1A v oné době se stalo, že Júdá sestoupil z blízkosti svých bratrů a odbočil k muži, Adullámímu, jehož jméno bylo Chírá;
2a tam Júdá uviděl dceru muže, Kenaaního, jehož jméno bylo Šúá, i pojal ji a vešel k ní,
3i otěhotněla a porodila syna, i nazval jeho jméno Ér.
4A ještě otěhotněla a porodila syna, i nazvala jeho jméno Ónán.
5A ještě dále porodila syna, i nazvala jeho jméno Šélá; a když ho porodila, byl v Chezívu.
6A Júdá vzal Érovi, svému prvorozenému, ženu, jejíž jméno bylo Támár.
7A le Ér, Júdův prvorozený, se stal v očích Hospodinových zlým a Hospodin ho usmrtil.
8A Júdá řekl Ónánovi: Vejdi k ženě svého bratra a splň jí švagrovskou povinnost a vzbuď símě svému bratru.
9A le Ónán věděl, že to símě nebude patřit jemu, i stávalo se, kdykoli vešel k ženě svého bratra, že je zmařil vypuštěním k zemi, aby nedal semene svému bratru.
10A co činil, bylo v očích Hospodinových zlé, i usmrtil i jeho.
11A Júdá Támáře, své snaše, řekl: Obývej jako vdova dům svého otce, dokud Šélá, můj syn, bude dorůstat; neboť si řekl: Aby nemusel umřít i on, jako jeho bratři. A Támár odešla a jala se obývat dům svého otce.
12A dni přibývaly a dcera Šúova, žena Júdova, umřela; a když Júdá nabyl útěchy, vystoupil k střihačům svých ovcí do Timny, on a jeho přítel Chírá, Adullámí.
13A Támáře byla podána zpráva výrokem: Hle, tvůj tchán vystupuje do Timny stříhat své ovce.
14I složila ze sebe roucha svého vdovství a zastřela se závojem a přestrojila se, i usedla u vchodu do Énajim, jež je na cestě do Timny; byla totiž shledala, že Šélá dorostl a ona mu nebyla dána za ženu.
15A Júdá ji uviděl a považoval ji za nevěstku, neboť byla zastřela svou tvář;
16i odbočil k ní na cestu a řekl: Nuže, prosím, nechť k tobě mohu vjít; nepoznal totiž, že ona je jeho snacha. A řekla: Co mi chceš dát, když ke mně chceš vejít?
17I řekl: Já chci poslat kůzle ze stáda. A řekla: Zdali chceš dát zálohu, než je pošleš?
18I řekl: Co má být zálohou, již ti mám dát? A řekla: Tvůj pečetní prsten a tvůj řetízek a tvá hůl, jež je v tvé ruce. I dal jí a vešel k ní a otěhotněla od něho;
19a vstala a odešla a složila ze sebe závoj a oblékla se v roucha svého vdovství.
20A Júdá v ruce svého přítele, Adullámího, poslal kůzle k vyzvednutí zálohy z ruky té ženy, a le nenašel ji;
21i jal se dotazovat mužů jejího místa výrokem: Kde je ona chrámová smilnice, jež byla v Énajim na cestě? A řekli: Zde se chrámová smilnice nevyskytla.
22I vrátil se k Júdovi a řekl: Nenašel jsem ji, a i muži toho místa řekli: Chrámová smilnice se nevyskytla.
23A Júdá řekl: Může si to nechat, abychom nebyli k hanbě; hle, poslal jsem toto kůzle, a le tys ji nenašel.
24A asi za tři měsíce se stalo, že byla Júdovi podána zpráva výrokem: Támár, tvá snacha, se dopustila smilstva, a hle, je ze smilstev i těhotná. A Júdá řekl: Vyveďte ji, neboť musí být upálena.
25Když ona byla vyváděna, poslala ona k svému tchánu s výrokem: Já jsem těhotná od muže, jemuž patří tyto věci. A vzkázala: Zjisti, prosím, komu patří tyto věci: to pečetítko a ten řetízek a ta hůl.
26A Júdá se podíval a řekl: Je spravedlivější než já, vždyť přece jsem ji nedal Šélovi, svému synu, za ženu. A dále ji již nepoznával.
27A v čas jejího porodu se stalo, že hle, v jejím lůně dvojčata;
28a při jejím porodu se stalo, že jeden vystrčil ruku a porodní bába vzala a na jeho ruku uvázala šarlatovou nit s výrokem: Tento vyjde první.
29A jak svou ruku vtahoval zpět, stalo se, že vyšel jeho bratr; i řekla: Jak jsi prorazil? Proražení na tebe! A nazval i jeho jméno Perec.
30Potom vyšel jeho bratr, na jehož ruce byla ta šarlatová nit, a jeho jméno nazval i Zárach.