1A ze všeho polního živočišstva, jež Hospodin, Bůh, zhotovil, nejchytřejším se projevil had; i řekl k ženě: Je tomu vskutku tak, že Bůh řekl: Nebudete jíst ze všeho stromoví zahrady?
2A žena k hadovi řekla: Z ovoce stromoví zahrady jídáme,
3ale z ovoce stromu, jenž je vprostřed zahrady, Bůh řekl: Z něho nebudete jíst ani na ně sahat, abyste nemuseli umřít.
4A had k ženě řekl: Vůbec nemusíte umřít,
5protože Bůh ví, že v den vašeho pojedení z něho - tu budou vaše oči otevřeny, i budete jako Bůh, znajíce dobro a zlo.
6A žena shledala, že ten strom je dobrý k poskytování potravy a že on je tužbou očím, a že ten strom je žádoucí k dodání chápavosti, i vzala z jeho ovoce a pojedla a dala spolu i svému muži, i pojedl,
7a oči jich obou byly otevřeny, i poznali, že jsou oni nazí, i sešili listí fíkovníku a udělali si zástěry.
8A uslyšeli hlas Hospodina, Boha, procházejícího se při ochlazení dne v zahradě; a člověk a jeho žena se před tváří Hospodina, Boha, ukryli vprostřed stromoví zahrady.
9A Hospodin, Bůh, na člověka zavolal a řekl mu: Kde jsi ty?
10I řekl: Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a ulekl jsem se, neboť jsem já nahý, a ukryl jsem se.
11A řekl: Kdo ti oznámil, že jsi ty nahý? Zda jsi pojedl z toho stromu, jejž jsem ti zakázal, abys z něho nejedl?
12A člověk řekl: Žena, již jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi z toho stromu dala, i pojedl jsem.
13A Hospodin, Bůh, řekl ženě: Cos to učinila? A žena řekla: Oklamal mě had, i pojedla jsem.
14A Hospodin, Bůh, řekl k hadovi: Protože jsi učinil toto, jsi ty prokletý nad všechen dobytek a nad všechno polní živočišstvo; po všechny dni svého života budeš chodit po svém břiše a žrát prach.
15A mezi tebe a mezi ženu zavádím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její; ono ti musí potřít hlavu a ty mu budeš potírat patu.
16K ženě řekl: Velmi budu množit tvé utrpení v tvém těhotenství, děti budeš rodit v trápení, i bude tvá touha po tvém muži a on bude nad tebou vládnout.
17A Ádámovi řekl: Protože jsi uposlechl hlasu své ženy a pojedl ze stromu, jejž jsem ti zakázal výrokem: Nebudeš z něho jíst, bude půda tvou vinou prokletá, po všechny dni svého života z ní budeš jídat v utrpení,
18i bude ti vynášet trní a bodláčí, a budeš jíst polní bylinstvo.
19Chléb budeš v potu svého obličeje jídat až po svůj návrat do půdy, neboť z ní jsi byl vzat, neboť jsi ty prach a do prachu se musíš navrátit.
20A člověk nazval jméno své ženy Eva, neboť ona byla matkou všeho živého.
21A Hospodin, Bůh, Ádámovi a jeho ženě udělal oděvy z kůže a oblékl je.
22A Hospodin, Bůh, řekl: Hle, člověk se stal poznáním dobra a zla jako by jedním z nás; a nyní aby se ne stalo, že by vztáhl svou ruku a vzal i ze stromu života a pojedl a žil navždy!
23A Hospodin, Bůh, ho ze zahrady Édenu vypudil obdělávat půdu, odkud byl vzat.
24Tak člověka vyhnal a od východu k zahradě Édenu k hlídání cesty ke stromu života postavil kerúby s plamenem kmitajícího meče.