1Tento Melchisedek totiž, Král Salému, kněz Nejvyššího Boha, jenž se setkal s Abrahamem, vracejícím se zpět od pobití králů, a požehnal mu,
2jemuž Abraham ode všeho oddělil desátek, dle výkladu za prvé Král spravedlnosti, potom však i Král Salému, to jest Král pokoje,
3bez otce, bez matky, bez rodokmene, nemající ani počátku dní ani konce života, nýbrž mající svou podobu od Božího Syna, zůstává natrvalo knězem.
4Nuže, všímejte si, jak veliký byl tento, jemuž [i] Abraham, praotec, dal desátek z nejlepších částí kořisti.
5A ovšem, ti ze synů Leviho, jimž se dostává kněžského úřadu, mají příkaz podle zákona vybírat desátky od lidu, to jest od svých bratrů, jakkoli oni pocházejí z Abrahamových beder;
6ten však, jehož od nich nelze rodopisně odvodit, vzal desátky od Abrahama a požehnal tomu, jenž měl přísliby.
7Je pak mimo všechen spor, že požehnání přijímá nižší od přednějšího;
8a desátků se zde ovšem dostává smrtelným lidem, tam však jednomu, o němž je svědectví, že žije.
9A skrze Abrahama, aby se tak řeklo, byly desátky vzaty i od Leviho, jemuž se desátků dostává;
10bylť ještě v otcových bedrech, když se Melchisedek s ním setkal.
11Nuže tedy, byla-li skrze leviovské kněžství dokonalost - však ve spojení s ním dostal lid zákon -, jaká byla ještě potřeba, by povstával jiný kněz podle řádu Melchisedekova a nebyl jmenován podle řádu Árónova?
12Mění-li se kněžství, dochází zajisté nutně i ke změně zákona,
13neboť ten, o němž se tyto věci praví, náleží k jinému kmeni, z něhož se nikdo služby u oltáře neujal;
14je přece předem jasné, že náš Pán vzešel z Júdy, a co do tohoto kmene Mojžíš o knězích nic nepromluvil.
15A naprosto jasná je věc tím spíše, povstává-li jiný kněz podle podoby Melchisedekovy,
16jenž se jím stal ne podle zákona příkazu týkajícího se masa, nýbrž podle moci nezrušitelného života;
17dosvědčujeť se: Ty jsi navždy knězem podle řádu Melchisedekova.
18Dochází tudíž jednak k odvolání předešlého příkazu pro jeho slabost a neprospěšnost,
19(zákon přece dokonalým neučinil nic,) jednak nadto k zavedení lepší naděje, skrze níž se k Bohu blížíme.
20A pokud se tak ne stalo bez přísežného závazku,
21(oni ovšem jsou kněží stavší se jimi bez přísežného závazku, on však s přísežným závazkem skrze toho, jenž o něm pravil: PÁN přisáhl a nebude litovat: Ty jsi navždy knězem [podle řádu Melchisedekova],)
22potud se Ježíš stal ručitelem lepší úmluvy.
23A jich je ovšem mnoho stavších se kněžími, protože setrvávat je jim bráněno smrtí,
24on však, protože trvá navždy, má kněžství nepomíjející;
25proto také může ty, kteří k Bohu přistupují skrze něho, naveskrze zachraňovat, jsa stále živ k přimlouvání za ně.
26Ano, takový velekněz nám byl přiměřen: svatý, prostý zla, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa,
27jenž nemá každodenní povinnosti, jako právě oni velekněží, vznášet oběti nejprve za své vlastní hříchy, potom za hříchy lidu; to přece vykonal jednou provždy tím, že za oběť vznesl sám sebe.
28Ano, zákon za velekněží ustanovuje lidi mající slabost, avšak slovo přísežného závazku, jenž nastal po zákoně, Syna učiněného navždy dokonalým.