1I byla nebesa a země, i všechno jejich osazenstvo, dohotovena
2a v den sedmý měl Bůh dohotoveno své dílo, jež byl konal, a od všeho svého díla, jež byl konal, v den sedmý přestal.
3A Bůh den sedmý požehnal a posvětil jej, neboť v něm přestal od všeho svého díla, jež Bůh svou činností stvořil.
4Toto jsou dějiny vzniku nebes a země při jejich vzniku stvořením v den zřízení nebes a země od Hospodina, Boha,
5dokud na zemi ještě nebylo žádného polního křoví a nevzrůstalo ještě žádné polní bylinstvo, neboť Hospodin, Bůh, na zem nedštil a nebylo člověka k obdělávání půdy,
6ale ze země vystupovaly výpary a všechnu tvář půdy svlažovaly.
7A Hospodin, Bůh, v člověka ztvárnil prach z půdy a v jeho chřípě vdechl vanutí života, i stal se člověk živou duší.
8A Hospodin, Bůh, v Édenu, na východě, vysadil zahradu a člověka, jehož vytvaroval, tam postavil.
9A z půdy dal Hospodin, Bůh, vzrůst veškerému stromoví, žádoucímu vzezřením a dobrému k poskytování potravy, i stromu života vprostřed zahrady, i stromu poznání dobra a zla.
10A ke svlažování zahrady vycházela z Édenu řeka a odtamtud se dělila a stala se čtyřmi hlavními proudy;
11jméno prvního: Píšon, on, jenž obtéká celou zem Chavílá, kde je zlato,
12a zlato oné země je dobré; tam je bdelion a kámen onyx.
13A jméno řeky druhé: Gíchón, on, jenž obtéká celou zemi Kúš.
14A jméno řeky třetí: Hiddekel, on, jenž teče na východ od Aššúru. A řeka čtvrtá je on, Peráth.
15A Hospodin, Bůh, vzal člověka a usadil ho v zahradě Édenu k obdělávání jí a ke hlídání jí.
16A Hospodin, Bůh, člověku rozkázal výrokem: Ze všeho stromoví zahrady smíš libovolně jíst,
17ale ze stromu poznání dobra a zla, z něho jíst nebudeš, neboť v den svého pojedení z něho jistotně budeš muset umřít.
18A Hospodin, Bůh, řekl: Ne ní dobré člověku být o samotě; musím mu zřídit pomoc, jako by jeho protějšek.
19A Hospodin, Bůh, byl z půdy vytvaroval všechno polní živočišstvo a všechno letounstvo nebes a přivedl je k člověku ke zjištění, co mu bude dávat za názvy, a vše, co mu člověk bude dávat za názvy, živým bytostem, ono že bude jeho jméno.
20A člověk nazval všechen dobytek a letounstvo nebes a všechno polní živočišstvo jmény, a le pomoc, jako by jeho protějšek, se Ádámovi nenašla.
21A Hospodin, Bůh, uvrhl na člověka tvrdý spánek, i usnul; a vzal jedno z jeho žeber a na jeho místo vsadil maso,
22a to žebro, jež z člověka vzal, vybudoval Hospodin, Bůh, v ženu a přivedl ji k člověku;
23a člověk řekl: Tato je tentokrát kost z mé kosti a maso z mého masa, této se bude dostávat názvu mužice, neboť ona byla vzata z muže.
24Proto bude muž opouštět svého otce a svou matku a ulpí na své ženě, i budou jedním masem.
25A oni oba, člověk i jeho žena, byli nazí a nestyděli se.