi ] po velikého mezi nimi;
12protože budu milostiv jejich nepravostem a nikdy již nevzpomenu na jejich hříchy a na jejich bezzákonnosti.
13Tím, že praví: novou, uznal první za starou; co však stárne a věkem schází, je blízké zániku.