Bible

1 A ze všeho polního živočišstva, jež Hospodin, Bůh, zhotovil, nejchytřejším se projevil had; i řekl k ženě: Je tomu vskutku tak, že Bůh řekl: Nebudete jíst ze všeho stromoví zahrady? 2 A žena k hadovi řekla: Z ovoce stromoví zahrady jídáme, 3 ale z ovoce stromu, jenž je vprostřed zahrady, Bůh řekl: Z něho nebudete jíst ani na ně sahat, abyste nemuseli umřít. 4 A had k ženě řekl: Vůbec nemusíte umřít, 5 protože Bůh ví, že v den vašeho pojedení z něho - tu budou vaše oči otevřeny, i budete jako Bůh, znajíce dobro a zlo. 6 A žena shledala, že ten strom je dobrý k poskytování potravy a že on je tužbou očím, a že ten strom je žádoucí k dodání chápavosti, i vzala z jeho ovoce a pojedla a dala spolu i svému muži, i pojedl, 7 a oči jich obou byly otevřeny, i poznali, že jsou oni nazí, i sešili listí fíkovníku a udělali si zástěry. 8 A uslyšeli hlas Hospodina, Boha, procházejícího se při ochlazení dne v zahradě; a člověk a jeho žena se před tváří Hospodina, Boha, ukryli vprostřed stromoví zahrady. 9 A Hospodin, Bůh, na člověka zavolal a řekl mu: Kde jsi ty? 10 I řekl: Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a ulekl jsem se, neboť jsem já nahý, a ukryl jsem se. 11 A řekl: Kdo ti oznámil, že jsi ty nahý? Zda jsi pojedl z toho stromu, jejž jsem ti zakázal, abys z něho nejedl? 12 A člověk řekl: Žena, již jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi z toho stromu dala, i pojedl jsem. 13 A Hospodin, Bůh, řekl ženě: Cos to učinila? A žena řekla: Oklamal mě had, i pojedla jsem. 14 A Hospodin, Bůh, řekl k hadovi: Protože jsi učinil toto, jsi ty prokletý nad všechen dobytek a nad všechno polní živočišstvo; po všechny dni svého života budeš chodit po svém břiše a žrát prach. 15 A mezi tebe a mezi ženu zavádím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její; ono ti musí potřít hlavu a ty mu budeš potírat patu. 16 K ženě řekl: Velmi budu množit tvé utrpení v tvém těhotenství, děti budeš rodit v trápení, i bude tvá touha po tvém muži a on bude nad tebou vládnout. 17 A Ádámovi řekl: Protože jsi uposlechl hlasu své ženy a pojedl ze stromu, jejž jsem ti zakázal výrokem: Nebudeš z něho jíst, bude půda tvou vinou prokletá, po všechny dni svého života z ní budeš jídat v utrpení, 18 i bude ti vynášet trní a bodláčí, a budeš jíst polní bylinstvo. 19 Chléb budeš v potu svého obličeje jídat až po svůj návrat do půdy, neboť z ní jsi byl vzat, neboť jsi ty prach a do prachu se musíš navrátit. 20 A člověk nazval jméno své ženy Eva, neboť ona byla matkou všeho živého. 21 A Hospodin, Bůh, Ádámovi a jeho ženě udělal oděvy z kůže a oblékl je. 22 A Hospodin, Bůh, řekl: Hle, člověk se stal poznáním dobra a zla jako by jedním z nás; a nyní aby se ne stalo, že by vztáhl svou ruku a vzal i ze stromu života a pojedl a žil navždy! 23 A Hospodin, Bůh, ho ze zahrady Édenu vypudil obdělávat půdu, odkud byl vzat. 24 Tak člověka vyhnal a od východu k zahradě Édenu k hlídání cesty ke stromu života postavil kerúby s plamenem kmitajícího meče.